Přerušil individuální přípravu, zrušil dovolenou a vyrazil s hokejisty Liberce na led. Brankář Ján Lašák nechce ani po mistrovské sezoně ponechat nic náhodě.
„Velmi rád jsem se do Liberce vracel. Čím je člověk starší, tím víc si sport užívá, protože si uvědomuje, že se blíží skutečný život, který je opravdu tvrdý,“ řekl 37letý slovenský gólman.
Proč jste se rozhodl připojit k týmu už nyní?
V posledních letech mám v létě pravidelně individuální přípravu, ale vždycky zároveň chodím s týmem na soustředění, když jsou všichni kluci pohromadě. Takže jsem letos zrušil naplánovanou dovolenou a jsem tady.
Jste rád, že můžete vyjet na led už v červnu?
Ano, vloni se mi to velmi osvědčilo. Když jsem pak v červenci vyjel na led doopravdy, díky červnovému soustředění jsem se už druhý den cítil skvěle. Přeskočil jsem tu fázi, kdy se člověk motá kolem branky. Když jsem se totiž dřív dostal na led po čtyřech měsících pauzy, tak jsem narážel do tyček a zakopával v brance. Nedělám si srandu. Tohle všechno díky těm pěti červnovým dnům odpadá.
Myslíte, že po vašem vzoru vyjede předčasně na led víc týmů?
U nás byla vloni přestávka extrémně dlouhá, takže nám to prospělo. Nevím, jestli to letos tak extra potřebujeme, ale mně osobně se to osvědčilo a proč měnit něco, co je úspěšné?
Liberec po mistrovské sezoně opustili útočníci Řepík, Vampola a Valský i kapitán Výtisk. Co říkáte hráčským odchodům?
Je to už úděl nás hokejistů. Na někoho si zvykneme, máme s ním skoro rodinný vztah, třeba jako já s Honzou Výtiskem. Ale pak si jen podáme ruku, obejmeme se a každý jdeme svou cestou. Na ledě už kamarádi nebudeme. Zní to asi dost tvrdě, ale bereme to profesionálně. Odešli nám výborní hráči, ale tým znovu vypadá dobře. Asi to už nebude taková jízda jako vloni, ale já věřím, že znovu budeme hrát nahoře.
Změnil se vám i parťák do brankářské dvojice. Místo Marka Schwarze přišel mladý Roman Will.
Chválabohu, že jsme vyhráli titul, já nesnáším být brankářská dvojka a aspoň si teď nemusím nic dokazovat. Roman je velice kvalitní a pracovitý gólman, ale může i některé věci zlepšit a od toho jsem tu já, abych mu pomohl. Mám toho dost za sebou a vím něco i o psychologii. Ale skončím tím, čím jsem začal: nenávidím být dvojka a půjdu po něm strašným způsobem, ale všechno v rámci norem.
Měl jste po sezoně vypůjčený mistrovský pohár jako někteří jiní spoluhráči?
Já jsem v tomhle asi trochu divný. I medaili jsem věnoval jednomu hráči a pohár jsem neměl. Ani nevím, jestli ho vůbec chci. Emoce v sobě mám zafixované a s rodiči jsem se z titulu poradoval. Jestli si trofej půjčím, tak jedině až tady bude někdo z rodiny nebo ho vezmu malému, ať se s ním vyfotí.
Komu jste věnoval zlatou medaili?
To nechám jako tajemství. Ale byl to velmi platný hráč, který si ji zasloužil, jenže na něj nevyšla řada.
I minulé medaile jste někomu věnoval?
Ne, ty mám v trezoru, ale uvědomil jsem si, že už jsem je pár let neviděl. Četl jsem článek s Davidem Výborným a ten říkal, že má emoce v sobě a to je jeho památka. To mě zaujalo, protože to cítím stejně. Přišel jsem na to, že jestli medaile mám nebo ne, nehraje žádnou roli. Ale udělat správnou věc, to je paráda.
S libereckými spoluhráči Radivojevičem a Výtiskem jste po sezoně plánovali výlet na motorkách. Byli jste na něm?
Nestihli jsme to, protože Vyply (Jan Výtisk) začal brzo letní přípravu. Věřím ale, že v červenci se někam na tři čtyři dny dostaneme. Opravdu jsme to plánovali celou sezonu a vždycky, když jsme měli těžší období, jsme si představovali, co spolu zažijeme a kde si dáme minerálku...
Kam chcete jet?
Na Slovensko do Tater. Stavíme se u Branka Radivojeviče doma, vypijeme mu všechno, co tam má, a pak budeme pokračovat dál.
