Přibližte ten styl, prosím.
Ondra to jako gólman výborně psychicky zvládá, je soutěživý, má výborné reflexy. Ale chytá moc vyjetý před brankou. Víc než by měl. A z toho pramení góly z dorážek, druhých střel. Kdyby měl trenéra, se kterým by na těch nových věcech pracoval, tak by bylo jen otázkou času, kdy by se zase vrátil do NHL.
Co tedy radíte?
V dnešní době už musíte chytat v takové vzdálenosti, abyste měl jak první střelu, tak i dorážku či přihrávku, která jde za vás. To je rozdílové. A to se nám podařilo dostat do Dominika Furcha a Pavla Francouze před letošním mistrovstvím světa. Pracovali jsme na tom, aby nebyli moc vyjetí. Platí, že čím je šance z většího úhlu, tím méně musí brankář vyjet. Stačí být zalezlý v bráně, navíc se objevily nové zákroky, kdy brankáři chytají bokem, nestojí už kolmo ke střele. Dominik a Pavel nám takhle na šampionátu vychytali hodně gólových situací a to je to, na čem by měl zapracovat Ondra. A jsou tu ještě další věci.
Jaké?
Učím chodit gólmany do tyček. Trošku se stáhnout, nechytat tak vysoko nad brankovištěm. Pak máte i ty dorážky. K tomu je nutný dobrý pohyb v brankovišti, což je zase nápor na kloubní rozsah, aby se gólman u tyček „poskládal“. Když to Ondra změní, bude zpět v NHL.
Trenér brankářů Petr Jaroš (vlevo) debatuje s Dominikem Furchem.
Co situace okolo Petra Mrázka?
Petr je jeden z nejlepších gólmanů z pohledu, jak to zvládá psychicky. Umí za hlavu hodit i špatný gól, což je velice důležité. Má úžasné reflexy. Jenže Detroit by asi chtěl hrát lépe a Jimmy Howard má lepší čísla úspěšnost zásahů 94 %, Mrázek 90,1%). Ale u Petra je jen otázka času, aby se dostal do pohody, pak zase bude top gólman. Někdy to tak je, že pár zápasů nevyjde, ale on se z toho dostane.
Zůstaňme u NHL. Platí, že nejlepším brankářem je Carey Price z Montrealu? A jaký je jeho styl?
Na Světovém poháru jsem chodil na jeho tréninky a jen se mi potvrdilo, že gólman nemusí chytat tak vyjetý z branky. On chytá s obrovským klidem, výborně hrál s holí. Nezmatkoval, takže i když ho dva napadali, on dal krásnou jednoduchou nahrávku. A taky se mi potvrdilo, že v tréninku dělá to, co učím.
Zpět k Čechům. Zdá se, že jistotu má národní tým v KHL v podobě Dominika Furcha, Pavla Francouze či Jakuba Kováře.
Ano. Dominik s Pavlem podávají výborné výkony. Pavel má 95,6 % (nejvíc z KHL). Chytal sice jen 12 zápasů, ale on naráží na problém, že trenér upřednostňuje ruského kluka. A to v tomto případě není správné. Pavel je poctivý brankář, pro trenéra i tým udělá první poslední. Tak jsem mu říkal, ať je trpělivý. To Dominik je stálice. U něj zase trenér chce, aby chytal každé utkání, což je pro něj výborné. Český hokej má v obou velkou oporu.
Kdo vás zaujal v extralize?
Šimon Hrubec. Chytá velice dobře, má parádní čísla i šest nul. Třinec je kvalitní tým, ale Šimon je hlavní strůjce, proč takhle hraje. Pak už je to horší. Trápí mě, že když jsem se po první čtvrtině podíval na statistiky, tak v nejlepší patnáctce je sedm Slováků. To pro český hokej nevypadá dobře. Měli bychom tam mít víc kluků, hlavně mladých. Proto jsem rád, že Roman Will předvádí v Liberci solidní výkony, totéž Karel Vejmelka v Kometě. Začal se zvedat i Matěj Machovský v Plzni. Líbí se mi David Honzík ve Varech. Ty bychom měli na reprezentačních akcích otestovat, ať už v rolích trojky, či jim na některých turnajích svěřit i zápas.
Zdá se mi však, že už se česká brankářská škola dostává z krize. Že v zámoří jsou nadějní mladíci jako Vladař, Stezka, Vaneček...
Česká brankářská škola v krizi je, protože byla zanedbaná v minulosti. Posledních pár let však dělá svaz pro brankáře strašnou spoustu pozitivních kroků. A tím, že to bylo zanedbané, tak máme teď v lize tolik Slováků. Na druhou stranu vidím, že mladší generace bude perfektní. Je tu Vladař, Škarek, Kořenář, Stezka, Růžička... Ale bude záležet, jak se poperou, až odrostou z juniorky. Je super, že Dan Vladař dostal dvoucestnou smlouvu s Bostonem a odchytal čtyři zápasy na farmě v Providence. Jen mě zaráží, že máme hned čtyři brankáře v americké juniorce.
Proč?
Asi s nimi doma ne všude pracují dobře. Když končí juniorku, měli by dostávat víc šancí mezi muži. Byl by dobrý krok, kdyby se v první lize zakázali zahraniční brankáři. Přece není potřeba, abychom měli v první lize slovenské gólmany. Ať chytají junioři, mladí. Jasně – v extralize ať je ten, kdo na to má. Koho klub zaplatí, ale první liga má mít omezení. Spoustě lidí se to nebude líbit, ale pokud má český hokej někam jít, tak bych v první lize udělal pro brankáře věkový limit. Že jeden nemůže být nad 30 a jeden musí být do 25. Pak je můžeme vychovávat, ohrát. Starší kluci v ní chtějí chytat, protože nevědí, co budou dělat po hokeji, a chtějí si ještě něco vydělat. Ale pomůže to českému hokeji?
Je fakt, že brankářský trh si hlídají i jinde ve světě.
Ve druhé nejvyšší ruské lize nesmějí být cizí gólmani. A mělo by to být i v té naší. Kdyby bylo pravidlo, měli by všichni stejné podmínky, pak vytáhneme víc gólmanů.
Vy jste to ukázal loni, když jste v Jihlavě nechal chytat šestnáctiletého Jakuba Škarka. V úterý při premiéře v extralize za Spartu udržel nulu. Velký talent, že?
Je to velký příslib a dělá mi radost. Pořád si vybavuji, jak ho táta dovedl v první třídě na první trénink... A za poslední tři čtyři roky udělal obrovský pokrok. Pracuje na sobě jako málokdo, na stadionu i mimo něj. Obrovskou zásluhu na tom má jeho otec, který se mu věnuje. A stejně jako chce, aby byl dobrý v hokeji, chtějí rodiče, aby uspěl i ve škole. Chodí druhým rokem na gymnázium, takže v sedm jde na dvě hodiny do školy, pak si dvě hodiny zatrénuje a zase se vrátí do lavice. Když nemá zápas, učí se. Má režim a nemá šanci dělat blbosti.
