V té současné desítce však je jeden „tajemný“ muž. Tajemný proto, že Andrej Šustr - jako jediný z českých beků v zámoří - ještě nikdy nenastoupil za seniorskou reprezentaci.
Jenže brzy se to změní. Bylo by totiž velkým překvapením, kdyby se pětadvacetiletý dvoumetrový bek neobjevil už v první části nominace Josefa Jandače na Světový pohár.
Však i trenérova prodloužená ruka v NHL, Václav Prospal, který v Tampě bydlí a téměř denně sleduje Šustra, hráče místních Lightning, říká: „Udělal velký posun dopředu. Prošel těžkou cestou, ale v Tampě skvěle zapadl a hokejově vyrostl.“
Šustr se o pár hodin později, když mu chválu tlumočím, pousměje a řekne: „Chválit mě může kdekdo, ale záležet bude na trenérovi, s jakými jmény přijde. Světový pohár bude prestižní turnaj, kam dorazí jen elitní skupina hokejistů, a já bych chtěl být mezi nimi.“
Těch náznaků, že mezi nimi skutečně bude, existuje víc. Další Jandačův asistent, Jaroslav Špaček, Šustra sledoval předminulý týden naživo. Po zápase v Montrealu za ním dorazil i do kabiny a z rozhovoru má bek příjemný pocit.
„Viděl mě i loni, takže ví, co ode mě čekat, jakou mám v klubu pozici. Má na mě dobrý odhad. Ale stejně se nominací nechám překvapit, protože kdybych měl očekávání, mohl bych být zklamaný. Bude to jako vždycky v mé kariéře, že si to budu muset vybojovat a dostat se přes nějaké jiné hráče.“
Češi pod 25 let v NHLJak se vyvíjejí jejich kariéry?
|
Je to už sedm let, co se z Česka vydal do zámoří jako nepotřebný, neperspektivní. V Americe studoval, hrál univerzitní ligu, a ačkoliv nikdy nebyl draftován, cestu do NHL si proklestil. „Když se u nás řekne univerzitní liga, tak si lidi představí bandu hobíků, ale ona je to velice prestižní soutěž.“
Dál sice on-line způsobem sociologii dodělává - jak říká - snaží se ji nějak uplácat, ale hlavní náplň samozřejmě představuje hokej. Z beka na hraně je teď v týmu loňského finalisty Stanley Cupu hráč, který na ledě stráví i 19 minut za zápas.
„Poslední tři měsíce hraji mezi top třemi obránci, ale nikdo mi to nedal zadarmo. Musel jsem si to za ty tři roky vybojovat. Teď je to zasloužené. Dokážu plnit defenzivní úkoly, když hrajeme třeba oslabení. To je můj úkol a odměnou je, že hraju tolik.“
Líbí se mu zámořský styl, vyhovuje užší kluziště, mnohé si po patáliích v Česku srovnal v hlavě. „I když tolik nehrajete, musíte se poučit a makat dál. Pak to přinese ovoce a po čase se dostaví i úspěch.“
Debut v národním týmu už ale mohl mít za sebou. Kouč Růžička ho chtěl předloni na šampionátu v Bělorusku, jenže Šustr s omluvou odmítl a Růžičku tím rozčílil.
„Mně ale nepřišlo chytré tam jet. Neměl jsem podepsaný kontrakt, a to se těžko riskuje. Snažíte se celý život dostat do NHL, a když na té úrovni jste, musíte být opatrný. Je dost případů kluků, kteří sice už byli v NHL usazení, ale ve chvíli, kdy se zranili, tak měli problém místo získat,“ vysvětluje své rozhodnutí Šustr.
Růžička už u týmu není. Křivdy jsou smazány a dveře se otevírají.
