Proč smolař? V listopadu si potřetí v krátké kariéře poranil pravé koleno, které ho už připravilo o olympiádu, Světový pohár nebo finále Stanley Cupu, a skeptici mají obavy, aby ho netrápilo i dál.
Jak ke zranění přistupujete? Nemáte obavy?
Není to jednoduché, protože jsem se po zranění z finále Stanley Cupu cítil celé léto perfektně a neměl s nohou jediný problém. Nechci se tím tolik zabývat, protože by mi to vrtalo hlavou. Chci teď být připravený nejlíp, co to půjde. Musím být připravený natolik, abych na ledě na koleno vůbec nemyslel a do všeho šel naplno.
Straší vás, že byste kvůli zranění mohl přijít o pozici, kterou jste si v NHL vybudoval?
Zranění není nic příjemného, zpomalí vás, ale prochází tím plno hráčů, i větší hvězdy. Třeba Stamkos se poslední roky také trápí. Někdo s tím má bohužel problémy a jiný nemusí celé léto pořádně nic dělat a nic se mu nestane. Třeba u nás Patrick Marleau, který hraje NHL od roku 1997, za celou kariéru vynechal 40 zápasů, což je neskutečné. Nechápu, že ho ani jednou netrefil blbě puk. Já vím, jak se připravuju a co všechno pro to dělám. A vím, že určité věci neovlivním. Někdo má štěstí, já ne.
Jak se vůbec cítíte?
Už mnohem líp, jelikož jsem trénoval společně s kluky. Sice teď odjedou na trip, takže budu zase sám, ale pak se připojím definitivně.
Je to pro vás povzbuzení?
Měl jsem super pocit. Už jsem mohl jezdit dva na jednoho, mohl jsem střílet, dal jsem gól. Bylo to živější. Ale zase jsem byl brzy unavený, protože je to nezvyk. Už teď vím, že po prvních zápasech budu úplně hotový.
Touha vrátit se je veliká, viďte?
Ohromná. Už je to doba, co nehraju. Nemám radost, když jsem během zápasu v posilovně.
Jak teď vypadaly vaše dny?
Šest dní v týdnu jsem rehabilitoval. Od osmi od rána jsem byl na zimáku, rozcvičoval se s naším fyzioterapeutem, pak chodil na kolo, do posilovny a teprve až dotrénovali kluci, tak jsem po nich šel sám na led. A nakonec jsem jezdil ještě k jinému fyzioterapeutovi, takže jsem byl do čtyř zabavený.
Dělal jste něco speciálního, aby se zranění nevrátilo?
Ani ne, protože není co. Jelikož ten proces absolvuju poněkolikáté, tak už ty cviky znám nazpaměť.
Bývalý lékař reprezentace Radomír Holibka říká, že nejdůležitější je posílit svaly okolo kolena, jinak se zranění vrátí. Jste proto zodpovědnější?
I tady mi říkali, že svaly jsou nejdůležitější. Jenže já nic nezanedbal. V létě jsem měl pravou nohu z posilování skoro dvakrát větší než levou, všechny cviky mi s ní šly líp. Teď se koleno po operaci už úplně zahojilo, tak čekám, až mi dorostou svaly. Po zranění zmizí za pár dnů, ale nabrat je zpět trvá přes měsíc.
Cítíte podporu od klubu, že na vás s návratem netlačí?
Klub je v pohodě, řekli, že to bude na mně. Pomáhají mi hodně, nechtějí nic uspěchat. Sezona je relativně dlouhá, do play-off zbývá nějaká doba. Na druhou stranu nechci nic zbytečně prodlužovat.
Platí, že byste se měl vrátit až na konci února?
To si vymyslel jeden místní novinář. Byl jsem překvapený, když jsem to četl. Neřekl jsem mu to já ani nikdo z klubu. Měl bych se vrátit o něco dřív, ale nechci předbíhat.
San Jose válí, je třetí v Západní konferenci. Motivuje vás k návratu i vidina Stanley Cupu?
Loni jsme to nedotáhli, ale už vím, jak neskutečně těžké je uspět. Stačí si uvědomit, jak dlouho čekali jen na postup do finále hráči jako Thornton nebo Marleau. Tým máme dobrý, abychom šli zase daleko. Hlavně nezaspat.
Jak jste si vůbec užíval Vánoce?
S přítelkyní jsme si udělali pohodu, měli jsme i české cukroví a na Štědrý den koukali po večeři na české pohádky. Klasické Vánoce. Ale už 26. jsem zase trénoval.
Takže nehrozilo, že byste přibral z cukroví?
Snad ne. Moc jsem ho jíst nechtěl, takže toho přítelkyně udělala jenom trochu. I tak mizelo hodně rychle. Já miluju sladký, takže se musím držet.
Sledoval jste během Vánoc vystoupení dvacítky na MS?
Jo, dobře se znám s Filipem Chlapíkem, v létě spolu trénujeme. Psali jsme si. Kluci sice prohráli se Švýcarskem a Dánskem, ale už se musíme na tyhle týmy dívat jinak. Neumějí jenom bruslit, ale jsou i šikovní. Rozhodovaly malé chyby, oslabení. Čtvrtfinále s Kanadou bylo napínavý, takže to byl dobrý turnaj.
