Hokejistu Romana Poláka jsme zastihli na cestách. Když jsme s ním telefonicky hovořili, měl zrovna po tréninku v New Yorku, kde jeho Toronto Maple Leafs čekal duel s Rangers. Po něm zamíří k dalšímu duelu do Ottawy.
„Z vítězství v anketě jsem nadšený a děkuji lidem, že ocenili, že jsme s San Jose Sharks byli ve finále Stanleyova poháru, a vůbec celou sezonu,“ řekl třicetiletý obránce, který od roku 2006 odehrál v NHL 593 zápasů.
Takže minulý rok byl i pro vás mimořádný?
Byl můj nejlepší za celou dobu v NHL, za celých asi jedenáct let to byla opravdu moje nejlepší sezona.
Jen chybělo dotáhnout finále Stanleyova poháru k vítězství, že?
Samozřejmě, ale úspěchem je i dostat se do finále. To říkají všichni, co hokej hráli. Třeba kluci, kteří se mnou byli v Sharks, Joe Thornton i Patrick Marleau, který je v NHL přes dvacet let a ještě nikdy nebyl ve finále Stanley Cupu. Finále je velká věc.
Pomýšlíte pořád na to, že byste Stanleyův pohár mohl urvat?
To je moc těžká otázka. Pokud budu upřímný, tak jestli zůstanu v Torontu, bude to tam ještě běh na dlouhou trať. V Torontu máme zatím nižší cíle, než byly u jiných týmů, v nichž jsem byl předtím. Třeba v Saint Louis Blues se na Stanley Cup pomýšlelo každý rok a také jsme v základní části podávali vynikající výkony, ale v play-off jsme neukázali nic. Člověk nikdy neví, jak to dopadne. Zítra mě mohou vytrejdovat a dostanu se do klubu, kde o pohár hrát budou. Takový je hokejový svět.
Tak tomu bylo loni, když jste šel do San Jose Sharks. Nebyla šance, že byste tam zůstal?
Byli jsme domluveni, že po play-off půjdu zpátky do Toronta. Také šéfové Sharks mi říkali, že u nich jen dohraju sezonu, protože mají mladší obránce, na nichž chtějí budovat tým. Věděl jsem, na čem jsem, řekli mi to na rovinu. Chtěli, ať jim pomůžu, což se povedlo, načež jsme se v dobrém rozloučili.
V tomto ročníku NHL jste za Toronto odehrál 34 zápasů, v nichž jste dal dva góly a měl dvě asistence. Běží sezona podle vašich představ?
Tým, co mě podepíše, ví, co ode mne čekat, a co ne. Za ty roky už mám v NHL nějaké to jméno. Kdybych se mi jedna sezona povedla a měl jsem padesát bodů, tak by to ode mě asi nikdo nečekal... Nejsem na ledě od toho, abych bodoval, ale od defenzivní práce. A další můj úkol je dohlížet na mladé kluky, ať už na ledě, nebo mimo něj, držet je trochu zkrátka. Jsou to vynikající hokejisté, ale sláva a vše kolem může s nimi zamávat. I taková je moje role – dbát na to, aby mladí makali a zdokonalovali se.
Takže je z vás v Torontu takový hokejový táta?
Netušil jsem, že tomu tak bude v mých třiceti letech, ale je to tak. Patřím tady k nejstarším, jsem asi druhý nejstarší a mám nejvíc odehraných zápasů v NHL ze všech kluků, co jsou v kádru. Je to zvláštní, že ve třiceti mám na starosti další hráče, ale je to vlastně normální, protože jim je většinou kolem dvaceti.
Sledujete ze zámoří, jak si vedou Vítkovice?
Sem tam na to koukám. Někdy si napíšu s Rosťou Oleszem nebo s trenérem, s kustody, bo tam ty kluky znám. V kontaktu jsme.
Říká se, že českému hokeji chybějí šikovní obránci. Máte stejný dojem?
Českému hokeji teď chybí možná všechno, nejen obránci, což je taková omílaná věc. Ale tak to je, jsme malý národ. Dříve jsme mohli spoléhat na takovou českou vyčů..., na tu se hodně hrálo, ale další národy začaly makat, tu chytrost také pobraly. Jenže teď je hokej propracovaný do takových detailů, že už to není až tak tvůrčí hra. Na ledě si už ani hvězdy nemohou dovolit dělat, co chtějí, všichni musejí dodržovat plán, který je daný a jasný. Jinak by nehráli.
Co s tím?
Je to těžké. Teď se prosadí hlavně ten, kdo víc maká a kdo má lepší hokejové školy, větší konkurenci. My máme deset milionů lidí. Teď jsme s Torontem zrovna v New Yorku a počet obyvatel v Česku je srovnatelný s Manhattanem, takže bohužel konkurence u nás není taková jako v Americe, Kanadě. Oni mají několik škol, v každém městě je několik týmů, kde kluci proti sobě neustále hrají a každý chce být lepší. Zkoušejí nové věci, i u mládeže mají špičkové trenéry, a to u nás nejde.
O poklesu českého hokeje svědčí i to, že po 23 letech v NHL nebude žádný Čech v Utkání hvězd, že?
Přesně tak. To je pravda. Bohužel.
Vzestup českého hokeje zřejmě potrvá dlouho.
To ano. Svaz to teď trochu vzal na sebe, podniká nějaké kroky, aby se situace zlepšila, ale pořád to je na dlouho. Pokud bude hokej finančně náročný, jak je, tak se člověk nevyhne tomu, že prostor většinou dostanou kluci movitých rodičů a budou hrát více než děcka, jejichž rodiče peníze nemají. Tak tomu je už delší dobu, není to něco nového. I za mých mladých let to bylo tak, že muselo hrát dítě sponzora, jinak by se tata na zápasy nechodil dívat a nedával by klubu peníze. To bylo, je a bude.
Jenže to je špatně, protože tak odpadne spousta talentovaných, šikovných dětí, které nehrají tolik jako potomci sponzorů.
Přesně tak, jenže taková je doba. To není jen v hokeji, ale všude v životě. Pokud by to chtěl někdo změnit k lepšímu, tak mu budu držet palce.
