Kanadský obránce Patrick McEachen už ve Znojmě od tohoto týdne není, další hráči ho budou v balení kufrů pravděpodobně následovat příští týden během reprezentační přestávky. Hokejoví Orli se pokusí vyřešit slabé výsledky v letošní sezoně změnami v kádru.
Mužstvo sice po úvodní vlně porážek začalo i vítězit, pořád ještě však nejsou zisky v rovnováze se ztrátami. Po každé výhře následují další dvě prohry, ta poslední přišla po slabém výkonu v poměru 0:4 v úterý s Grazem.
„Problém je možná psychický. Potřebujeme dávat víc energie do zápasů a chytit nějakou vítěznou sérii. Myslím si, že si teď počínáme poněkud pasivně. Naposled jsme měli těžké cestování, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Nemůžeme hledat problém nikde jinde než v sobě. Tým sílu má, jen ji najít,“ soudí finský brankář Teemu Lassila.
Trenér Miroslav Fryčer sarkasticky kontruje: „Tolik psychologů a psychiatrů tady ve městě není, abychom jim naše hráče po jejich lehátkách rozhodili.“
Naposled po nečekaně matném úterním představení si vyslechl pískot a pokřikování diváků, kterých přišly na znojemský stadion dvě tisícovky. Dožadovali se bojovnosti a nasazení.
„My vypadáme dobře, ale jenom v šatně před zrcadlem. To je nám samozřejmě na ledě k ničemu,“ peskuje mužstvo Fryčer. „Graz hrál zkušeně, mělo to hlavu a patu. U nás nechápu, proč, když hrajeme pořád stejný systém, to jednou funguje a za dva dny ne. Vidím, jak jsou na tom kluci ráno, pak patnáct minut před zápasem. Pak je vypustíte na led a vypadají tam jako banda splašených slepic. Díváte se po střídačce a nevíte, koho tam dát. V Klagenfurtu bylo narváno, úplně jiný soupeř a všichni chtěli na led. Přijedeme domů a nic. Jsem opravdu rád, že Lassila chytá tak, jak chytá, protože jinak jsme si zasloužili dostat desítku. Byli jsme ještě horší než rozhodčí, a to je co říct, protože takovou bandu jsem ještě nikde jinde neviděl. Jaká tohle jsou hovada! Přesto byl náš výkon ještě horší,“ zlobil se bývalý reprezentant s bohatými zkušenostmi z NHL.
Obránce Patrick McEachen (v bílém) je prvním ze zahraničních hráčů, který ve Znojmě končí.
V obraně pomáhá i útočník
A tak bude Fryčer požadovat změny. McEachenův odchod byl první z nich, další hráči jsou na ráně. Zřejmě ti zahraniční.
„McEachen celou přípravu nehrál, byl zraněný. Když hrál, tak to nebylo to, co jsme si představovali, stálo nás to pár bodů. Brali jsme ho jako beka číslo jedna do přesilovek, to nesplnil. Hledáme náhradu,“ potvrdil.
Složení zadních řad vůbec není ve Znojmě ideální, zaskakuje v nich i útočník Patrik Novák. „Každý zápas je to stejné, dostaneme hloupý gól a sesypeme se jako domeček z karet. To se prostě nemůže stávat,“ hněval se Novák v úterý.
Jedno logické vysvětlení, proč se Znojmo dokáže bodově dotáhnout na soupeře nad sebou, ale pak zase zhasne, má. „Nemůžeme ubojovat každý zápas v sezoně. Ubojovaný zápas je fyzicky velmi náročný a všechny zápasy, které jsme zatím vyhráli, byly extrémně náročné. V první řadě ale musíme zlepšit přesilovky, lépe bránit a být více pospolu v obranné třetině,“ nabádá.
