Nečas na slavnostním galavečeru převzal cenu pro nejlepšího juniora uplynulé sezony a upřímně přiznal, že by rád kráčel ve stopách Davida Pastrňáka. Ten pouhé dva roky poté, co získal tuto trofej, dosáhl i na Zlatou hokejku. „Je to můj vzor,“ vyznal se.
V zákulisí dostal osmnáctiletý forvard brněnské Komety od Pastrňáka pár rad, snažil se zjistit užitečné informace. Třeba i vstupním draftu, které od pátku do soboty hostí Chicago. Nečas patří k nejžádanějším hráčům, měl by přijít na řadu už v prvním kole.
Co očekáváte od draftu? Těšíte se?
Bude to něco podobného jako tady na Zlaté hokejce, ale bude to asi o trošku větší. V zámoří má draft má obrovskou prestiž. Bude tam víc lidí, budu si to snažit užít, jako se snažím užít každý den. Jak říkal David (Pastrňák), je důležité žít ze dne na den, užívat si každý den, protože nikdy nevíte, co se stane. I když tam bude nervozita, tak si to budu chtít užít s mojí rodinou, agentem a uvidíme, kdo mě vezme.
S kolika kluby NHL jste před fyzickými testy absolvoval pohovory?
Bylo to 27 týmů. Přijel jsem tam připravený fyzicky, říkal jsem si, že se bude týden udržovat, ale bylo těch pohovorů tolik, že jsem vůbec neměl čas chodit do posilovny, bylo to náročné. My (s Filipem Chytilem a Ostapem Safinem) jsme si to užívali, bylo to pro nás něco nového. Všude angličtina, osvěžili jsme si ji před draftem. Hodně jsme si to užili.
Který klub o vás projevil největší zájem?
Třeba s Pittsburghem jsem měl pohovor jen tři minuty. A pak byly týmy, kde to bylo delší. Absolvoval jsem i dvouhodinové psychotesty. U někoho jde vidět, že by měl zájem větší, u jiného zase menší. Těžko se to odhaduje, uvidíme na draftu.
U jaké organizace jste se setkal s psychotesty? Jak probíhaly?
Trvalo to dvě a půl hodiny. Byl jsem tam s pánem, co je psycholog, dal mi deset obrázků, kde byly neurčité věci a měl jsem popsat, co tam vidím. Bylo to zajímavé, v životě jsem to nedělal. Měl to jen jeden tým. Nechci říkat který.
Přišla nějaká záludná otázka, se kterou jste si nevěděl rady?
Byl jsem připravený od agenta, co by mělo padat za otázky. Kluci mi říkali, že se jich často ptali, co by udělali s první výplatou, mně se na to nezeptali. Otázky byly skoro stejné a pak jsem to uměl jako básničku. Ten základ byl všude stejný.
Co byste tedy udělal s první výplatou?
Něco malého bych si koupil. Určitě bych část věnoval rodině, protože ta je pro mě všechno, bez ní bych tady nebyl a nehrál hokej. Rodiče mě podporovali odmalička a bez nich bych tu nebyl.
Sledoval jste předchozí ročníky draftu?
Sledoval jsem to. Poslední dva roky víc a víc, protože jsem věděl, že se to blíží. Byla to pro mě obrovská motivace, můj sen je NHL a udělám pro to všechno, abych si tam zahrál. Když teď budu draftovaný, tak to neznamená, že bych v NHL už byl. Pořád musím makat a být pořád skromný kluk. Když vidíte hráče, co něco dokázali, jsou to pořád stejní kluci a jsou skromní. Třeba Davida (Pastrňáka) jsem tady potkal poprvé a je přesně takový.
Četl jste předpovědi, jak by mohl draft dopadnout?
Teď se to snažím nesledovat, připravuji se na sezonu. Být v pohodě. Žít ze dne na den, pořád si to užívat. Uvidíme tam. Byl bych rád, kdyby to byla první desítka, patnáctka.
Jaký je váš nejoblíbenější klub? Chtěl byste si za něj zahrát?
Washington, jelikož tam hraje Alexandr Ovečkin a mně se vždycky líbilo, jak hrával. Teď jsem to pozměnil, Ovečkin má jiný styl hokeje než já. Pořád ho obdivuji, chtěl bych si proti němu zahrát, ale teď spíš sleduji NHL obecně, nemám přímo oblíbený klub.
Berete záběry z NHL jako studijní materiál?
Je to důležité. Dá se z toho hodně naučit. Všechny detaily i kličky. I třeba buly. Je to level výš, je potřeba si brát co nejvíc.
Učíte se od elitních centrů, třeba Sidneyho Crosbyho či Jonathana Toewse?
Určitě. Je sen každého být jako oni. Jsou jedineční v tom, že se stále zlepšují v tom, v čem vynikají. Každý den na sobě makají, proto je Crosby pořád tak dominantní. Důležité je se každý den zlepšovat. Nehrát si na něco, co nejste. Je to o tvrdé dřině. Hokejem se bavím, kdyby mě nebavil, tak bych ho nehrál. Musím říct, že před každou první buly jsem přijel za Martinem (Eratem) a on mi říkal: Neči, usmívej se.
Jak jste si užil návštěvu u Martina Erata v Nashvillu? Šli jste na hokej.
Byl to můj první zápas play-off v NHL, co jsem viděl. Oni (Predators) postoupili do finále, bylo to neskutečné... Skoro jako na Kometě (smích). Atmosféra byla neskutečná. Měli jsme skvělé lístky, ale skoro jsme si nesedli, jak lidi stáli. Bylo to krásné a byla to zase motivace vidět Martinův život po NHL. Už se tím hokejem baví, všechno má zajištěné. Byla to motivace do budoucna.
Už víte, kde budete po po draftu NHL hrát?
Martin (Erat) podepsal v Brně, což je super. Říkal jsem i týmům na pohovorech, že můj plán je zůstat na rok v Kometě a každý den se zlepšovat na ledě i mimo led, nabrat svalovou hmotu. Jak říkal „Pasta“ (Pastrňák), jsme typově na tom stejně s váhou, čím víc nabereme, tím lépe. Není dobré mít 100 kilo, ale nabrané svaly v v hokeji pomáhají. NHL je zase jiný level a fyzická hra je tam potřeba. Většina hráčů nemá vršek tak namakaný, trénují hlavně nohy. Cvičí se každý den, je to nejdůležitější část.
Myslíte, že Erat podepsal v Brně i kvůli vám?
Nevím, jestli mám vliv na to, že pokračuje. Jeho hokej pořád baví, udělal to hlavně kvůli sobě, bez toho hokeje je to velká změna. Jsem rád, že tam Libor Zábranský (šéf Komety) přivedl takového hráče. On mi radil nejvíc, strávili jsme spoustu času na videu, bavili jsme se o draftu, jak to chodí v NHL, jak se chovat mimo led. Jsem mu vděčný, když vidím, jak je skromný člověk a v pohodě i po tom, co dokázal. Beru to jako motivaci.
