V rozpálené Mohavské poušti.
Ve městě hazardu.
V dresu nováčka soutěže v noci na úterý rozehraje finále Stanley Cupu proti Washingtonu.
Tažení Golden Knights umocňují i hrůzy ze startu sezony, kdy masový vrah v centru města při koncertu zastřelil 58 lidí a další pětistovku zranil.
„Lidé si hledali něco, z čeho můžou mít ve špatnou chvíli radost,“ říká pětadvacetiletý Nosek. „A my jsme jim ji díky hokeji přinášeli.“
Kde jste byl vy, když se na vyhlášeném bulváru Strip střílelo?
No, reálně jsem od toho byl asi 100 metrů.
Prosím?
Měli jsme poslední přípravný zápas před sezonou. Spousta kluků po něm šla na večeři, ale přítelkyni nebylo úplně dobře, takže jsme se rozhodli odjet domů dřív. Asi pět minut poté, co jsme odjeli, se všechna kasina zavírala. A my projížděli kolem hotelu, kde se střílelo.
Co jste viděl?
Ten hotel je vysoký a veliký, útočník střílel na jednu stranu, my jsme jeli po druhé straně, nic jsme neviděli ani neslyšeli. Jen proti nám jelo asi padesát policejních aut. Doma jsme okamžitě pustili televizi a zjišťovali jsme, co se stalo.
Co se vám honilo hlavou?
Měl jsem strach, protože někdo z kluků dokonce říkal, že se chtěl jít na ten koncert podívat, ale naštěstí tam nikdo nešel. Jen je v restauraci drželi asi do tří do rána. Ale je to hodně nepříjemná vzpomínka.
Hokej se pro Vegas stal terapií. Jak lidé přijali Golden Knights?
Musím říct, že lidi na nějaký profesionální tým z velké soutěže čekali. Od začátku bylo vyprodáno, atmosféra byla super, fanoušci jsou slušní, je to super. Celé město tím žije.
Tím spíš, když vás čeká finále. Kdy jste uvěřil, že by tým mohl být takhle úspěšný?
Asi po úvodních dvaceti zápasech, když jsme vedli naši konferenci. Uvěřil jsem, že bychom mohli udělat play off, kde se může stát cokoliv. A i v něm jsme si potvrzovali, že to není náhoda. Finále byl náš cíl, ale je jasné, že před sezonou by tomu věřil málokdo.
Vnímal jste, že k vám soupeři jinak přistupují?
My hráli pořád stejně, ať už na nás týmy zkoušely cokoliv. Říkalo se, že naši soupeři chodí před zápasy chlastat, takže se ubytovávali mimo Strip. Slyšel jsem, že pár týmů, když k nám jelo podruhé anebo poprvé a slyšeli tyhle zvěsti, bydlelo raději jinde. A nepomohlo to (usměje se).
Pořád se o vás píše jako o partě nechtěných, odložených nebo přehlížených. Motivuje vás to?
My jsme se sami nazvali, že jsme Misfits (nadbyteční). Že nikam nepatříme, že jsme do jiných týmů nezapadli. A tu přezdívku začali používat i novináři.
Jak se utváří fungl nový tým?
Úplně jednoduše. Charakterově je to super poskládané, šlape nám to na ledě i v šatně, což je vždycky důležité. Parta se utvořila hrozně rychle. Od prvního dne totiž zkušení i mladí hráči pochopili, co mají dělat a jakou mají roli.
Kam jste se zařadil vy?
Jsem pořád nováček, je to moje první celá sezona v NHL. Byl jsem rád za jakoukoli roli a vyplynula z toho oslabení. Ve hře pět na pět mám úkol dobře bránit, a když to půjde, vytvořit i tlak na soupeře. A postupem času si vybojovat jinou pozici než ve čtvrté pětce.
Občas jste se ocitl na rozmezí sestavy. Je to psychicky náročné?
Vypadl jsem na pár zápasů, těžké to nebylo. Spíš si člověk uvědomuje, že když se prohraje nebo se několik zápasů nedaří, většinou se sáhne do čtvrté pětky. Víte, že jste na řadě. Ale snažím se na to nemyslet, hraju, jak nejlíp umím. A užívám si, že jsem v NHL.
Když jste se v play off vrátil do sestavy, odvděčil jste se v posledních dvou duelech gólem a asistencí. Takže hlava asi funguje.
Nevím, jestli jsem na tom dobře, u psychologa jsem nikdy nebyl (usměje se). Člověk musí zůstat připravený, i když vypadne ze sestavy. To je celé. Vědu bych z toho nedělal. Sice jsem dal gól, ale mohl jsem ho dát už i v předchozích zápasech.
Třeba krajan Martin Frk z Detroitu líčil, jak se jako člen čtvrtého útoku udržuje v tempu při komerčních pauzách. Co vy?
Když se moc nehrají oslabení, můj čas na ledě se pohybuje kolem osmi až deseti minut. Když oslabení jsou, zvedne se to na nějakých dvanáct. Ale s tím člověk ve čtvrté lajně musí počítat. A jak říkal Frkáč, dá se udržet v tempu při pauzách na ledě anebo o přestávce. Třeba když mám za třetinu dvě střídání a většinu času prosedím, v šatně si sundám brusle a jdu na kolo. Pauza má 18 minut a aspoň si prošlápnu nohy.
79 startů včetně play off už má v sezoně NHL Tomáš Nosek. Dal osm gólů, na deset nahrál. |
Právě v Red Wings jste tři roky bojoval o stálé místo, teď se prosazujete v hokejově neobvyklém kraji. Poznají vás lidé na ulici?
V Detroitu by to bylo určitě jiné, ve Vegas se pohybuje spousta turistů. Když jdete na Strip, lidé tam kolikrát o hokeji nemají ani páru. Navíc se ve městě pohybuje spousta známějších celebrit než hokejisté Vegas. Většinu času ale stejně trávíme v Summerlinu, kde máme tréninkové centrum a většina hráčů tam bydlí. Je to obyčejná čtvrť jako kdekoliv jinde.
Řada hokejistů si třeba při angažmá na Floridě pochvaluje slunce a teplo. Co ve Vegas?
Už asi měsíc a půl je tady přes třicet stupňů. Je tu jiná vlhkost a trochu odlišné klima než na východě. Navíc Summerlin leží trochu výš, nějakých 900 metrů nad mořem. Okolo je jen poušť. Člověk se cítí víc dehydrovaný, teplo je takové sušší a je náročnější dostat tělo do pohybu. Ze začátku jsem s tím měl problémy, cítil jsem se unavenější. Ale snažím se vyhýbat přímému sluníčku a už jsem si zvykl.
A jak trávíte volné dny?
Hned u domu máme bazén. Nebo občas jdeme se psem na procházku. Někdy do kina, někdy na večeři. Do centra se dostaneme jen někdy, když zajdeme na večeři nebo na nějakou show.
A co návštěva kasina?
Já na to ani moc nejsem. Bylo by mi to hrozně líto ty peníze prohrát (usměje se). Samozřejmě jsem to zkusil, ale řídím se heslem, že kasino vždycky vyhraje.
