Vyhrál jste mistrovství světa, českou i slovenskou ligu, zažil jste toho hodně. Jsou zkušenosti tím, co vám může pomoct i v letošním finále?
Když se vám daří, může být v bráně třeba pytel brambor. Jde to samo bez ohledu na to, jestli vám je 19 nebo 37 roků. Ale když se nedaří, tak se ty zkušenosti samozřejmě hodí. Člověk si umí pomoct a nějak se z toho vyhrabat. Uvidíme, jak začneme finálovou sérii proti Spartě. Třeba to půjde samo, ale když ne, vytáhnu ty zkušenosti. Věřím ale, že nebudu muset.
Jak těžké je přečkat dny, kdy nechytáte a jen čekáte, až finále vypukne?
Povím vám, že jsem byl nervóznější, když jsem se v televizi díval na prodloužení zápasu Plzeň - Sparta, než když jsme sami hráli v Boleslavi 2:1. Když se člověk na hokej dívá, je mnohem nervóznější než pak na ledě.
Z čeho jste byl nervózní? Jestli dostanete Spartu, nebo Plzeň?
Přesně tak. My jsme tak nějak tušili, že to bude Sparta. Ale ono je to koneckonců jedno. Stejně by tam postoupil lepší tým. Sám jsem si říkal, proč jsem nervózní, ale nemohl jsem se tomu ubránit. Čekání je dlouhé a napětí roste.
Nikdy v sezoně jste nezažili žádnou krizi. Jak se připravit na to, že horší chvíle můžou třeba přijít ve finále?
Základ přípravy je ten, že na to člověk nesmí myslet. Musí si představovat, že všechno půjde podle plánu. To je základ úspěchu. Já myslím jen na to, abych přenesl formu z minulých zápasů do těch dalších. Abych viděl puky, abych byl v zápase aktivní a dělal si všechny ty svoje hokejové věci, které brankář potřebuje. Všechno ostatní házím za hlavu.
Berete finále se Spartou jako spravedlivé vyvrcholení, ve kterém se utkají dva nejlepší týmy ligy?
Tohle je spíš zajímavé pro diváky. Pro nás je to pořád jen finále - i když „jen“ je hloupé slovo. Prostě máte nějakou touhu nebo sen a chcete vyhrát i poslední zápas. Jestli je to Sparta, Plzeň nebo Karlovy Vary, na tom nezáleží. Chcete být šťastný, a ne smutný.
Před 11 lety jste získal titul s Pardubicemi. Vnímáte teď finále jinak než tenkrát?
Poznal jsem, že život umí být velmi krutý. Každý den může být váš poslední, a to nejen v hokeji, a proto je potřeba jet stále naplno. Takový je můj hokejový styl po celou sezonu celé ty roky.
Dá se vaše role porovnat s minulou libereckou sezonou?
Velmi lehce. Když jsem loni udělal jedinou chybu, velmi těžko jsme to doháněli. Letos jsem si mohl dovolit jednu dvě, a dokážeme to napravit. To je pro brankáře velmi dobré.
V minulých sériích play-off jste se po večerech uklidňoval četbou. Platí to pořád?
Jasně. Vždy si najdu recenze na internetu a podle toho si knihy vybírám - je jedno jestli v češtině nebo slovenštině. Teď jsem začal číst další knížku, trochu veselejší, ať mám ve finále dobrou náladu.
