„Zatím úplně nevím, jak to přesně se mnou bude. Co mám zprávu, tak bych měl trénovat v Jihlavě, jezdit s ní na zápasy, ale hrát budu asi dál i za Benátky,“ oznámil dvacetiletý rodák z Pelhřimova.
V neděli jste už ale zase v sestavě Dukly v Mladé Boleslavi chyběl...
Dostal jsem volno, protože v sobotu jsem chytal za Benátky. Ale jinak je to tak, že potřebuju být aspoň patnáctkrát na soupisce, nasbírat starty, abych pak mohl za Jihlavu nastoupit v případné baráži.
Takže s Duklou budete nyní na zápasy jezdit jen jako náhradník a chytat byste měl dál za Benátky?
Asi tak. Mluvil jsem s panem Jarošem (trenér gólmanů) a on říkal, že pokud to Larsovi půjde, bude chytat on. Nám s Kubou Škarkem vyřídí nějaké starty do první ligy.
Abyste všichni tři byli v co největším zápasovém zápřahu a připraveni kdykoliv naskočit?
Ano, abychom chytali co nejvíc. A s Kubou se za Larsem budeme točit jako dvojky.
Jaké to bylo objevit se zase po delší době v kabině Dukly a vyrazit s ní na zápas?
Všichni kluci jsou tady v pohodě, vědí, že každý bod je do tabulky dobrý, takže makají pořád naplno. Myslím, že atmosféra je tady dobrá. Dokonce bych řekl, že hodně dobrá.
Před pár dny jste se vrátil ze Spojených států amerických z hokejového šampionátu hráčů do 20 let, na němž Česká republika skončila čtvrtá. Už jste svoje vystoupení tam odsunul do minulosti, nebo je to pro vás ještě stále čerstvá záležitost?
Připomínám si to pořád. Už taky proto, že potkávám spoustu známých, kteří se mě na mistrovství ptají. Takže ho mám zatím pořád na denním pořádku.
A jak tedy hodnotíte ono konečné čtvrté místo?
Já myslím, že to všichni bereme pozitivně, protože za posledních třináct let se český tým do semifinále nedostal.
Jinými slovy, radost z postupu přes Finsko ve čtvrtfinále jste si užil?
Asi tak, jako bychom to vyhráli celé.
V nejrůznějších diskusích okolo vystoupení českého juniorského týmu se ovšem objevilo také dost kritiky. Jak vnímáte tyhle reakce?
Tohle moc neřeším, spíš vůbec. Nijak totiž tyhle diskuse nevyhledávám. Vím jen to, co mi občas někdo řekne.
Před cestou na šampionát do Buffala jste říkal, že teprve budete muset pořešit vánoční dárky. Stihl jste je nakoupit všechny?
Jasně, i když nám pak přiletěly asi o tři nebo čtyři dny později. Nestíhali jsme letadlo a kufry zůstaly v Americe. Ale nakonec dorazily v pořádku, takže se doma dočkali. (usmívá se)
