V minulém roce poprvé vyměnil klub. Zkusil se probojovat do sestavy extraligového Chomutova, ale výlet na sever se nepovedl a v říjnu už byl zpátky na jihu Čech.
V téhle sezoně se do Budvar arény útočník Luboš Rob mladší vrátil až 1. prosince. Ale jen na skok a ne nastálo.
Českobudějovický odchovanec přijel jako lídr bodování klubu ze Vsetína a jako jeden z nejproduktivnějších hráčů celé soutěže vůbec.
„Už když jsem viděl v létě rozlosování, tak mě nenadchlo, že tady budeme hrát až v poslední možný termín. Chtěl jsem to mít za sebou dřív,“ vyprávěl Luboš Rob mladší po zápase, který Valašský hokejový klub prohrál na jihu 1:2. „Trochu jsem se obával, když jsme se sem blížili, ale musím říct, že jsem si to užil. A děkuju fanouškům, že na nás s Davidem Gábou nezapomněli a vyvolali naše jména,“ dodal.
Druhý pokus o změnu prostředí u něj zafungoval na sto procent. V téhle sezoně dal Luboš Rob už 17 branek, nikdo v první lize neskóroval častěji. A když se k tomu přidalo 17 asistencí, které měl před zápasem na jihu Čech, tak mu v produktivitě patřilo druhé místo v lize.
V Budějovicích sice moc chtěl, ale gól nedal. Trefil horní tyčku, měl i další šance, ale připsal si tak alespoň asistenci na jediný gól hostí.
„Věděli jsme, že Budějovice tři zápasy prohrály, že nejsou úplně v pohodě. Nám chyběli tři klíčoví hráči. Mě hodně mrzí, že jsem mohl dát dva góly, a nedal. Hlavně ta šance v přesilovce, kdy pak vzápětí dal Motor na 2:1, mě mrzela nejvíc,“ popisoval vsetínský střelec.
Jinak si ale v této sezoně nemůže na nic stěžovat. „Z osobního hlediska určitě. S klukama v lajně jsme si sedli. Trenér nás dost hraje a myslím si, že i v dosavadních zápasech se nám dost dařilo,“ pochvaloval si. Jen ho mrzí, že už tři zápasy chybí kvůli zdraví jeho kolega z útoku Antonín Pechanec. „Je to mozek naší lajny. V Budějovicích to byl asi nejlepší zápas, co jsme bez něj zatím odehráli, ale už se těším, že ve středu se vrátí na led,“ dodal.
V Českých Budějovicích strávil osmnáct let hokejového života a jak sám říká, Motor bude mít vždycky v srdci. Ale změna je život a u něj to platí dvojnásob, protože na jeho hře je vidět, jak mu přesun prospěl. Navíc v produktivitě mu chybí už jen pět bodů, aby vyrovnal loňské maximum, kdy sbíral body jak v Motoru, tak v Kadani.
„Je to něco jiného. Člověk se oprostí ne úplně od tlaku, ale od takových těch maličkostí, které tady na něj doléhaly. Nátura lidí na Valašsku je navíc jiná než tady. Zatím mi to sedlo,“ vypráví. „Člověk vypne, vymaní se ze stereotypu a třeba neřeší věci, které tady musel řešit pořád,“ dodává.
A když měl srovnat loňskou štaci na severu Čech s tou letošní na východě Moravy, neváhá, která je lepší. „Tam jsem s něčím šel, co se mi nesplnilo, a tady se zatím plní všechno, co jsem si předsevzal. Našel jsem dobré spoluhráče, trenér mi věří a od toho se to odvíjí,“ říká.
A trenér Dopita mladému útočníkovi podle všeho věří dost, protože ho posílá na přesilové hry, oslabení a nechybí na ledě ani v rozhodujících momentech zápasu. „Na trenéra Dopitu si nemůžu stěžovat,“ upozorňuje Rob na to, že si tihle dva zřejmě sedli. A společně táhnout vsetínský hokejový klub za cílem, který si Valaši na startu první ligy vysnili.
„Určitě chceme do semifinále. Letos bude podle mě play off vyrovnané, jak za poslední roky nikdy. Dva jasné favority na baráž nevidím. A podle mě je důležité si dávat cíle a za nimi jít,“ zamýšlí se.
Když Luboš Rob tvrdil, že přišel do prostředí, kde ho nikdo nezná, tak úplně neříkal pravdu, protože v letech 2005–2007 tam hrál a ve druhém roce nosil kapitánskou pásku jeho otec Luboš Rob. A teď Vsetínští sledují, kolik talentu podědil jeho syn.
