V posledních letech se chtěl bavit hokejem v prvoligové Olomouci, tělo ale řeklo dost. "Byl jsem rozhodnutý, že tato sezona bude poslední, i když jsem z ní neodehrál skoro nic. V létě jsem se do toho dostával po operaci ramene, pak se mi přihodilo zranění s nohou, takže jsem byl rozhodnutý, že tuto sezonu s hraním skončím. Není to ze dne na den," vysvětluje šumperský rodák.
Ve čtyřiačtyřiceti letech tedy legenda končí, z hokeje však nezmizí. Dopita je stále majitelem HC Olomouc, od příští sezony navíc bude dělat asistenta trenérovi Petru Fialovi u prvního mužstva.
Bylo pro vás těžké se s hraním rozloučit?
Samozřejmě bych byl rád, kdybych mohl hrát, ale roky nezastaví nikdo. Že bych z toho byl špatný nebo nad tím moc přemýšlel, to ne. Byl jsem rozhodnutý, že tato sezona je poslední, a tak to bylo.
Tehdy jste zmiňoval, že velkou motivací je pro vás extraligová baráž. V ní jste ale nenastoupil.
Naplánované to bylo trochu jinak, ale se zraněním se to takto vyvrbilo, a tím se konec urychlil. Baráž jsem bohužel nehrál, v play-off jsem nastoupil jen proti Hradci a jinak jsem nehrál.
Na co ze své zářivé kariéry budete nejvíc vzpomínat?
Že bych to nějak sumarizoval a extrémně se ohlížel, to ne. Nerozděluju to, jsem maximálně spokojený s tím, co se mi ve sportovní kariéře povedlo, ale netřídím, co bylo lepší, nebo horší. Možná bych udělal nějaké rozhodnutí jinak, ale jsem spokojený s tím, jak to je.
Tím jiným rozhodnutím máte na mysli své působení v NHL? Řada lidí vám předvídala, že vám bude vyhovovat, ale neprosadil jste se.
Kdybych mohl něco změnit, šel bych do NHL o tři čtyři roky dříve. Taky bych neměnil Philadelphii za Edmonton, ale šel bych do jiného týmu, ale to v té době člověk neví. Bylo to tak, jak to bylo, a stejně dodneška tvrdím, že kdybych šanci dostal, tak bez problému NHL můžu hrát. Když jsem ve Philadelphii prostor dostal, tak jsem bez potíží hrál a bodoval, ale za šest minut na ledě člověk těžko něco ukáže.
Letos se slaví výročí 15 let od zlaté olympiády v Naganu. Ani tohle pro vás není víc než ostatní zážitky?
Na každý úspěch se hráč nadře a vynaloží zhruba stejné úsilí. Samozřejmě z toho pohledu, že to byla olympiáda a na ní nejlepší světoví hráči té doby, to má váhu velikánskou. Je to můj největší osobní úspěch, to je jisté. Ale znovu opakuju, na každý úspěch se hráč nadře stejně.
Když se na letošní sezonu Mory podíváte pohledem majitele: tým svou pouť do vysněné baráže dotáhl, jak jste s tím spokojený?
Hodně, ale byl bych, i kdybychom se dostali do play-off nebo zopakovali loňský výsledek (semifinále 1. ligy). Letos jsme to posunuli ještě o kousíček dál. Uvidíme, jak to bude příští rok, ale s touto sezonou je určitě obrovská spokojenost.
Nekalí ji závěr a devět barážových zápasů v řadě bez výhry?
Vůbec ne. Pro kluky to byla obrovská zkušenost, spousta z nich nikdy takový hokej nehrála. Byla to první zkušenost s extraligovým hokejem a bojem o nejvyšší soutěž. Když to vezmu z pohledu hokejového, tak kromě dvou utkání, jednoho v Boleslavi a jednoho v Liberci, odehráli baráž výborně a nemají se za co stydět.
S hraním sice končíte, ale u týmu zůstanete - bude z vás asistent trenéra Petra Fialy. Jak se zrodilo tohle vaše rozhodnutí?
Vyplynulo z toho, že Honza Tomajko (druhý kouč HC Olomouc) se chce věnovat mládeži jako hlavní trenér. Zareagovali jsme na to tím způsobem, že bych šel trénovat s Petrem Fialou. Nebylo to tedy tak, že bychom chtěli do složení trenérské dvojice sahat, Honza se chtěl osamostatnit jako hlavní trenér.
Jak se na trenérskou práci těšíte?
Bude to nová výzva, nová zkušenost. Těším se moc, ale jak mi to půjde, to ukáže čas.
Jste připravený, že jako trenér zřejmě budete muset být na stadionu od rána do večera. Nebo jste to už zažil jako majitel klubu a nic se tím pro vás nemění?
Já to neřeším. Když je něco potřeba, tak na zimáku jsem, a tak to bude i teď. Kolik času mi to zabere, to vám neřeknu, s trenérskou prací zkušenost nemám, ale budu na zimáku trávit čas, jak to bude potřeba.
Věděl jste hned, že chcete, aby u týmu i po šesti letech pokračoval trenér Petr Fiala?
Bavili jsme se před dvěma lety, kdy ohledně něj byly nějaké pochybnosti. Mančaft se každý rok trochu obměňuje a pořád má týmu co dát. Až pokud bych nebyl spokojený nebo on by chtěl někam odejít, tak bych o tom uvažoval. Teď k tomu není žádný důvod, jeho trenérské práce si velmi vážím.
Jaké máte s Morou plány do budoucna?
Momentálně plánujeme další rok. Kdyby byl stejně úspěšný jako letošní, tak budeme spokojení. Budeme se snažit, abychom do extraligy postoupili, ale že bychom si to dávali za cíl pro příští sezonu, to ne. Ne že bychom šli do baráže s cílem nepostoupit, ale další sezona může být kostrbatá a s problémy. Prvořadý cíl pro nás bude play-off, a co bude navíc, bude jedině plus. Když to dotáhneme až do extraligy, tak to bude krásné, ale že bychom si před sezonou dávali za cíl baráž, tak tolik sebevědomí určitě mít nebudeme.
Město Olomouc nedávno připomenulo svůj úmysl rekonstruovat stadion. Přivítal jste to, nebo jde jen o jeden z dalších slibů, kterých zaznělo už dost?
Dokud se nezačne rekonstrukce realizovat, nezačnou jezdit bagry a nenastoupí stavební firma, která kopne do země, tak do té doby nic není na sto procent. Táhne se to už dlouho a je těžké něco předpovídat, uvidíme, jestli v dohledné době bude něco nového. To by spíš mohli říct lidé z města, kteří jsou kompetentnější. Já budu moct jen držet palce, že se celá záležitost rekonstrukce trochu posune.
Nejste tedy v kontaktu s nikým z vedení města?
Během play-off jsem nebyl, ale určitě bychom nějakou schůzku chtěli vyvolat. Pro nás je ale jedno, jaká tam bude kabina, jedná se o lidi, aby byl pro ně zimák trochu kulturnější. A to je záležitost města.
