Při rozhovoru se často usmíval, jako by tím chtěl říct: Já se jen tak nevzdám - a když už čelit nepřízni, tak raději zvesela. Hokejový útočník Jiří Sekáč má za sebou odvrácenou stranu úspěchu. Splnil si sen o NHL, ale stal se z něj sportovní nomád - za tři sezony vyměnil čtyři kluby. Ve skončené základní části kvůli dvěma trejdům postupně hrál za Anaheim, Chicago a naposledy za Arizonu.
Třiadvacetiletý Sekáč je zatím spolu s bekem Michalem Jordánem jednou ze dvou posil národního týmu z NHL. A věří, že se na šampionátu odrazí k veselejší budoucnosti.
Říká se, že na všem zlém je cosi dobrého. Co ve vašem případě?
Snad kromě nějakého vážného zranění, co by mi ukončilo kariéru, mě už v hokeji asi nic nepřekvapí. Člověka tyto věci zocelí. A myslím si, že když vydrží, tak se mu to vrátí. Jednoduché to však není.
V sezoně se vám nedařilo střelecky, dal jste jediný gól. Přesto: byly nejhorší ony dva trejdy?
Určitě. Když mě vyměnili v první sezoně z Montrealu do Anaheimu, člověk to ještě nějak vzal. Řekne si, že začne znova, že má nový start. Ale když se vám to stane dvakrát třikrát, začnete být nervózní; přemýšlíte jinak, začnete se bát. Potom ani hokej nestojí za moc.
Zkuste všechny trejdy popsat.
První rok jsem výměnu nečekal - úvodní půlku sezony jsem neměl vůbec špatnou, takže stále můžu jen těžko odhadnout, proč se tak stalo. V Anaheimu už jsem to upřímně čekal: v bodech jsem nebyl dobrý a trenér mě moc nestavěl. Tušil jsem to. V Chicagu se dělá spoustu trejdů, hodně obměňují kádr směrem k play-off. Ne že bych s tím počítal znovu, ale říkal jsem si, že je to možné.
A co dál? Zůstanete i pro příští sezony v Arizoně?
Všechno se teď řeší. Situace se zkomplikovala tím, že vyhodili našeho generálního manažera. V nejbližší době se asi nebude dělat moc podpisů, takže čekám.
Jaký je při věčných výměnách osobní život?
V Anaheimu jsem měl bydlení. Když mě vytrejdovali do Chicaga, byl jsem dva týdny na hotelu, zařídil si bydlení... A pak mě zase vyměnili, tak jsem byl zase na hotelu. V Arizoně jsem to naštěstí už dobydlel. (úsměv)
A do toho všeho i bída na ledě... O to těžší pro vaši psychiku?
Samozřejmě. Začátek jsem za Anaheim neměl úplně špatný, ale trápil se celý tým a já se do toho zranil. To byla tečka. Zranění mě položilo, už jsem se nedostal zpátky. Byl jsem mimo šest týdnů, dvacet zápasů. Během nich se mužstvo rozjelo - a já už místo v sestavě nenašel.
Jiří Sekáč v dresu Anaheimu zastavuje Sidneyho Crosbyho z Pittsburghu.
Řekněte, máte vlastně po tom všem chuť bojovat dál o NHL?
Určitě! Vím, je to náročné. Ale nechci to jen tak zabalit a hodit minulé dva roky za hlavu, jakkoli nebyly nejlepší. Sbalit se a jít by byla hloupost.
Umíte trable vypustit z hlavy?
Dřív jsem to tak měl. Ale samozřejmě jde hodně o sebevědomí; teď se budu snažit vyhrabat ten poslední zbyteček. Zkusit si vzpomenout, jak jsem hrával dříve.
Změnila vás NHL i v tomhle?
Stoprocentně - směrem k jednoduchosti. Všichni se snaží hrát bez chyb, což mi trošku ubralo na tom, co mě vyzdvihovalo, tedy že jsem občas udělal akci, kterou lidé ocenili. V NHL to není tak jednoduché. Musíte mít postavení v týmu, abyste si to mohli dovolit.
Jak se s takovou změnou sžít?
S tím člověk nic neudělá. Když vám v NHL dají roli, je lepší ji ne třeba úplně akceptovat, ale prostě dělat to, co po vás chtějí - a spíš do toho vložit něco svého navíc a doufat, že si všimnou a dají vám šanci.
Po tom všem se asi do národního týmu docela těšíte, že?
Strašně! Co jsem byl v nároďáku, vždycky tady byla výborná parta. Jsem rád, že si můžu aspoň trošku spravit chuť a ještě trošku napravit sezonu.
Kouč Vladimír Vůjtek ohlásil, že si nominaci každý musí vysloužit - včetně hráčů z NHL, co tolik nenastupovali. Tedy i vás.
Nikdo nemá nikdy jisté místo. Nepřijel jsem s tím, že ho dostanu zadarmo; nikdy jsem takhle nic nedostal. Jdu bojovat jako každý jiný.
Třeba i s výhledem na zářijový Světový pohár? Sníte o něm?
Jel jsem sem samozřejmě i s tím, že když jsem neměl dobrou sezonu, nikdo se na mě nebude jezdit dívat, jestli třeba nehraju hezký hokej, když nedělám body... Vzal jsem to i tak, že bych se mohl ukázat trenérům a celému nároďáku. Že mám na to se na World Cup dostat.
