Dvanáctinásobný šampion (s Kometou rekordman) se do ní symbolicky vrátil po dvanácti letech. Jenže ač v premiéře pokořil v prodloužení Mladou Boleslav 4:3, což může být vzpruha, stejně zůstává zásadní otázka: Nebude mít comeback zase jen roční trvání jako v roce 2005?
Tehdy klub doplatil na výluku v NHL. Bez hvězd byl za otloukánka, až ho v baráži předčily Budějovice v sestavě s Prospalem či Dvořákem. I letos je outsiderem, s kurzem 150:1 na titul tím vůbec největším.
A popravdě, není divu. Jihlava po pozdním - a víceméně nečekaném - jarním postupu do extraligy pracně sháněla posily. Jenže koncem dubna je už trh hodně přebraný a navíc, byť je teď led posetý barevnou reklamou jako Picassovo plátno, je Jihlava stejně v lize chudým příbuzným.
Její výdaje na mužstvo jsou 19 milionů korun, což u jiných klubů jsou roční výdaje na tři až čtyři lepší hráče. Teď třeba Dukla shání ještě útočníka, ale jednatel klubu Bedřich Ščerban na rovinu tvrdí: „Hledáme hráče, který bude pro nás přínosem a bude akceptovat naše finanční možnosti.“
A i pátek v určitých pasážích hry ukazoval, že úplná kvalita chybí. Úspěšná baráž ale „překvapila“ i v jiném. Z vnějšku vypadá Horácký zimní stadion téměř stejně jako v dobách, kdy tu ještě velela armáda a soupeři sem jezdili spíš „přežít“ než vítězit. A u vstupů se line i tatáž vůně z nedalekého pivovaru.
Uvnitř je nově vymalováno, přibyly sedačky, přesto jich je nedostatek, takže Jihlava musela žádat u vedení ligy o výjimku (stejně jich v pátek řada zůstala prázdných). Výjimku dostala a Josef Řezníček, ředitel extraligy, navíc chválil: „V Jihlavě je do hokeje chuť, až jsme byli překvapeni, co všechno dokázali nově postavit.“
Přesto zimák dál zůstává s ručením omezeným. Roky se sice ve městě mluví o zásadní rekonstrukci či o úplně nové multifunkční aréně na „zelené louce“, jenže zatím zůstává jen u slov a hezkých náčrtů.
Co by však naopak mohlo Jihlavě pomoci v extralize přežít? Snad někdejší ikony, které pro klub žijí a pracují. Bedřich Ščerban, dlouholetý reprezentant, klubu šéfuje. Dýchá pro něj, sám se označuje za workoholika. Už pár hodin po postupu obesílal sponzory a prosil o vydatnější pomoc v nové sezoně.
Střídačce zase velí Petr Vlk. Před 26 lety byl na ledě u posledního jihlavského titulu, tehdy ho vyhlásili i nejlepším hráčem play-off. Pak zažil také smutný pád do první ligy, teď ovšem lidé z okolí opěvují jeho trenérskou erudici i touhu vzdělávat se.
Koneckonců i v baráži uspěla Jihlava - v kádru bez velkých jmen - bojovností, dřinou a plněním defenzivních úkolů. A má to být i devíza v extralize. „Loni jsme všichni tahali za jeden provaz a bylo jedno, jestli hráč byl na ledě tři, nebo dvacet minut. V tomhle byla naše síla a byl bych rád, kdybychom to dokázali převést i do nové sezony,“ říká kapitán Tomáš Čachotský. „A taky chceme, aby Dukla byla stálým členem extraligy a zároveň byla značkou, jakou bývala dříve.“
Ještě zpět na střídačku. Vlkovi asistuje Petr Jaroš, respektovaný reprezentační kouč brankářů, kvůli jehož přístupu v Jihlavě setrval i gólman Jakub Škarek, jeden z největších talentů tuzemského hokeje poslední doby. Hříšná otázka však dál zní: Bude to stačit? „Věříme tomu, že tým bude konkurenceschopný. A že budeme schopní porážet ostatní týmy v soutěži,“ míní kouč Vlk.
