V mixzoně, kde novináři čekají na rozhovory, už je připravený televizní štáb. Zámořská reportérka po čtvrtfinále se Švýcarskem vyhlíží hráče USA. Nejdříve jde na řadu pan trenér, opodál už přešlapuje pět hokejistů.
„Půjdu první, dal jsem vítězný gól,“argumentuje Jacob Tortora, proč má dostat přednost. Všichni mu to odkývají. Jenže jakmile kouč John Wrobleski odchází, před kameru vběhne Tkachuk.
Byli jsme přece domluvení! zlobí se Tortora. „No ale já už tu stojím. A já jsem kapitán,“ odpoví stále kučeravý, ale už podstatně vyšší kluk, skoro už chlap.
Ostatní američtí hokejisté se rozesmějí. Navenek působí jako výborná parta. „Jsme spolu pohromadě dva roky. Rozumíme si, dobře se bavíme,“ potvrzuje gólman Dylan St. Cyr.
Sehrané mužstvo po Švýcarech porazí i Švédy, ve finále si hladce poradí s Finskem. Brady Tkachuk smí udělat to samé, co jeho starší bratr Matthew, momentálně hráč Calgary v NHL, před dvěma lety.
Pověsit si zlato z MS osmnáctek na krk.
„Ani to nemohu popsat. Věřili jsme si, že můžeme zvítězit, hráli jsme skvěle jako tým. Měli jsme výborné trenéry, dodržovali jsme systém a stali jsme se bratry,“ jásá sedmibodový útočník.
Tkachukovo jméno v All-Star Teamu chybí, individuální pocty se mu na Slovensku vyhnuly. Možná trochu přezíravě.
Vždyť Brady vzorově plnil roli kapitána. Ukázal, že po Keithovi zdědil i vůdčí kvality. „Jsem v tom jako táta. Je pro mě ctí mít na hrudi céčko.“
To on započal americkou cestu za titulem, ve finále proti Finům chytrou přihrávkou vymyslel první gól USA.
Jako už tolikrát na mistrovství světa zaujal svou šikovností a hokejovými instinkty. Své by mohl vyprávět Jakub Škarek, který o něj dostal gól v základní skupině. Tkachuk ujel v oslabení a rychlým blafákem do bekhendu poslal puk mezi betony české jedničky.
Zároveň nezůstal nic dlužen ani pověsti důrazného, pro soupeře velmi nepříjemného hráče. „Na ledě jsem divoch,“ uznává. Rozdal spoustu hitů, jakmile se na ledě strhla nějaká mela, jen málokdy v ní chyběl.
„Mimo něj jsem ale hodný,“ přesvědčuje Brady. „Je to tak, je nejpozornějším a nejohleduplnějším z mých dětí,“ dosvědčuje Keith. „Ve škole je chytrý,“ dodává.
Školou mu teď bude bostonská univerzita. Stejná, ke kdysi hrával a studoval jeho táta. „Chci mít více času, abych zesílil. Cítím, že potřebuji více času na svůj rozvoj,“ vysvětluje Brady, proč si vybral vysokoškolskou dráhu a nešel podobně jako Matthew do juniorské ligy.
Přitom do OHL byl draftován.
„Obojí jsou skvělá místa, ale já to cítil takhle. V Bostonu na mě čeká skvělé zázemí, mají vynikající hokejový program, navíc jde o velmi dobrou školu,“ vypočítává hokejové i nehokejové důvody své volby.
Do rodinné kroniky přidal další zlatý zápis. Ta je hokejovými úspěchy už pěkně napěchovaná, stejnému sportu se nevěnují/nevěnovali jen Bradyho otec a bratr, ale také bratranci Hayesové a Fitzgeraldové.
Kevin s Jimmym Hayesem nyní válí v NHL, Tom Fitzgerald tam prožil dlouhou, velmi úspěšnou kariéru. Jako kapitán vedl Nashville. Tomův syn Casey vyhrál MS s americkou osmnáctkou i dvacítkou a byl draftován Buffalem, další potomek Ryan zase Bostonem.
„Je skvělé mít tak širokou hokejovou rodinu,“ těší Tkachuka. „O hokeji se bavíme skoro pořád.“ Z hokejových témat teď bude na pořadu dne jediné – probírání zlaté zkušenosti ze Spišské Nové Vsi a Popradu.
Ve městech, kde i jeho zaskočilo divoké podtatranské počasí.
Začala v kraťasech a tričku, pokračovala přes zimní oblečení a skončila zlatem na krku.
