Viděl jste ji tady hrát?
Neviděl jsem ani jeden zápas, znám jen výsledky. Vím, že budou dobře bruslit, že budou zarputilí. Ale když my k tomu dáme českou chytrost, budeme bojovat, hrát obětavě a nebude to jenom takové, že si jdeme zahrát hokej, tak opravdu máme velkou šanci.
Uvolníte se teď? Spadne z vás stres, když jste nakonec třetí místo ve skupině uhráli?
Nemyslím, že to spadne. My neumíme vypnout, aby to najednou šlo všechno lehce. Musíme se dobře připravit, trenéři nám k Americe hodně řeknou, ale zase to bude jen na nás, jak to budeme plnit a jak k tomu přistoupíme. Musíme hrát zarputile a přidat týmový výkon.
Bojovník RolinekPlatí za bojovníka, i proto ho kouč Růžička stejně jako před čtyřmi lety určil kapitánem. A Tomáš Rolinek to znovu dokázal, když se tři minuty před koncem třetí třetiny vrhnul v oslabení do střely Bellemara, až si pak na střídačce musel po ráně ledovat ruku. "Klasická sraženina. Šlo to do svalu, ne do kosti," říkal útočník. A chválí ho i Růžička: "Rolas tam skáče po hlavě a takový hokej přesně budeme muset hrát. Napálit puk na mantinel, jít tam a hrát do těla." |
Jak vám bylo v první třetině, když jste prohrávali s Francií 0:3?
Špatně. Bylo to z naší strany celé špatné, ale dali jsme gól do šatny, což bylo důležité. V kabině jsme si pak řekli, že takhle to hrát nejde.
Co se v šatně dělo?
Vůbec jsme nebyli skleslí, to jsme byli v první třetině na ledě. Akorát jsme si řekli, že se musíme zlepšit. Každý si to vzal do hlavy a na ledě to plnil. Sám jste to viděli, naše druhá třetina byla fantastická.
Dali jste v ní tři góly.
Hráli jsme aktivně, šli jsme po soupeři. Každý plnil co měl, dávali jsme to do brány, jak jsme chtěli. Góly nebyly o štěstí, byly díky nám. Že jsme do toho šli, že jsme hráli s chutí a hráli naplno.
Chtěli jste se ve čtvrtfinále vyhnout Rusům, že?
Takto přímo jsme si to neřekli. Ale řekli jsme si, že chceme být třetí ve skupině a že zápas musíme zvládnout. Chtěli jsme vyhrát za tři body a měli jsme to po dvou třetinách výborně rozehrané. Nepodařilo se. Zaplaťpánbůh, že to nedošlo na nájezdy, protože v nich jsme už párkrát prohráli. Teď už půjde do tuhého, každá porážka znamená konec. Šance s Američany jsou ale na obou stranách.
Nejste unavení už psychicky? Každý zápas se klepete o výsledek do posledních vteřin.
Ano, každý zápas nás stojí spoustu nervů. Zestárnul jsem na šampionátu o iks let. Žádný zápas jsme nezahráli v klidu, že bychom po druhé třetině vedli a řekli si, že zavřeme obranu a v klidu to dohrajeme. Každý zápas to rveme do konce, tlačíme a tlačíme. Nic pohodového.
Proč je to tak špatné především ve třetích třetinách?
Nevím. Chceme hrát pořád stejně a bez výkyvů. Nechceme hrát nahoru dolů, chceme udržet tempo celých 60 minut, ale nějak nám to nevychází.
