Celou sezonu mohou společně nastupovat za kohouty. Třeba i v jedné obraně, což by si rádi zkusili. To je v extralize unikát.
„Ale on už to tak nějak věděl, protože jsem říkal, že jsme se bavili s vedením. Chtěl bych to brát ovšem tak, že my hrajeme hokej a vztah otec a syn bych nechal spíš novinářům,“ nerad by Galvas senior strhával pozornost na jejich nevšední příběh.
„Říkal jsem to i synovi: soustředím se na hru a pomoc mančaftu. Doufám, že to bude dělat taky, abychom odbourali takové to: my dva a zbytek mančaftu.“
Minimálně ze začátku to však půjde těžko.
„Je to speciální věc. Zažil jsem, že otec trénoval svého syna, ale aby spolu hráli v jednom týmu? Výjimečné,“ složil spoluhráčům poklonu útočník Kevin Sundher. „Je úžasné, že se Lukáš tak dlouho drží na takové úrovni. A Jakub je opravdu talentovaný obránce, který si myslím brzy odejde do zámoří,“ vypíchne, že Galvase mladšího draftovalo slavné Chicago.
„To je velká věc,“ uznale přikývne Kanaďan, jenž si sám prošel draftem, když si ho vybralo Buffalo, ale do NHL se nedostal.
Mentor pro syna i kapitána
I proto Lukáš synovi říká: „Jasně že mě potěšilo, že jsi draftovaný, ale je to kapka v oceánu. Musíš na sobě pořád pracovat, práce nekončí nikdy. Teď se potřebuješ dostat do extraligy a přeskočit staříky jako jsem já, abys mě vytlačil ze sestavy a potom můžeš pokračovat dál.“
Zatímco Galvas mladší se dává do kupy po operaci ramene, táta už má za sebou olomouckou premiéru v přípravě a proti Jihlavě hned vstřelil gól, byť na rozdíl od kluka je typickým defenzivním bekem. V kabině si vyslechli a ještě vyslechnou vtípky.
„Nějaké narážky už jsme na Lukáše měli. Ale je to ve srandě, v pohodě,“ ujišťuje kapitán Mory Martin Vyrůbalík, šestatřicetiletý zadák, jenž v šatně sedí hned vedle Galvase staršího a neváhá si mu říct o radu. „Lukáš má zkušenosti, odehrál přes tisíc zápasů v extralize a myslím, že ani já se nemusím stydět za ním přijít.“
Vítkovický Michael Vandas (vlevo) se snaží zastavit třineckého Lukáše Galvase.
Já kluka třikrát porazil
To rozhodně nemusí. Galvas má za sebou dlouhý životopis: odchovanec Opavy strávil posledních pět sezon v Třinci, dlouhodobě hrál i za Zlín, rok v Karlových Varech a do tuzemské nejvyšší soutěže nakročil ve Vítkovicích. S play-off odehrál přes tisícovku extraligových zápasů a na kontě má i tři reprezentační starty.
V minulé sezoně nastoupil včetně vyřazovacích bojů do 39 utkání a připsal si dvě nahrávky.
Třinečtí přes velké ambice skončili již ve čtvrtfinále a Galvas nerozšířil sbírku šesti cenných kovů; v extralize dosáhl čtyřikrát na stříbro, dvakrát na bronz. Poslední kapitolu by měl dopsat v Olomouci. „Dostal jsem nabídky i odjinud a po třech týdnech, kdy jsme to probírali, to dopadlo tak, že jsem zůstal tady,“
vyprávěl pro klubový web.
V aklimatizaci mu pomáhá nejen syn, ale také trenér Zdeněk Venera, jenž ho vedl už ve Zlíně.
„Cítím se tady v pohodě. Trošku to tu poznávám, člověk se přizpůsobuje. Není to můj první přestup,“ mrkne. „Nepřišel jsem do Olomouce s tím, abych něco měnil. Myslím, že jsou tu zkušení kluci a mančaft klape dlouhodobě už od postupu. Chtěl bych být jeho součástí.“
S Jakubem se mohou doma hecovat, kdo posbírá víc kanadských či plusových bodů. „Jestli bude hecování, to nevím, ale já jsem ho zase třikrát porazil, takže jsem celkem v klidu,“ připomíná mu rodič minulý ročník, kdy nastupoval s Třincem proti své ratolesti, což se v historii extraligy stalo vůbec poprvé.
A pokaždé slavil. „Beru to tak, že hokej je kolektivní sport a vedu nad ním 3:0. Jsem rád, že jsem přestoupil do Olomouce a můžeme hrát s tím, že nebude doma brečet, že třikrát prohrál.“
Galvas starší si teď zvyká nejen na to, že chodí se synem do šichty, ale také na nový styl. Třinec patří k ofenzivním favoritům soutěže, Olomouc sází spíše na defenzivu a v uplynulém ročníku jí těsně uniklo předkolo play-off.
„Už jako soupeř jsem tu vnímal, že nás může ohrozit kterákoliv z pětek. Kluci hráli hodně bojovně, zvlášť na domácím hřišti, a snažili se nedat pásmo zadarmo. I fanoušci tady byli vždycky dobří, takže se to projevilo na atmosféře,“ porovnává. „Třinec je ofenzivnější, ale já byl vždy spíš defenzivní bek, nikdy jsem nějak moc neútočil, takže mně tenhle styl nevadí. Hrál jsem pár let i ve Zlíně a tam se taky dost bránilo,“ vybaví si štaci pod koučem Venerou.
A pokračuje: „Ví, jak hraji a co ode mě čekat. Potkáváme se na stadionech už hodně dlouho.“ Venera tak může Galvasovy porovnávat: „Kuba má velké předpoklady. V první řadě potřebuje nabrat hmotu, to přijde s věkem. Ale co se týče přehledu ve hře, je opravdu velice dobrý. Tipoval bych, že to dotáhne dál než Lukáš. Jak čas letí a jak se stárne... Nikdy bych si nemyslel, že budu ještě trénovat jeho syna.“
Olomouc získala ostříleného borce, který dohlédne na vývoj nejen svého chlapce a za kterým se nemusí stydět přijít ani matadoři v týmu.
„Kromě defenzivní práce si od něj slibujeme hlavně zkušenost do kabiny. S Lukášem se známe dlouho, určitě nám pomůže. Ale jaké má vlastnosti lídra, uvidíme až v sezoně. Zatím potřeba nebyly,“ podotkl šéf klubu a jeden z trenérů Jan Tomajko.
Galvas otcovsky přikývne: „Musíme se dobře připravit na sezonu a pak začít od prvního zápasu, protože každý může rozhodovat. Musíme sbírat body už od začátku.“
