Jednou chci být kapitánem, přeje si útočník hokejové reprezentace Hudler

Švédové mají Petera Forsberga, českou hokejovou reprezentaci proti nim ve čtvrtek večer povede její první centr Jiří Hudler. "On nastoupí Forsberg?" vyzvídal před prvním utkáním Karjala Cupu. "Tak to se na něj těším!"

NOVÝ ČESKÝ LÍDR. Hokejista Jiří Hudler je tahounem pro Karjala Cup a věří v účast na olympiádě ve Vancouveru. V KHL nasbíral v dresu Dynama v 21 zápasech 23 bodů. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

V létě se stal jedním z největších úlovků KHL, nové východní hokejové říše. Hudler v 25 letech překvapivě opustil Detroit Red Wings, tradiční klub NHL, kde se cítil nevyužitý. A za spoustu peněz (odhadem 5 milionů dolarů ročně) se upsal Dynamu Moskva.

Nelituje. "V Moskvě mi nic nechybí," tvrdí. Díky přestupu může mnohem častěji hrát za národní tým. Na prvním turnaji sezony v Karlových Varech zazářil a pěti góly ho vystřelil na první místo. Jednou by se chtěl stát jeho kapitánem.

Patříte mezi pár hokejistů z Evropy, kteří bojují o nominaci na olympiádu. Dostanete se na ni?
Já doufám! Chci tam jet jako všichni.

Hudlerovy milníky

2002:
Jako 18letý junior nasbírá ve Vsetíně za extraligovou sezonu 46 bodů ve 46 zápasech.

2004:
Ve 20 letech odehraje první sezonu v NHL za Detroit.

2007:
Stává se stabilním hráčem Red Wings, zámořského obra.

2008:
Slaví zisk Stanley Cupu.

2009:
První centr reprezentace pro turnaje Euro Hockey Tour.

A turnaje jako Karjala Cup vás baví? Co vlastně pro vaši generaci znamenají?
Ty zápasy mi hodně dají, poznám v nich, jak na tom jsem, co potřebuju zlepšit. Z NHL se vrací víc hráčů do Evropy, a tak úroveň Euro Hockey Tour stoupá. Turnaje jsou pro lidi přitažlivější.

Berete je zároveň jako možnost, jak se přiblížit olympiádě?
Určitě. Ale hodně záleží i na tom, jak kdo ke komu pasuje. Trenér Růžička hrál hokej dost dlouho a ví, jak tým poskládat.

Dovedete si představit sám sebe třeba vedle Jaromíra Jágra?
Nevím. On hodně potřebuje puk, musel bych hrát chytře, využít toho, že na něm visí dva hráči. V pravý čas být na pravém místě a těžit z toho. Byla by to krása, ale v nominaci je dost parádních hráčů: Havlát, Eliáš, Hemský. Nebo Martin Straka, s ním hraje Jarda strašně rád.

Kdo ví, co bude na olympiádě, ale mezi českými hráči z Evropy se už s vámi počítá jako se šéfem. Cítíte to taky tak?
Chtěl jsem mančaft táhnout už od mládí a zůstává mi to. Když hrajete prvního centra nároďáku, musíte toho využít. Ale nedělám žádné závěry z jednoho turnaje ve Varech. Čekají nás větší zkoušky.

Tahounů, od kterých se dá učit, jste už v kariéře potkal dost: Dopitu, Reichla, Yzermana, Lidströma. Čím vás nejvíc inspirovali?
Každý je z jiného světa, v soukromí i na ledě se lišili. Ale všichni měli jednu společnou věc: nikdy nepanikařili. V důležitých momentech, o přestávce před třetí třetinou, vždycky zachovali klid. Málokdy jsem slyšel Jirku Dopitu křičet, Lidströma jsem málokdy slyšel mluvit. Ale když otevřel pusu, všichni hned nastražili uši.

A kdy ji třeba otevřel?
Loni jsme v semifinále Stanley Cupu vedli nad Dallasem 3:0, oni snížili na 3:2 a šestý zápas jsme hráli venku. Vzalo mě to, říkám si: Teď rupneme, pojedeme domů na sedmý zápas a oni budou v laufu. Ale pak jsem přišel do šatny, kde si všichni omotávali hokejku s absolutním klidem – na nikom ze starších hráčů nebyla vidět nervozita. Řeklo se: "Domů už se nejede, skončíme to tady, dáme si pár dní volna a půjdeme do finále."

A vy jste se uklidnil...
Přesně. Jel jsem pak výtahem s chlapíkem, který komentoval naše zápasy v rádiu. Ptal se mě, jestli jsem nervózní. Já mu povídám: "Domů už se nejede." A on to pak všude hlásil. Vypadalo to, že je to moje heslo.

Chtěl byste být kapitánem českého nároďáku. Jednou...
Určitě. Kdo by nechtěl?

