V devatenácti měl vzácný talent zlato z mistrovství světa juniorů i dospělých. Když byl fit, strhával publikum kouzelnými akcemi. Jenže on často zdravý není.
Dvaatřicetiletý útočník Havlát si připadá, jako by promarodil věky. A vskutku: v posledních osmi sezonách musel obětovat 202 zápasů NHL kvůli zraněním. Minulý týden přijel do Kravař na sraz reprezentantů před olympiádou v Soči. "Zase bych rád něco vyhrál," tvrdí.
Jak to s vámi vlastně vypadá?
Operovali mi břišní kýlu, na obou stranách. Kvůli těm potížím jsem v play-off zvládl jen pár střídání. Od neděle jsem v Montrealu, kde chci zkusit bruslit. Doufám, že v září stihnu kemp Sharks.
Berete už ty operace rutinně?
Ne. Neberu. Ale nemám na výběr.
Jak snášíte to martýrium: nemocnice, rehabilitace, dohánění kondice?
Vždycky když se zraním, začínám z nuly a snažím se co nejrychleji vrátit do formy. Není to příjemné. Bohužel, někteří hráči jsou zranění víc, někteří míň.
Máte spočítané operace?
Mám. Tři, čtyři, pět, šest... Tahle je asi nejlehčí. Třeba s rameny jsem byl mimo čtyři až šest měsíců.
Takže věříte, že se na olympiádu dostanete?
Když nebudu zdravý, nepojedu nikam. Takže musím být fit, s tím začnu a uvidím. Už dvakrát jsem na olympiádě hrál. Nastupují tam nejlepší proti nejlepším. Určitě bych nechtěl chybět.
Bylo vám 32 let. Berete Soči jako životní šanci?
Od roku 2000 jsem nic nevyhrál. Už je to nějaký pátek. Zlato z olympiády a Stanley Cup jsou nejcennější trofeje.
V devatenácti vás asi nenapadlo, že na další triumf budete čekat tak dlouho, že?
Ještěže se to tenkrát povedlo! Ačkoli tehdy jsem o tom nepřemýšlel. Člověk si úspěchy tolik neužije, když je mladý.
Pozorujete na sobě, že stárnete?
Za tu spoustu let jsem neodehrál zas tak moc zápasů. O hodně jsem přišel. Takže mi vlastně je nějakých 26 let. Zbytek jsem dělal rehábku.
A odpočíval jste...
Tak! (úsměv) Uvědomuju si, že jsem býval mezi nejmladšími v týmu a teď je to skoro naopak. Pořád mě baví srandičky a kraviny, ale vidím, že se leccos mění. Na hokej se dívám jinak. Nejdřív pro mě bylo všechno nové. Nevěděl jsem, jak co chodí.
Chicago před měsícem podruhé během čtyř let získalo Stanley Cup. Nemrzí vás, že jste odtamtud v létě 2009 odešel?
Samozřejmě. Věděl jsem, jaký tým kluci mají. Věděl jsem, že do roku, nejpozději do dvou Blackhawks vyhrají Stanley Cup. Ale nemůžu to tak brát.
Jak? Co?
Kdybych v Chicagu zůstal já, nebyli by tam jiní hráči. Sezona by nejspíš dopadla jinak.
Dalo se v červenci 2009 odolat nabídce Minnesoty na šest let za 30 milionů dolarů?
Vzhledem k mému zdraví to nebylo až tak špatné rozhodnutí. Chicago mám rád, stejně jako Ottawu. Dělal jsem všechno, abych tam mohl zůstat. Bohužel, nešlo to. NHL je byznys.
Hertl jde dobrou cestou, chválí Havlát nového spoluhráče
Kontrakt vám platí do léta 2015. Počítají s vámi ještě v San Jose?
Kdyby nepočítali, asi bych o tom věděl.
Dobře, ale klub podle zpráv v médiích zvažoval, že vás vykoupí ze smlouvy.
Viděl jsem to v novinách. Ale nezabýval jsem se tím. Nevím, co se mnou zamýšlejí. Kdyby se mě zbavili, musel bych se s tím vypořádat. Já hlavně potřebuju být zdravý, což si přejí i v San Jose.
Sharks platí za věčné čekatele na Stanley Cup. Prolomíte tu kletbu?
Tým se moc nezměnil, odešel Galiardi, přišel Kennedy z Pittsburghu. Mančaft zase bude silný, ještě pár let zůstane pohromadě. Snad dostane šanci Tomáš Hertl. Mám zprávy, že na nováčkovském kempu vypadal moc dobře.
ZE SLAVIE DO SAN JOSE. To je cesta, kterou absolvuje český útočník Tomáš Hertl.
Chystáte se na roli Hertlova opatrovníka?
Ještě snad nejsem tak starý! Ale aspoň bych měl v týmu jednoho Čecha.
Znáte se?
Viděl jsem ho asi dvakrát na tréninku loni v létě. Vzal jsem ho v San Jose na večeři a přes rok jsme si napsali pár zpráv. Podle mě to má v hlavě srovnané, jde dobrou cestou.
Najde se pro něj místo v sestavě Sharks? Mezi centry je nátřesk, ne?
Pravda, střed je u nás nabitý. Thornton a Couture jsou jasní, Pavelski může hrát napravo. Záleží na trenérovi. Ale Hertlík by asi bral i místo na křídle. Navíc v NHL centři musejí víc bránit, takže to mají těžší.
Na smutek mi pomáhá Terezčin úsměv
Na Hertlova "taťku" jste mladý, přitom rodičem už jste. Pomůže vám roční Terezka rozehnat splíny?
Rozhodně. Přišel jsem domů, ona se na mě usmála. Všechno ostatní je nic. Hned jsem zapomněl na hokej a zranění. Čím je starší, tím je to s ní lepší. Překvapilo mě, jak velká a příjemná změna je mít dítě.
Berete ji na hokej?
Byla na dvou zápasech. Ani pět vteřin nevydrží sedět, nezastaví se. Jiné děti jsou v kočárku a koukají. Terezka ne. Nevím, po kom to má!
Nebojí se žraloka ve znaku vašeho týmu?
To ne. Nebojí se ničeho. Do všeho buší. I do táty.
To by vzhledem k vašemu chorobopisu měla být opatrná, ne?
No jo, ale naštěstí zatím není tak silná.
