V sobotu se série přesouvá na led Predators ke třetímu duelu za stavu 2:0 pro Pittsburgh. Erat pozoruje situaci zblízka, probírá ji třeba s kapitánem Fisherem. „Na finále nebudu chybět,“ říká letošní vítěz extraligy s Kometou Brno.
Povězte, jak Nashville, město proslavené hudbou, žije bitvou o Stanley Cup?
Hokej je tu teď určitě na prvním místě. Tým je na vlně, hlad po úspěchu je obrovský. Jsem za to hrozně rád. Na léto se do Nashvillu vždycky vracím s dětmi. Hodně lidí tu hokej propaguje a v posledních letech udělali velký kus práce.
Byl jste se na zápasy podívat?
Byli jsme na finále Západní konference. Neskutečné! Daleko lepší než dřív. Ohromně nás to vtáhlo.
Někteří lidé z hokejové branže tvrdí, že v současnosti je v Nashvillu snad nejlepší atmosféra napříč NHL.
Těžko se to porovnává. Asi nejlepší atmosféru jsem zažil v play-off v Chicagu. Všichni diváci byli na nohou. Nebylo slyšet vlastního slova. Podobně jako na šampionátu v Praze. Pro Nashville je tohle nová situace. Když si uvědomím, že před deseti lety nebylo daleko, aby se klub stěhoval do jiného města... Finále si fanoušci zaslouží.
V Nashvillu a státu Tennessee je ale vyvoleným sportem americký fotbal, nebo ne?
Dřív byl na prvním místě. Je hrozně těžké v Americe konkurovat národnímu sportu. Hokej to tady dřív neměl vůbec jednoduché.
Místní Titans navíc v roce 1999 hráli Super Bowl.
Právě. Město bylo jejich. Měli silný tým, finále prohráli těsně. Poslední roky se jim ale nedařilo. Predators nabrali na oblibě a v lize už klubu nechybí respekt.
Pozoroval jste cestu týmu sezonou až do finále Stanley Cupu? Překvapilo vás něco?
Samozřejmě, zajímám se. Na play-off se přiletěl podívat i Martin Nečas. Byl nadšený. Myslím, že Nashville hraje výborně. má neskutečnou obranu. Ve finále Západní konference proti Anaheimu jsem si ale říkal, že není možné, aby Nashville vyhrál. Snad v každém utkání je soupeř přestřílel, přesto uspěl.
Jste s někým z bývalých spoluhráčů stále v kontaktu?
S brankářem Rinnem se známe výborně. Občas jsme si napsali i v sezoně. Kapitán Fisher bydlí kousek od nás, s ním jsem v kontaktu skoro každý den. Prožívám to.
Už pár let má Nashville silný tým. Co dřív chybělo k úspěchu?
Měli jsme ještě hodně mladý tým. Snad jen dvakrát jsme měli šanci se někam dostat. Bohužel, jednou jsme vypadli ve druhém kole s Phoenixem a pak se San Jose. Generální manažer se z toho ponaučil a udělal pár výborných výměn.
Navíc skauting má Nashville snad nejlepší v lize.
Právě, dřív to byla pro Nashville absolutně zásadní věc. Klub neměl moc peněz, hráčům se sem moc nechtělo. Draft hráčů a jejich výchova, to byla jediná možnost, jak konkurovat. Nashville z toho žil a teď se mu to vrací. Podívejte se na volný trh – hvězdy už tam nenajdete. Musíte budovat tým na draftu, jinak nemáte šanci. Tady jim dají hodně prostoru na farmě, ať se vyhrají, a pak se zlepšují. Stejně jak to dělal Detroit. Mají propracovaný systém.
Generální manažer David Poile získal velký kredit. Čím vyniká?
Dřív byl konzervativní, ale musíme vnímat, v jaké to bylo době. V těch letech se dávaly větší peníze hráčům kolem třiceti, ale těch tady moc nebylo. Teď už jste v 32 letech pro NHL starý. Dřív takové jedince neměl, ale vždy na draftu vybíral skvěle. Postupem času navíc získal i hráče, které mohl obětovat, aby tým ještě vylepšil – to jsou třeba výměny Jonese za Johansena nebo Webera za Subbana.
Přiznejte, čekal jste odchod kapitána Webera, ikony týmu?
Trochu ano. Už když podepisoval dlouholetý kontrakt, málem odešel do Philadelphie. Každé léto se pak spekulovalo, jestli není pro Nashville moc drahý. Za něj získali dalšího skvělého beka P. K. Subbana. On je navíc mladší. Špatná výměna to podle mě nebyla ani pro jednu stranu. Montrealu jen nevyšlo play-off.
Teď k vašemu odchodu po tolika letech. Manažer Poile jej tehdy vysvětlil, že jste si v podstatě výměnu vyprosil.
Bylo mi 32 let a Nashville byl v situaci, kdy odešel obránce Ryan Suter a tým neměl nejvyšší ambice. Aspoň jsem je neviděl. Chtěl jsem mít šanci vyhrát Stanley Cup. Dohodli jsme se s manažerem, že odejdu, a vybral jsem si Washington.
Nashville za vás navíc získal hvězdného hráče v mladém Filipu Forsbergovi.
Přesně tak, takže i v tomhle ohledu jsem se jim snad vyplatil. Forsberg měl talent, ale byl hodně mladý. Nebylo jisté, jestli se v NHL prosadí. Riskli to a vyšlo jim to. Já zase měl šanci hrát o Stanley Cup, ale bohužel to nedopadlo podle představ.
Pozornost poutá kapitán týmu Mike Fisher, jehož manželkou je slavná zpěvačka country Carrie Underwoodová, asi nejpopulárnější osoba v celém státě Tennessee.
Mike má slavnou ženu, ale to v kabině nikdo neřešil. Country tam snad za mých časů nikdo neposlouchal. (směje se) On je hlavně neskutečný člověk. I mimo led. Hrozně pracovitý. Nikdy vás nenechá ve štychu, kamarád. Je hodný, na ledě možná až moc. Už dřív byl jedním z lídrů týmu, proto teď dostal kapitánské céčko. Pro tým i město je to obrovská osobnost.
Je tak dobrým lídrem, že kabina zvládá ukočírovat i temperamentního beka P. K. Subbana?
S Fisherem jsem se o P. K. nebavil. Nevím, jak to přesně funguje. Jen jsem trochu slyšel, co se dělo v Montrealu. Ne všude si kabina sedne. Někde vás mají rádi, jinde ne. To je normální. Zdá se, že P. K. sem zapadl výborně. Osobně ho sice téměř neznám, ale hráč je to světový. Tým hraje o pohár, jemu se daří. Nikdo proti tomu trejdu nemůže říct určitě nic špatného.
