„Před zápasem jsem se snažil na to nemyslet, ale bohužel to pokračuje dál. Doufám, že to brzy přijde a já to konečně zlomím,“ přiznal v Göteborgu smutný Vrána.
Byl zrovna na ledě, když Frölunda dala zlatý gól. S parťáky Mikušem a Hlinkou nestačili vystřídat, a tak po minutě a půl už „nešlo“ odolat.
Chyběly síly, že?
Shodou okolností Frölundě vyšel plán, který jsme měli i my. Říkali jsme si, že se udržíme dlouho na puku, zkusíme se prostřídat, neboť naše střídačka byla u jejich pásma. Ale bohužel to dopadlo přesně naopak. Bylo to těžké, protože máte celý zápas v nohách. Zavřeli nás na minutu a půl v pásmu. Měli jsme to sehrát lépe, ale opravdu to bylo náročné.
Taková prohra obzvlášť štve.
Samozřejmě! Hrozně to mrzí, když víte, že o ten triumf bojujete od léta, kolik toho máte za sebou. Cesta do finále je strašně dlouhá a je náročná, protože některé cesty za soupeři jsou dlouhé a složité. Ale ukázali jsme, že hokej hrát umíme. Na té cestě jsme porazili špičkové týmy.
I v Göteborgu jste hráli výtečně, že?
Ano, odehráli jsme slušný zápas. Ve třetí třetině jsme domácí přehráli a měli velký problém s námi hrát. Měli jsme velké šance, ale neproměnili je. Prohráli jsme v prodloužení, tak to někdy bývá. Je to smutné, je to škoda, když to je takto o gól. Ale bohužel. Ovšem když jsme ve třetí třetině začali hrát, co umíme, měla Frölunda obrovské problémy. Tam jsme dominovali.
Co jste si říkal, když jste před prodloužením slyšel, že se bude hrát 3 na 3 a může to trvat i 20 minut?
Zdálo se mi to šílené. Pětiminutovka se vydržet dá, ale 20 minut? To už je bláznivý. Jenže taková jsou pravidla.
Mělo by se v prodloužení tak důležitého zápasu hrát 3 na 3?
Takový je reglement soutěže. Já osobně jsem ale takového názoru, že tak velká utkání by se měla hrát v pěti hráčích na každé straně až do rozhodnutí. Vždycky jsem to říkal. To je jako kdyby v extralize měly vítěze rozhodujícího finále určit nájezdy.
