Přesto se v Prudential Center nezapomíná na minulost. Na místě, kde v kabině sedával Patrik Eliáš, stále visí jeho dres s číslem 26.
„V mančaftu je spousta mladých kluků. Aspoň vidí, že loajalita a historie něco znamenají. Může je to inspirovat,“ říká penzista Eliáš, jenž poslední utkání hrál v dubnu 2016.
Jeden z mála Čechů, kteří se v jednom ze zámořských klubů stali ikonou, drží v New Jersey většinu ofenzivních rekordů. Byl kapitánem Devils, v NHL jim zůstal věrný od draftu v červnu 1994 až do současnosti. Mezi krajany dokázal něco podobného jen Milan Hejduk v Coloradu.
Čeští hráčimezi modlami klubů NHL Časopis The Hockey News ve zvláštním vydání vyhlásil 50 nejlepších hráčů každého z klubů NHL. Do Top 10 se v jednotlivých žebříčcích vešlo devět krajanů. Jedinou českou jedničkou se stal gólman Dominik Hašek, v Buffalu těsně za ním zůstali útočníci Perreault a Martin. Na třetí místo dosáhli Patrik Eliáš v New Jersey (za brankářem Brodeurem a bekem Stevensem), Jaromír Jágr v Pittsburghu (za forvardy Lemieuxem a Crosbym) a David Výborný v méně tradičním Columbusu (za střelcem Nashem a gólmanem Bobrovským). Pouze jeden obránce se vměstnal do elitní desítky – udatný válečník Pavel Kubina v Tampě, které na jaře 2004 pomohl ke Stanley Cupu. Hned dvakrát zabodoval brankář Tomáš Vokoun – číslo devět na Floridě a šestka v Nashvillu. Vysoko se umístili rovněž Bobby Holík v New Jersey (#6), Milan Hejduk v Coloradu (#7) a Martin Erat v Nashvillu (#8). Ve čtyřech žebříčcích se objevil Jágr – kromě Pittsburghu je 23. na Floridě, 30. ve Washingtonu a poněkud překvapivě až 38. v New York Rangers, jimž po výluce v sezoně 2004/05 vrátil důstojnost. Cenná je rovněž „až“ 35. pozice zadáka Tomáše Kaberleho v Toronto Maple Leafs. V klasickém klubu s košatými dějinami čelil mocné konkurenci. |
Oběma zasloužilým vysloužilcům v této sezoně slavnostně vyvěsí dres pod střechou arény a jejich čísla (Eliáš – 26, Hejduk – 23) už se v jejich týmech nebudou používat.
„Mám obrovskou radost. Je to největší osobní ocenění v mé kariéře,“ prohlásil Hejduk, král střelců NHL 2002/03, o poctě od „Avs“.
Jejich šéf Joe Sakic řekl: „Už jsme to Milanovi dost dlouho dlužili. Vybavují se mi šikovné ruce, pokora, skvělá střela a chování na úrovni.“
Hoši z Třebíče a Ústí nad Labem nalezli v dáli na druhém břehu Atlantiku nový domov. „Mužstvo je něco jako užší rodina, mezi širší příbuzenstvo patří zaměstnanci na zimáku a fanoušci,“ tvrdí Eliáš.
Tělo zapletené v preclík
Oba se dočkali uznání ve zvláštním vydání kanadského časopisu The Hockey News, který s typickou pečlivostí poskládal žebříčky padesáti nejlepších hráčů všech klubů NHL.
Poctivce Eliáše zařadil v Devils na třetí místo za brankáře Martina Brodeura a ostrého zadáka Scotta Stevense. Skromného a tichého Hejduka dal na sedmou pozici v dějinách Quebec Nordiques a jejich nástupce Colorado Avalanche.
Jedinou českou jedničkou byl zvolen gólman Dominik Hašek, jenž na přelomu tisíciletí způsobil revoluci v chytání a povznesl jinak průměrné buffalské Sabres ke špičce. Na jaře 1999 mu pomohl až do finále Stanley Cupu. „Dominátor se v žádné situaci nevzdal a své tělo ochotně zapletl v preclík, bylo-li to potřeba k zastavení puku,“ píšou THN.
Hašek působil též v Chicagu, Ottawě a Detroitu, kam si v létě 2001 vydupal přestup ze Sabres, kde neviděl šanci na zisk poháru. S Red Wings ho pak skutečně dvakrát vyhrál, zatímco v Buffalu mu nějakou dobu nemohli přijít na jméno.
„Chvíli byly vztahy napjaté, ale později, kdykoliv jsem se vrátil, mě vítali lidi v klubu i diváci. Vzali mě za svého,“ řekl někdejší hokejový fakír, jehož s Buffalem pojí i dobročinný spolek. Založil a finančně podporoval „Haškovy hrdiny“, díky nimž se na led dostaly děti z chudších rodin i sirotci. Patrně i proto náleží jeho devětatřicítka mezi posvátná čísla v hale Sabres.
Fotogalerie |
„Je jedno, odkud jste,“ soudí Eliáš. „Záleží na tom, co umíte. Jaký jste po lidské stránce. Co s týmem zažijete. Co pro něj uděláte na ledě i mimo něj.“
Jako v Haškově případě čas zahojil jizvy ve vztahu Jaromíra Jágra a Penguins z Pittsburghu. Po vášněmi sršícím rozchodu a výměně do Washingtonu to trvalo skoro šestnáct let. Tak dlouho slýchal JJ ve městě, jež ho dřív milovalo, hromové bučení při každém dotyku s pukem. Březnové usmíření připomínalo scénu z romantického bijáku.
Jágr nastoupil k 1 700. mači v lize za Floridu v Pittsburghu. V reklamní pauze běžel na obrazovkách klip připomínající jeho skvostné chvíle v uniformě s tučňákem na hrudi. Následovaly ovace vestoje, vděčný útočník si bušil pěstí na srdce.
K odpuštění ztracenému synovi v lednu vyzval Mario Lemieux, Jágrův dávný parťák a nyní majitel Penguins: „V naší historii hrál velkou roli. Získal s námi dva Stanley Cupy. Vstoupí do Síně slávy a jeho dres jednou vyvěsíme v naší hale.“
Vydrž, Patty. Vydrž!
Navzdory zhrzené lásce mezi českou hvězdou a příznivci „Pens“ je Jágr podle THN třetím nejvýznačnějším mužem v dějinách klubu za Lemieuxem a Sidneym Crosbym.
Taky Sabres s Haškem zakopali válečnou sekeru hluboko do země na břehu Erijského jezera. Jedinečnost souznění Eliáše s New Jersey, případně Hejduka s Coloradem se ale dohnat nepodaří.
Takový Eliáš se v Devils několikrát ďábelsky trápil. Cítil se nedoceněný. Ač ho peskovali umanutí koučové Pat Burns a Brent Sutter, nepožádal o trejd. Los Angeles Kings a hlavně New York Rangers jej vábili na vyšší plat. V jiném, méně upjatém a populárnějším klubu mohl nastřádat víc bodů a být slavnější. On se přesto znovu upsal Devils.
„Nejvyšší hodnotu vidím v tom, že jsem vydržel v jednom týmu,“ tvrdí. „Vážím si toho, že jsem vydržel, byť ta cesta nebyla idylická.“
