Český útočník Jakub Voráček oslavuje se spoluhráči proměněný nájezd v přípravném utkání před Světovým pohárem proti Rusku. | foto: Reuters

Voráček o chodu reprezentace: Má to úroveň, kterou jsem předtím nezažil

  • 47
Pittsburgh (Od naše zpravodaje) - Zažil zlatý šampionát v Německu i domácí mistrovství v Praze pod trenérem Růžičkou. Zažil i bratislavské tažení s bronzovým koncem pod koučem Hadamczikem. Ale až teď před Světovým pohárem a za éry Josefa Jandače útočník Jakub Voráček říká: "Má to úroveň. V nároďáku jsem nic podobného zatím nezažil." A nemyslí jen realizační tým. I samotné mužstvo považuje za výjimečné.

Trenéři před turnajem říkali, že do vás chtějí nabiflovat herní systém, ale zároveň vás nechtějí zahltit. Daří se jim to?
Má to úroveň. V nároďáku jsem takové přípravy - nic podobného - zatím nezažil. Ať je to Venca Prospal a další kluci, co hráli NHL. Nebo Martin Ručinský, Milan Hnilička, kteří řeší organizační věci, tak je to na vysoké úrovni. Všechno klape, není žádný problém. Příprava je velmi dobrá, což je důležité, protože mohou rozhodovat detaily. Všechno máme na čas, jak má být. A dodává nám to pohodu.

Před rokem jste byl na šampionátu v Praze kapitánem. Teď má céčko Tomáš Plekanec. Může vám to pomoci od tlaku?
Neřekl bych. Céčko je hezké, byla to pocta - zvlášť doma. Ale já jsem tady od toho, abych hrál hokej. Když se má něco říci v kabině, tak je tady hodně zkušených hráčů, kteří toho mají spoustu za sebou. Pleky byl kapitánem na olympiádě, má zkušeností hodně. Pokud se něco probírá, je to v malém hloučku, pak rozhodnutí vždycky padne. Tohle je asi nejlepší parta, kterou jsem v nároďáku zažil.

Patříte mezi ty, co mluví často.
Když mluvíte hodně, začne to být únavné. Ne pro mě, ale pro ostatní hráče. Takže musím mluvit ve správný čas a ve správnou dobu. Je zbytečné řvát každé střídání či třetinu jen proto, aby se říkalo nebo psalo, že jste dobrý lídr. Když se něco má říci, tak se to řekne. Takhle to máme všichni.

Jakub Voráček v potyčce s Rusem Dmitrijem Orlovem.
Jakub Voráček se pokouší najít puk mezi ruskými obránci.

Loni se vám nevydařil start do sezony. Změnil jste letos něco, aby forma byla hned od prvních zápasů?
Ne, připravoval jsem se pořád stejně. Loni mi to moc nešlo, protože tam byly nějaké okolnosti, které se promítly (chyběly mu určité vitamíny a on se cítil unavenější). Když nedáte góly, všechno se sčítá. A vy začnete přemýšlet nad tím, jestli jste skutečně tak dobrej, jak jste hrál sezony před tím. Ale po nějakých dvaceti zápasech jsem se rozjel. Já vím, co jsem za hráče. Dá se říci, že zápasy před Světovým pohárem nebyly přáteláky, ale byla to utkání ve vysokém tempu. Takže bych měl být připravený na sezonu dobře.

Cítíte „brnění, chvění“ před turnajem?
Já nebrním. Je to hokej. Hraje se pořád stejně. Ale samozřejmě to bude akce na vysoké úrovni. A my v přípravě ukázali, že hrát umíme. S Ruskem to bylo dobré, proti Výběru Severní Ameriky to bude velký test. My pořád říkáme, že jsou mladí, ale ten je jejich tým je all stars. Musíme s nimi bruslit, potřebujeme chytit začátek. Když jsem viděl ten jejich zápas, kdy po první třetině vedli nad Týmem Evropy 5:1... Musíme si dát pozor, hrát dobře zezadu a nedělat chyby v obranném pásmu.

Soupeř má v mužstvu pět jedniček draftu NHL, ale někteří hráči nemají v týmu takovou roli jako ve svých klubech. Může se to nějak projevit?
Vůbec. Myslím, že všichni tihle kluci jsou vychovaní tak, že hrají takovou roli, jakou dostanou. V týmu Kanady máte šest sedm centrů, taky někdo z nich tedy musí na křídlo. Na turnaj jedou s tím, že třeba nedostanou svůj post. Ale jsou tady za jedním cílem - vyhrát!

Jak se těšíte do Toronta?
Jsou tam dobré restaurace, na ty se taky těším. Ale teď máme ještě jeden zápas. Když budeme ve středu ve tři odpoledne hlavou v Torontu, tak to dopadne špatně.

I v Pittsburghu jste zašli s týmem na večeři.
V pondělí. Byla pohoda, dali jsme si nějakého steaka a v úterý jsme ho zase vybruslili. Takže váha je u kluků stejná jako byla před třemi dny.