Přesilovky: pouze tři góly z posledních osmi zápasů
Do pauzy čekají Znojmo ještě sobotní domácí duel s Dornbirnem a v neděli derby ve Vídni u lídra EBEL. Orly trápí kdeco, ale přesilovky jsou rozhodně na předních místech seznamu neduhů. Během posledních osmi zápasů využili jenom tři početní převahy, z toho jednu pět na tři.
Fryčer už se chystá, jak během volného týdne zkusí tápající Orly probudit tak, jak je nastartoval před dvěma týdny před víkendovým tripem do Rakouska. Tehdy svoji metodu popsal jako „cukr–bič“ a odezvu hráčů ocenil.
„Je to jen o tom, jak k tomu individuálně každý z nich přistoupí a jestli se nepodělají. Nevyrovnanost naší hry je opravdu šílená. Potřeboval bych možná i kluky vyhnat do lesa nebo na pole, ať nevidí stadion, hokejky, led a puk. Tohle by ještě mohlo fungovat,“ uvažuje.
Nad tím, proč Znojmo dobré výkony dávkuje v první fázi sezony tak opatrně, kroutí hlavou. „Jednou to funguje, pak od toho zase nesmyslně ustoupíme. Každý třetí zápas máte nějakou naději, hned nato se sami srazíme do kolen. Tohle je pořád dokola,“ stýská si.
Nemám žádná očekávání, říká finský brankář ZnojmaHokejoví fanoušci znali v 80. letech minulého století je ho otce. Finský brankář Hannu Lassila se dostal na Kanadský po hár a mistrovství světa v roce 1981, kariéru ukončil o t ři roky později. N a je ho počínání navazuje je ho sy n Teemu Lassila. Otec byl mistrem ligy ve Švédsku a ve Finsku, sy n to dokázal ve Finsku a loni na Slovensku v Banské Bystrici. Odtud se přesunul do Znojma, kd e působí ny ní. „Tahle liga (EBEL) je specifická. Mluvil jsem s několika finskými gólmany a každý m i řekl to stejné: je to tady mnohem ofenzivnější než jinde, jezdí se víc přečíslení, útoků dvou na jednoho, hodně se toho děje. Ve Finsku a ve Švédsku je hokej defenzivnější, organizace hry je tam asi na vyšší úrovni, ale i v EBEL mají hráči hodně talentu,“ hodnotí 35letý Lassila první kontakt s mezinárodní soutěží. Znojmo mu doporučil Dominik Hrachovina, s nímž chytal v Tampere. Ve Znojmě ho trénuje i Hrachovinův otec Petr. Začátky měl Lassila krušné, stejně jako Orli jako tým. Ze svého prvního utkání odchytal jen 11 minut, než byl po dvou gólech střídán. Často se říká, že gólmani to mají s přechodem do nové soutěže ze všech pozic na hřišti nejtěžší, protože neznají tempo hry, systémy obran a útoků, úhly odrazů puků na stadionech a další součásti zápasů, a Lassila souhlasí. „Každý soupeř je pro mě nový, proti každému týmu v EBEL hraji poprvé v životě,“ konstatuje. Nachází v tom i některé výhody. „Třeba při penaltovém rozstřelu by se hodilo povědomí o tom, co hráč proti vám udělá. Zároveň chodím na zápasy s čistou myslí. Nemám žádná očekávání, což je možná dobrá věc. V další čtvrtině základní části už to bude celkově snazší,“ uvažuje. Zhruba rok a půl poté, co pomohl Tappaře Tampere vyhrát finský titul, zažívá úplně jiný hokej. „Tappara byla nejlépe bránícím celkem v Evropě. Tam na mě šlo 10 střel na zápas. Tohle je opačný extrém,“ počítá. „Dostávám se do věku, kdy se těším na každý zápas. Pokaždé je to zábava. Není tedy sranda prohrávat jeden zápas za druhým, ale to, co se děje na ledě, si užívám vždy. Když se toho hodně děje, je to pro brankáře lepší,“ opakuje známou hokejovou pravdu. |
