„Měl jsem nabídky z různých koutů světa, například z Kazachstánu nebo Běloruska, ale s manželkou jsme se dohodli, že už žádné zahraničí zkoušet nebudu,“ prozrazuje brzy čtyřiatřicetiletý odchovanec pardubického hokeje.
Z domácí scény pak sáhl okamžitě po nabídce z Jihlavy. „Není to klub, který by chtěl první ligou jen proplouvat, ale dal si jasné cíle. A když se kouknu na sestavu, tak si myslím, že rozhodně nejsou nereálné,“ pochvaluje si barážový plán Dukly. „Navíc se mi v Jihlavě líbí, je tady výborný kolektiv. Věděl jsem, do čeho jdu,“ dodává.
A hned první tři zápasy ukázaly, že jeho rozhodnutí bylo správné po všech stránkách – Mocek si v nich připsal tři body za jeden gól a dvě asistence. „Pookřál jsem,“ přiznává zkušený bek. „Je znát, když přijdete do prostředí, kde vám rozumí,“ usmívá se.
V Rusku to totiž s domluvou nebylo úplně ideální. Mocka už povinná ruština ve škole minula, takže musel startovat pěkně od začátku. „To je pravda, začínal jsem od nuly. Ale zase tak hrozné to nebylo. Když člověk zvládne azbuku, tak slova jsou potom už dost podobná. Přece jen jsme všichni Slované,“ vysvětluje s úsměvem.
O působení českých hokejistů v ruské Vyšší lize se už napsala spousta článků – a většinou pro kluby z Ruska nevyznívaly příliš pozitivně. „Já tohle říct nemůžu. Asi jsem měl větší štěstí. Každopádně jak vedení klubu v Orsku, tak i trenéři a všechno kolem bylo v pohodě,“ ujišťuje.
Ani konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou mu pobyt v Orsku neznepříjemnil. „To je tak obrovská země, že konkrétně tady se pomalu ani o ničem neví. Kdyby se o nějakém problému nepsalo v novinách, nepoznáte to. Žádnou nepříjemnou příhodu jsem nezažil,“ přesvědčuje.
Důvody návratu zpátky do Česka prý byly čistě rodinné. „Dětem se stýskalo a mně taky. Manželka pracuje v Praze, takže ta se mnou jet nemohla, a děti chodí do školky v Pardubicích. To taky nešlo,“ vysvětluje. Na první pohled si sice hostováním v Dukle moc nepomohl, ale už na ten druhý... „V porovnání s Ruskem jsou tyhle vzdálenosti zanedbatelné,“ směje se. „Navíc já do Jihlavy dojíždím každý den, takže půl dne jsem s dětmi,“ doplňuje spokojený Mocek.
