„Byl jsem překvapený. Ale samozřejmě moc mile. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněli,“ svěřuje se bývalý excelentní útočník, který bavil diváky na všech stadionech.
Naopak soupeře svojí urostlou postavu a výbušnou povahou mnohdy spíš děsil.
„Jednou jsme takhle v Jihlavě hráli právě s Budějovicemi. Já jel s pukem a najednou jsem dostal hroznou sekeru přes ruce. Okamžitě jsem se otočil s nápřahem, že toho troufalce uhodím, jenže když jsem viděl, jak byl Vláďa Caldr vyděšený, tak jsem nemohl. Hned spustil: Jejda, Oldo, promiň, já už to nikdy neudělám,“ vybírá jednu z řady vzpomínek. „Nakonec jsme se tomu zasmáli oba.“
Neošetřoval, nadával sudímu Souboje s Jihočechy měl prý rád vždycky. „Hlavně v přípravě. Oni totiž byli podobného ražení jako my. Taky měli rádi pivo, takže naše zápasy trvaly obvykle pod dvě hodiny. Rekord byl myslím hodina padesát pět minut,“ směje se Válek.
„Hráli jsme rychle, abychom pak mohli společně na pivo. Ale samozřejmě to šlo jenom v přípravě, v lize už ne,“ ujišťuje.
Historky ze vzájemných bitev sype z rukávu i po letech s takovými podrobnostmi, jako by šlo o zápasy jen pár dnů staré.
„Hráli jsme v Budějovicích a Láďa Kolda tehdy dost ostře trefil našeho Miloše Nováka, který zůstal ležet na ledě. Všichni jsme z toho byli vyděšení, jenom doktor Kartůsek si ho nevšímal a nadával rozhodčímu,“ vzpomíná na legendárního lékaře jihlavského týmu.
„My na něj křičeli, že mu tam leží na ledě chlap, ale on zareagoval snad až po dvou minutách. Pak jsme mu tuhle situaci často připomínali,“ dodává se smíchem Válek.
Poté co v sobotu vhodí úvodní buly, by měl usednout na lavici trestoměřičů. Popohánět čas při případném vyloučení domácích však nebude. „Tuhle roli mi nesvěří, budu prý dělat jen zapisovatele,“ usmívá se.