Hudlerovi oblíbení kapitáni

Od kterých lídrů se v kariéře učil budoucí lídr českého hokeje

Jiří Dopita (Vsetín)
Mám s Dopim fotku: na Prvního máje v Olomouci mě nese na ramenou, byly mi tak dva tři roky a on má černé mokasíny, černé džíny a bílé ponožky. Hrál ještě s mým tátou, a když jsem nastoupil do Vsetína, byl už hvězda.

Robert Reichel (reprezentace)
S ním jsem byl jenom na krátkém turnaji. Měl super kariéru, a když promluvil, všichni poslouchali.
V semifinále MS dal dva góly Kanadě.

Steve Yzerman (Detroit) Kdyby chtěl, mohl by dělat guvernéra státu Michigan. Modla. Když se loučil, dal mi dres a napsal mi na něj: Hodně štěstí a zdraví, Tvůj spoluhráč a kamarád Stevie Yzerman. Pecka! Zarámoval jsem si ho a doma vyvěsil.

Nicklas Lidström (Detroit)
Jak klidně hraje na ledě, tak dodává klid všem v kabině. Nejvíc kamarádí s krajanem Holmströmem, což je jeho pravý opak a všechny baví.

To byste se divil. Spousta hráčů tvrdí, že se raději soustředí na vlastní hru. Třeba Jágr kolikrát říkal, že céčko nechce.
Mně by to nevadilo (smích). Teď je to blbost, jsem v Evropě krátce. Ale kdyby to po mně trenér chtěl, určitě by mě to spíš potěšilo.

Sledujete teď vůbec Detroit? Víte, že má spoustu zraněných? Teď by se pro vás určitě našlo místo v první nebo druhé řadě.
V létě jsem neměl žádnou záruku, že to tak bude. Musel jsem se rozhodnout rychle a rozhodl jsem se dobře. Stýská se mi po kamarádech, po steacích. AleMoskva mi to maximálně nahrazuje.

Sedm let jste si v NHL budoval pozici. Vážně vás nemrzí, že jste odešel ve chvíli, kdy se pro vás rýsovala velká šance?
Když se do Detroitu vrátím, nebudou mě brát jako nováčka. Ta pozice mi zůstane. Mluvil jsem teď se scouty RedWings, údajně se do Moskvy chystá generální manažer Ken Holland.

Kdekoho napadá: stojí vám ty peníze za to?
Že vydělávám víc než v Detroitu, to je bez řečí. Peníze jsou důležité, abych si mohl slušně žít i po kariéře, mít děti. Ale jen peníze by mi štěstí nekoupily. Kdybych nebyl šťastný, urval bych si v Moskvě hlavu.

Až vám na jaře 2011 skončí smlouva, vrátíte se do Detroitu?
Nevím, v Moskvě se mi líbí. Mám byt v areálu Českého domu, české programy v televizi, českou restauraci, v týmu kamaráda Karla Rachůnka. Dostanu se hodně na led, chodím na přesilovky. To jsem chtěl.

Ale začátek sezony vám tolik nevyšel, ne?
Nešlo nám to, trenér Kotov byl fajn člověk, ale my hráli jako Real Madrid před třemi lety. Dynamo nakoupilo dobré hráče, dobře jim zaplatilo a všichni chtěli dávat góly. Pravidelně se točily čtyři lajny, na přesilovku šla klidně ta čtvrtá. Říkal jsem si: "To si snad dělá srandu!" Lidi na nás pískali.

Až přišel kouč Andrej Chomutov, bývalý útočník z legendárních časů sovětské nadvlády, a Dynamo se rozjelo.
Má modernější přístup, přivedl si asistenta, co žil v New Jersey a poznal americký styl. Dřív jsme na tréninku nosili dresy čtyř barev, za Chomutova máme jen modré a bílé. Tak se to dělá v NHL. Hned mě napadlo, že to nabírá lepší směr.

Takže pod Chomutovem se splnily vaše představy, že na vás mužstvo bude viset?
Myslím, že jo. Hodně hraje celá naše pětka: Rachůnek, Denisov – Weinhandl, já a Jačmeněv. Posledních 20 zápasů už bylo na úrovni. Ale bodů jsme mohli mít mnohem víc. Hrozně moc jsme toho spálili...

A co tradiční ruský strašák báza. Musíte taky někdy na bázu?
Když se vyhrává, je pohoda, báza se neřeší. Ale když se prohraje, šup na bázu.

Jaká je?
Vypadá jako luxusní hotel. Je kousek za městem. Mám to deset minut bez zácpy, tři hodiny v zácpě. Ale já stejně neřídím, v Moskvě bych na to neměl nervy, vozí mě šofér. Báza mi nevadí. Vstanu hodinu a půl před tréninkem, v pantoflích zajdu na snídani, dám si vajíčka. Máme tam super posilovnu, lázně...

Myslíte, že vám angažmá v Dynamu prospívá? Že se zlepšujete?
Určitě. V Americe jsem se naučil hrát na malém hřišti. V Rusku mám vteřinu navíc, můžu puk podržet. Občas se povede nějaká fintička, ale hlavně si to s Jačmeněvem a Weinhandlem docela dáváme.

