Jaké to byly pocity? zazněl přímo na ledě SAP Center, arény poraženého San Jose Sharks, reportérův dotaz.
„Nevím, nedokážu si to vybavit, abych byl upřímný, měl jsem výpadek, když jsem zvedal pohár nad hlavu,“ odpověděl Murray. „Ale Stanley Cup je těžší, než jsem si myslel.“
Možná až váha nejslavnější hokejové trofeje na světě čerstvě 22letému kanadskému gólmanovi podlomila kolena. Jinak působil jako klidná síla. „Toho člověka nic nerozhází,“ tvrdí obránce Ian Cole.
„Je naprosto v klidu. Ukazuje vyrovnanost, každý zápas stejně bez ohledu na to, co se stane. To je pro brankáře důležité, každý gólman by chtěl mít tuhle vlastnost,“ chválil také kapitán Sidney Crosby.
Murraymu pomáhá zajímavý rituál.
Před každým zápasem pohlédne na zadní stranu své brankářské masky, kde má nizozemskou vlajku s iniciály své matky a vlajku Skotska, odkud pochází jeho otec. „Pokaždé na rodiče myslím,“ vysvětluje rodák z Thunder Bay, také toto místo v kanadském Ontariu zdobí jeho helmu.
Penguins se i díky Murraymu stali šampiony znovu po sedmi letech.
„Tehdy jsem nebral hokej tak vážně,“ vzpomínal mladý Kanaďan na časy, kdy jako školák stál v brance mládežnického týmu Thunder Bay Kings.
Ani v letošní sezoně to nevypadalo u bezstarostné osoby na příliš velký průlom. Vždyť začínal ve Wilkes-Barre/Scranton, ze záložního týmu si jej Pittsburgh povolal poprvé před loňskými Vánoci. Po čtyřech startech však putoval zpátky na farmu.
Jenže pak se dokonale chopil své šance. Po dalším otřesu mozku jedničky Flueryho dokončil základní část bez porážky, navrch přidal čisté konto a kvality potvrdil i v play-off.
Díky 15 vítězstvím vyrovnal rekord brankářských nováčků. Před ním se to povedlo Patricku Royovi v roce 1986, Ronu Hextallovi v následujícím roce a před deseti lety také Camu Wardovi - je pikantní, že generálního manažera Carolině dělal Jim Rutheford, současný šéf Pittsburghu.
Murray se navíc stal sedmým gólmanem v dějinách zámořské soutěže, který ve svém prvním play-off vychytal všechny čtyři finálové výhry.
„Drydenovi se nikdo nevyrovná“
Média ho hned začala srovnávat s další brankářskou legendou. Ken Dryden nastartoval svou kariéru v roce 1971 triumfem s Montreal Canadiens.
„Nepotřebuje žádná srovnání. Velice dobře píše svůj vlastní příběh,“ vyjádřil se Dryden. A Murray se tomuto přirovnání hluboce zasmál: „Nikdo se nikdy Kenu Drydenovi nevyrovná. Je víc než hokejista, velmi chytrý muž, když jsem byl mladší četl jsem jeho knížku.“
MIke Sullivan, kouč Pittsburgh Penguins „Ze všeho nejvíc máme rádi jeho vystupování, Matt Murray má uklidňující vliv na celé mužstvo.“ |
Pittsburgskému mladíkovi však musí přinejmenším polichotit, jak o něm mluví slavnější předchůdci. Brodeur žasne nad tím, jak se dokáže v tak mladém věku oklepat z porážky (ve Stanley Cupu měl Murray po prohraných zápasech skóre 6:0, průměr obdržených gólů stáhl pod dva a zvýšil i úspěšnost zákroků). A Ward o Murraym tvrdí: „Hraje bez obav a baví se tím.“
Dokonalou tečkou na oblíbenou americkou story, jak se z bezejmenného hráče stane hvězda, by byl zisk Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče bojů o Stanley Cupu.
Tu si nakonec zasloužil kapitán Crosby, ale Murray se dočkal jiné pocty. Ve městečku Squirrel Hill v sousedství Pittsburghu přejmenovali ulici Murray Avenue na Matt Murray Avenue.
„Myslel jsem si, že je to vtip,“ řekl gólman vítězů NHL. Stále jako by nemohl věřit tomu, co se stalo. A bude zajímavé sledovat, jak vstřebá to, co se stane.
Na tom Murraym něco je, ale potřebuje svůj výjimečný počin potvrdit v příštích letech. Nebo už na Světovém poháru v týmu hráčů do 23 let ze Severní Ameriky.
