Mnohem důležitější je, že pětatřicetiletý obránce navazuje na životní formu z minulého ročníku a na ledě zůstal jasně rozpoznatelný. Naposledy proti Chomutovu se při výhře 4:1 blýskl třemi asistencemi.
Poctivec, co jde do všeho naplno. Nevypustí souboj. Příklad pro ostatní. Však také proto je v Olomouci kapitánem druhou sezonu. Céčko převzal od legendárního Pavla Patery poté, co ten ukončil kariéru. A jde mu k duhu. Hokejový veterán, který se v české extralize po letech v první lize a na Slovensku zabydlel až jako vyzrálý třicátník, do své hry přidal něco navíc: produktivitu.
V minulé sezoně se na překvapivém pátém místě podceňovaných kohoutů po základní části podílel 22 kanadskými body (8+14). Plusové body jsou pak důležitou „samozřejmostí“. Po boku velezkušeného Pavla Skrbka v první formaci herně vyrostl. A roste, i když Skrbek tráví hodně času s kolenem na marodce.
Pravda, do utkání v Chomutově nastřádal jen dvě asistence, ale body u borce platného hlavně v obranné třetině dál zůstávají milým bonusem. Jako vánoční dárek ukrytý v jiné místnosti. Nebo ne?
„Už jsem si říkal, že bych měl pro kluky něco v tomto směru udělat, protože dostávám hodně času na ledě i v přesilovkách a zatím jsem nedal prakticky nic,“ vyprávěl Vyrůbalík po „hattricku“ z přihrávek. „Byly to ale šťastné asistence, když kluci se štěstím propálili gólmana. Jsem však rád, že jsem mužstvu pomohl. Ale vždycky říkám, že je důležitější vítězství týmu.“
Klišé formulka na závěr? Kdeže! Vyrub, jak se hodonínskému rodákovi přezdívá, by snědl led a jazyk by přilepil k brance, pokud by to mančaftu prospělo.
„Sice jsme vyhráli 4:1, ale nebylo to tak jasné, jak se zdá podle výsledku,“ cenil si skalpu čtvrtých Pirátů. Díky tomu se pátá Mora na ně po devíti kolech nalepila se ztrátou bodu. „Dali jsme na začátku dva šťastné góly, ale pak nás Chomutov tlačil a byl možná i lepší. Vyšlo nám to a jsme rádi za tři body.“ Tři kanadské body zase pomohou jeho sebevědomí. V přípravě měl pech, při nácviku srazil parťáka Romana Ráce a způsobil mu otřes mozku.
„Smůla. Ze začátku to vypadalo, že nic moc to nebude, ale víte, jak to je s hlavou. Mám nějaká kila,“ povzdechl si 95 kilogramů těžký bek. „Škoda že se nesrazil s Galvasem,“ jmenoval subtilnějšího juniora.
Nestárne. Zraje. A body nehoní
Loni Vyrůbalík jako jediný z Mory odvážně vyhlásil, že by se tým, jejž většina expertů pasovala na dno extraligy, měl rvát o play-off. Byla z toho přímá účast ve čtvrtfinále. A partě bojovníků věří i letos. „Loni to bylo odvážné po sezoně, kdy jsme se zachraňovali v baráži, ale zase jsme zkušenější. Kluci si uvědomují, že kdyby nám utekl začátek, tak je strašně těžké to potom dohánět. Co si nahrajeme teď, už nám nikdo pak nevezme,“ zdůraznil. „Krize nás potkat může, ale věřím, že na play-off mužstvo máme, i kdyby to mělo být předkolo. Loni to byla pohádka. Teď je tým vyzrálejší.“
I Vyrůbalík zraje (nikoli stárne).
„Cítím se dobře, tak doufám, že do toho něco špatného nevkročí a půjde to tak dál.“ Ví, že překonat loňská osobní čísla bude náročné. „Je tu nová sezona. Minulá se nám povedla všem, mužstva už budou proti nám hrát trošku jinak – obezřetněji. Už to nemusí padat jako ze začátku, kdy jsem byl dokonce s pár góly nejlepším střelcem před útočníky. Tak se to sešlo. Ale budu rád, když budeme vyhrávat, pohybovat se kolem play-off a sezona pošlape. Kvůli tomu tam člověk je, má to céčko, a ne aby se hnal za body.“
Další překročení dvacetibodové hranice si za cíl nedal. „To bych musel být mladý, abych chtěl ještě odejít a body mi pomohly. Jsem spokojený tady. O body mi vůbec nejde. Jen o ty do tabulky, samozřejmě.“
