A byly by delší, kdyby se s kohouty dostal do vyřazovacích bojů, ve kterých se hokejisté tradičně neholí. Nevyšlo to o fous, jak se říká. „Dopadlo to takhle, nemůžeme věšet hlavy. Vyléčíme rány a začínáme se už chystat na novou sezonu, protože play-out je naštěstí rozhodnuté,“ oddechl si Jaroměřský.
I zklamání ale bylo patrné. „Je to sport, ale nebudu tvrdit, že jsme nechtěli postoupit, zvlášť když jsme poslední zápasy odehráli dobře a získávali jsme body. Bohužel jsme prostě do předkola nepostoupili. Snažili jsme se pro to udělat maximum, tak snad aspoň lidé jsou spokojení, kvůli nim se to hraje,“ ocenil vděčné olomoucké fanoušky.
„Podporovali nás i v listopadu, kdy jsme byli prachbídní. Nikdy s nimi nebyl problém. Patří jim velký dík.“ Olomouci, která loni skončila senzačně pátá, uteklo play-off v tom prachbídném listopadu, ale ve hře zůstala do závěrečného kola. Bojovala na krev. Brno porazila až v nájezdech, ovšem ani výhra za tři body by jí vzhledem k remíze Plzně na Spartě nestačila. „Tam to dopadlo tak, jak bylo potřeba, aby to dopadlo,“ prohodí Jaroměřský mnohoznačně. „Nechci to rozvádět, víte, jak to je. Pak to někdo vypíchne a bude průšvih. Ale sezona se nerozhodla v posledním kole.“
Teď už mu de facto začala dovolená. Mora sice včera odehrála první zápas play-out proti Varům (2:6), avšak záchranu má jistou, a tak trenéři nechali mnohé hráče doléčit šrámy. Jaroměřský byl mezi nimi. „Zranění se musí doléčit, abychom příští sezonu začali dobře, a budeme se určitě snažit umístit líp než letos. Já půjdu s kolenem, ramenem, zápěstím, já půjdu snad se vším,“ jmenoval bolavá místa svého těla.
Marodů měli kohouti v sezoně kupu. I proto se do play-off vzdor parádní stíhací jízdě nedostali. Se ztrátou tří bodů skončili dvanáctí.
„Dík patří těm, kteří se kousli. Ti, co měli zranění neslučitelné s hokejem, nemohli dělat nic,“ posteskl si. „Na to, že nás tady bylo v červenci asi padesát, tak nás to dohrává docela málo. Zaplaťpánbůh že se podařily trejdy a kluci se s tím popasovali, hráli velmi dobře. Uvidíme, jak se tady bude po play-out tvořit kádr. To už je na vedení a trenérech.“ Jaroměřský by v něm jako opora týmu po osobně nejlepší sezoně chybět neměl. „Doufám, že dostanu prostor, abych si vyléčil, co už nějakou dobu potřebuju, protože se chci na příští rok, který bude pro mě rozhodující, připravit nejlíp, jak to půjde.“
Po příští sezoně a pěti letech v Olomouci mu totiž končí smlouva.
J e v e věku, kdy si jako táta dvou dětí bude chtít zajistit co nejlepší podmínky. Ač mladoboleslavského rodáka Haná i rodinný klub okouzlily a nikdy na rozdíl od většiny hráčů nesnil o NHL, rád by zkusil KHL.
A jeho by mohla zkusit česká reprezentace. Tak moc se zlepšuje.
Také v minulé sezoně odehrál v základní části 51 zápasů, chyběl jednou. Letos však nasbíral o osm kanadských bodů víc: šestkrát se trefil, osmkrát asistoval. Ukazuje přehled ve hře i obětavost.
S pukem si rád šolichá, jak říká, ale neváhá ani padnout do rány.
S jedenácti kladnými body byl nejlepším hráčem týmu v ceněné statistice plus minus. V Radegast indexu (složeného z plus/minus bodů za pobyt na ledě při vstřelených a obdržených gólech, hitů a zblokovaných střel) skončil v extralize druhý za vítkovickým Výtiskem.
A to před šesti lety vstával v pět hodin ráno do zahradnické firmy. „Nevypadalo to, že bych se ještě měl živit hokejem,“ vzpomínal nakažlivý optimista s úsměvem přilepeným na tváři, jehož si rádi novináři berou na rozhovory, neboť mluví zajímavě bez klišé.
Na extraligové tempo si sice zvykal pomaleji, ale zvykl si náramně.
Zraje v komplexního beka. Jeho hokejová cesta bez snění pokračuje. Kam až dojde?