Ale jinak Rusové dost sólují, ne?
Někdy je toho moc. Vypadá to krásně, když kluk udělá čtyři kličky. Jenže pak se s pukem ocitne ve středním pásmu, nebo ho úplně ztratí a ostatní musí makat dozadu.

A co ruština? Víte třeba, jak se řekne rolba? Ne. Ljedouboročnyj kombájn.
To snad ani vědět nechci. (smích) Zatím jsem toho moc nepochytil, používám hlavně češtinu a angličtinu.

A jak komunikujete s koučem?
Já se s ním nebavím. Na střídačce mě jen povzbudí. Povídáme si očima. Když cítím, že jsem připravený, otočím se, on se na mě podívá. A já jdu na led. Ani to nemusí říkat. Takhle jsem si rozuměl se svým oblíbeným trenérem Honzou Nelibou.

Opravdu jste s Chomutovem ještě nemluvili?
Jednou jo. Hráli jsme venku, bolela mě záda, on se mě přes toho svého asistenta ptal, jestli si nechci odpočinout. A já se ho zeptal, jestli se nezbláznil. Chci přece hrát pořád. Pak mě tam v první třetině dal asi na osm minut. Hodně jsem se zadýchal, ale zároveň jsem si pochvaloval: Tak je to správně!

Můžete Chomutova srovnat s Mikem Babcockem, který vás mořil v Detroitu a v únoru povede Kanadu na olympiádě?
Liší se dost. Chomutov sice zavedl videopřípravu před každým zápasem, máme poradu o systému hry, ale Babcock byl ztělesněná preciznost. V Detroitu jsme mohli hrát skoro poslepu. Každý ví, kam si má najet. Když náhodou vybočí, ostatní hned vědí, jak mají zareagovat. V Rusku to ještě takhle nechodí.

A jak se liší lidsky?
Chomutova vlastně neznám. Ale já se nepotřebuju s trenérem vybavovat. Rád hraju pod fajn chlapem, kvůli němu skočím do rány po hubě. Cítím, že Chomutov je ten typ.

A Babcock, ten vás hodně štval tím, že vás moc nepustil na led, ne?
Pamatuju si, jak jsme vyhráli 1:0 nad Montrealem, já hrál 6 minut a dal ten jediný gól. On za mnou druhý den přijel na tréninku a říká: "To je, co? Šest minut a první hvězda zápasu! To je bomba, že?" A smál se.

Vadí vám, že vás přibrzdil v kariéře?
Nechci si stěžovat. Vyhrál jsem pod ním Stanley Cup. Taky se měnil. Ke konci byl otevřenější, pohodovější. Vymodeloval si mančaft tak, jak chtěl, a pak už ho nechal na pokoji.

Jak to vidí Jiří Hudler: Detroit vs. Moskva

1. Kde je lepší jídlo
Těžký... Detroit, to jsou výborné steaky, v Moskvě je restaurace v Českém domě. Nerozhodně.

2. Kde se líp jezdí autem
V Moskvě neřídím a ani to nikdy nezkusím, mám svého řidiče. Jednak neumím azbuku a ty zácpy! Strašné. Jasně Detroit.

3. Kde se líp vydělává
Že jsem na tom finančně líp než v Detroitu, to je bez řečí. Ale jen peníze by mi štěstí nekoupily. A kdybych nebyl šťastný, urval bych si v Moskvě hlavu.

4. Kde je lepší cestování
Teď máme vlastní letadlo a šest týmů sídlí v Moskvě nebo v okolí, někam to máme blíž z bázy než na náš stadion v Lužnikách. V Detroitu to bylo luxusnější, kožené sedáky a suši v letadle, v KHL zase nemusíme tolik jezdit.

5. Kde jsou hezčí holky
To je těžký. Rusky jsou krásný, ale to platí o holkách všude na světě. Já po nich navíc v Americe ani moc nekoukal (směje se).

6. Kde jsou lepší parťáci
Zatím nemůžu říct. V Detroitu jsem to měl zažité, tady se to rodí. Je to jako nový vztah: oťukáváš se, jak druhý reaguje, co má rád.

7. Kde je horší kriminalita
Budu hodnotit Detroit. Tam, kde jsem bydlel, nic, v downtownu jsem zažil policejní honičky. Jsou tam nejtvrdší policajti na světě a snaží se kriminalitu vytlačovat ven. Já na město nedám dopustit.

8. Kde je lepší móda
Detroit, Detroit. V Moskvě se mi někdy úplně protáčí panenky, co vymyslí. Hlavně velkou visačku, ať je vidět značka. Až si někdy říkám, jestli tu mají zrcadla.

9. Kde je lepší bydlení
V Detroitu jsem měl dům v krásné čtvrti, teď je to super nový byt v areálu Českého domu, s českou televizí. V obou jsem jako doma.

10. Kde je hezčí stadion
Joe Louis Arena. Tam se člověku ani nechce čekat na zápas, jak na vás sálá atmosféra. Lužniky se zlepšily, ale Detroit jasně vede.