Při tom gólu měl v pranici okolo branky velkou porci štěstí. "Před brankou byl závar. Já vlastně ani nevím, co ten hráč před bránou (pozn: Jiří Cetkovský) dělal s pukem, ale nějak se mu to nechtělo vyhodit, tak jsem do toho píchnul a spadlo to tam," diví se. Když kotouč propasíroval za záda brankáře Hudáčka, získal pro Hradec znovu dvoubrankové vedení 3:1.
Podílel se na tom, že zápas poprvé neskončil až v nastavení nebo při penaltovém rozstřelu. Ty totiž v předchozích dvou utkáních musely střet rivalů rozsoudit.
"Měli jsme velký náskok, padly nám tam super tři góly a uklidnili jsme se. Pak jsme přidali další, ale nezvládli jsme konec," lituje Langhammer trochu nepodařené třetí třetiny.
Bylo to jako přes kopírák. Pardubice totiž sevřely Hradec už v minulém utkání hraném na ledě Mountfieldu. "Posledních třináct minut nás Pardubice tlačily a daly dva góly. Ale rozhodl náš dobrý začátek. A potom naše trpělivá hra ve druhé třetině," uvědomuje si Jakub Langhammer."Hlavně druhou část zápasu jsme odehráli fantasticky. I tu první jsme odehráli dobře. Tu třetí jsme ale mohli udržet i pro gólmana a odvézt si vysoké vítězství," přiznává.
Vysoký útočník kromě branky stihl ještě pošťuchovat největší hvězdy soupeře, které byly před gólmanem Kantorem hodně dotěrné. Hlavně s Nahodilem si rozdali pár šťouchanců. "Oba ti hráči nám mlátili do gólmana a to si nenecháme líbit. Já jsem na Nahodila skočil, ale nebylo to nic vážného," říká s klidem.
Považuje si i toho, že Hradci výrazně pomohla divácká kulisa, která je hnala za dobrým výsledkem stejně jako při prvním duelu v Pardubicích. "Jsou fantastičtí, domácí fandy překřičeli, tři čtvrtě zápasu byli víc slyšet. Ti lidi jsou skvělí a za tu atmosféru, kterou vytvořili, jim patří díky," uzavřel vděčně.
Marha se loučil v Davosu a pak spěchal na derbyJosef Marha prožil během víkendu hodně rušných čtyřiadvacet hodin. Ještě v pátek se sbalil a na otočku vyrazil do Davosu, kde se právě hraje nejstarší turnaj planety Spengler cup, do haly, v níž strávil uplynulých třináct úspěšných let. Už ne jako hráč tamního týmu, ale jako osobnost, s níž se klub chtěl po letech jejího působení oficiálně rozloučit před vděčným publikem. "Byly to emotivní chvíle. Strávil jsem v Davosu pár let. Kdo ví, třeba se do klubu jednou vrátím. Nemyslím jako hráč, to už v žádném případě," upozorňuje odchovanec hradeckého hokeje, "špatně se mi loučilo, i když tam za pár týdnů pojedu zase. Uvidíme, co bude dál." Hned po ocenění spěchal zpět do Čech na prestižní derby mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. "Byl jsem trochu unavený, přijel jsem v pět ráno. Ale i to k tomu patří," říká. Duel v pardubické hale pro něj byl zvláštní. Vždyť ještě na počátku této sezony hrál za domácí tým, ale tentokrát se asistencí podílel na tom, že Pardubice poprvé v historii s Hradcem doma padly. "Musím se do hry ještě víc dostat, nutit se do šancí, víc bruslit. Na začátku mi to nešlo, to mě mrzí. Nedá se nic dělat, ono to přijde," věří. |
