Je jasné, že volný čas o dovolené bude organizovat i podle přenosů z Tour de France. Hokejový útočník a plzeňský kapitán Ondřej Kratěna cyklistiku miluje a sám si s kolem rozumí báječně.
„Sledovat Tour je něco nádherného, hodně se těším. I když musím přiznat, že mi bude chybět komentář zesnulého Roberta Bakaláře. Ale jinak mám cyklistiku moc rád a strašně mě baví,“ svěřil se 38letý Kratěna, s osmi českými tituly rekordman extraligy.
Obyčejně se rozhovorům vyhýbá. Ale když před pár dny na lavičce u železnorudského penzionu Lučan - kde měli hokejisté Škody zázemí během šumavského soustředění - přišla řeč na cyklistiku, v očích se mu zajiskřilo nadšením.
Už jste někdy vyrazil do Francie sledovat slavnou Tour naživo?
Měl jsem to párkrát v plánu, bohužel to zatím nevyšlo. Ale určitě tam s partou kluků v budoucnu vyrazíme, to je jisté.
Láká vás projet si některé etapy či zdolat legendární vrcholy přímo na kole?
Já to mám dokonce slíbené od Reného Andrleho a pár dalších kluků z cyklistického prostředí! Že mě tam jednou s sebou vezmou a pár etap sjedeme. Hlavně ty největší kopce.
Jaký je pro vás ten vysněný?
Tourmalet (jeden z nejčastějších a nejtěžších kopců na Tour, převýšení činí 1 404 metrů, vrchol leží ve výšce 2 114 metrů nad mořem, pozn. aut.), to je můj sen. Párkrát už jsem byl s kolem v Rakousku i v Itálii. Sjel jsem pár sedel, která byla na Giru. Je to ohromný zážitek, počítat serpentiny a na vrchu se vyfotit...
Kde se ve vás ta cyklistická vášeň vlastně vzala?
Přičichl jsem k tomu někdy v dorostu, když jsme v Olomouci začali trénovat na kolech. Hodně mě to chytlo. A pak jsem se přiženil do cyklistické rodiny, třeba můj švára je do ní úplný blázen. Takže vlastně ani nebylo úniku. (úsměv)
Komu letos budete fandit?
Čechům, to je jasné. Že letos jedou čtyři, to je veliká paráda.
Plzeňák Roman Kreuziger chodí často na hokej, už jste se potkali?
Bohužel k tomu zatím nebyla příležitost. Snad se to brzy povede.
Pojďme k hokeji. Minulou sezonu jste končil se zraněním ramene po nevinné srážce v posledním kole ve Vítkovicích. Přišel jste o předkolo play-off, musel jste podstoupit operaci. Jak jste to období prožíval?
Byl jsem z toho hodně špatný, to zranění bylo opravdu hodně nepříjemné. Napadaly mě různé myšlenky, i na konec kariéry. Musel jsem si vzít hodně dlouhý čas, abych si to všechno v hlavě utřídil a rozhodl se, co bude dál.
Co rozhodlo, že jste zpátky a chystáte se na další sezonu?
Chvíle, kdy jsem po operaci konečně mohl sundat ten dekolt okolo ramene a začal rozhýbávat ruku. Poznal jsem, že mám pořád chuť do tréninku, že chci ještě hrát. Že by mi to všechno moc chybělo.
Michal Broš naopak kariéru ukončil, ze slavné juniorské řady Kratěna - Broš - Tomajko už jste v extralize sám. Jste s olomouckými parťáky pořád ve spojení?
Jsme! Zrovna nedávno jsme spolu v Olomouci seděli na pivku a probrali všechno možné. Ta setkání už nejsou tak častá, jako když jsme hráli v jednom týmu, ale v kontaktu jsme spolu zůstali.
Do týmové přípravy jste se zapojil až tento týden na Šumavě. Jak vypadal váš individuální plán?
Různě. Někdy jsem trénoval sám podle plánu kondičního trenéra, jindy v nějaké skupince. Dělal jsem všechno tak, aby mi to vyhovovalo a abych byl na sezonu dobře připravený. Jsem rád, že mi trenéři a vedení Plzně vyšli vstříc. Jsem za to vděčný. Ve svém věku už dobře vím, co a kdy potřebuju. A naskočit do toho teď zpátky se všema klukama nebyl žádný problém.
Zvládáte úplně všechno?
No, se zdravím už musím trošku opatrněji, úplně všechny věci dělat nemůžu. Každé ráno jsme si s trenéry sedli a domluvili se, co jaký den budu dělat. Na kole jsem ale na Šumavě odjezdil všechno, s tím žádné problémy nemám.
Plzeň opustili dva elitní centři. Bližňák se vrací do Slovanu, Simon zřejmě brzy zamíří do Pittsburghu. Navíc odchází do zámoří i Mozík. Je to problém?
Samozřejmě to sleduji a klidný nejsem. Nicméně věřím, že vedení na tom pracuje. Uvědomujeme si, že ta situace není jednoduchá a tyhle kluky musíme nějak nahradit.
Znovu se tak v Plzni tvoří nový mančaft, hráči si na sebe budou muset zvykat. Dá se to zvládnout, aby sezona byla dobrá?
Bohužel, poslední roky se to opakuje. Klíčoví hráči odcházejí nebo končí kariéru, musí se to poskládat znovu. Veselé to určitě není, ale taková je realita. Ale pokud jde třeba o Dominika (Simona), dostal obrovskou příležitost a za všechny hráče mužů říci, že mu strašně fandíme a držíme palce, aby se mu to povedlo.
