„Jsem šťastný, že jsem dostal šanci v extralize, ale gólů jsem mohl dát určitě víc,“ říká 20letý hráč, který má letos na kontě 9 bodů za 4 branky a 5 asistencí.
Převzal puk na modré čáře, zbavil se obránce a ukázkovým blafákem překonal v Lize mistrů brankáře norského Lörenskogu. Touhle parádou vstoupil Jan Ordoš v létě do letošní sezony a jako by tím předznamenal svůj přechod do libereckého A-týmu.
Vloni mezi elitu spíš jen nahlížel. V závěru základní části dal svůj první extraligový gól, ale jinak toho příliš nenahrál a měl pět až deset střídání za zápas. I letos začal na farmě v Benátkách nad Jizerou, září se mu tam však povedlo, a tak se stěhoval do mistrovského týmu Liberce.
Pochází z Ústí nad Labem, k hokeji ho v útlém věku přivedli rodiče. Ve 14 letech zamířil do Liberce, aby se v kariéře posunul dál. V hokejové základní škole U Školy zasedl v lavici vedle dnešního spoluhráče z A-týmu Dominika Lakatoše. U Tygrů prošel mládežnickými kategoriemi, dostal se i do reprezentačních výběrů.
V předminulé sezoně naskočil poprvé mezi dospělé coby útočník prvoligových Benátek. „To pro mě byl velký skok, ve 26 zápasech jsem dal jen jeden gól a dost jsem se trápil, ale pak se to zlepšilo.“
Z tréninku rovnou do školy
Vloni už si připsal prvních 22 startů v extraligovém Liberci a svou premiérovou sezonu nemohl zakončit líp: oslavou mistrovského titulu! „Přechod do extraligy už pro mě až tak náročný nebyl, i když jsou tady zkušenější a chytřejší hráči, přes které je těžké přihrát,“ říká.
Ostřílení kozáci v liberecké kabině si ho v prvním roce trochu dobírali. „Jsem spíš introvert a v kabině jsem tichý. Dělali si ze mě srandu, že nemluvím, ale teď už je to dobré,“ usmívá se Jan Ordoš.
Do minulého roku studoval na libereckém gymnáziu a skloubit školu s hokejem pro něj bylo hodně těžké. Kromě zápasů za extraligový Liberec totiž hrával i za prvoligové Benátky a juniorku Liberce a nezbýval mu vůbec žádný volný čas.
„Někdy se zápasy tak nakumulovaly, že jsem jich hrál šest v sedmi dnech,“ vzpomíná Ordoš. „V play-off nastávaly i komické situace, když jsem s týmem absolvoval rozbruslení a pak jsem musel jít do školy. A člověk musel pořád myslet na to, že ho třeba druhý den čeká několik písemek.“
Učení si vozil i na výjezdy po extraligových štacích. Takže když tým zamířil den před utkáním do Třince, mladý útočník ve volném čase na pokoji místo zábavy ležel v knížkách. „Maturita byla naštěstí až po sezoně a zvládl jsem ji na dvojky a trojky. Jsem rád, že už to mám za sebou. Teď už se po tréninku můžu věnovat regeneraci a ne hned zase někam běžet.“
Kdyby nehrál hokej, určitě by teď pokračoval ve studiu na univerzitě. „Když jsem byl malý, vždycky jsem chtěl jít na vysokou školu. V naší rodině ji mají skoro všichni, takže jsem to považoval za samozřejmé. Ale s hokejem by to nešlo dohromady, takže studium v současné době nepřipadá v úvahu,“ uvědomuje si šikovný útočník.
Jan Ordoš (vpravo) z Liberce v šanci, proti němu brankář Färjestadiu Stefan Steen.
Zisk extraligového zlata je vrcholem jeho dosavadní kariéry. Další silné momenty zažil na reprezentačních akcích.
„S osmnáctkou jsme získali stříbro na mistrovství světa, to je můj asi nejsilnější zážitek. Nikdy nezapomenu ani na zápas s Finskem na světovém šampionátu dvacítek na Silvestra 2015. Před plnou Hartwall arénou v Helsinkách jsem dal tehdy gól,“ ohlíží se hokejový talent.
V hokejovém růstu ho už od základní školy podporuje osobní kouč Miroslav Buňka. „Je to můj mentor. Radí mi se vším - od výživy až po hokejové věci,“ říká Jan Ordoš. A přiznává, že v mladším věku se mu kvůli pomoci osobního trenéra ostatní spoluhráči smáli.
„Co ti tak může říkat?“ ptali se ho. „Jenže kdybych ho neměl, tak bych kdysi nezamířil do Liberce. A možná bych ani teď nehrál extraligu,“ uvažuje útočník.
Jak sám říká, v hokeji si dává postupné cíle. Zatím se mu plní. Patří k těm vyvoleným libereckým odchovancům, kteří to dotáhli až do extraligového áčka. Nyní je jeho cílem se v něm zabydlet. Je však jasné, že přes své skromné chování míří výš. „Dům se musí stavět od základů,“ říká s trochou nadsázky.
