„Moc hezká pocta,“ prohlásil František Černík, 65letý kapitán prozatím posledních vítkovických mistrů republiky z roku 1981.
S Vítkovicemi jste spojil téměř celou svoji kariéru jak hráčskou, tak manažerskou. Na co vzpomínáte nejraději?
Jako hráč jsem to měl mnohem jednodušší, mohl jsem se starat jen o hru. Mým krédem bylo dělat vše pro klub. Když jsem se dostal do nároďáku, bylo to o stupínek výše. Doba byla tehdy taková, že se nemohlo cestovat, takže každý zájezd byla vlastně taková odměna. Potom jako manažer už jsem se musel starat o zaměstnance, o hráče, o shánění peněz, což v té době nebylo vůbec jednoduché.
Myslel jsem, že nejraději budete vzpomínat na rok 1981.
Jasně, získal jsem jediný titul jako hráč. A taky vzpomínám na Katowice. Poprvé jsem přišel do nároďáku a hned jsme vyhráli mistrovství světa. Potom se mi to už jako hráči nepovedlo, jen v roli manažera reprezentace. Ale na druhou stranu je pravda, co mi říkala řada starších hráčů – je tolik generací, kterým se nepovedlo vyhrát ligu nebo mistrovství světa ani jednou.
„Je tolik generací, kterým se nepovedlo vyhrát ligu nebo mistrovství světa ani jednou.“ |
S reprezentací jste se loučil stříbrem na olympiádě v Sarajevu v roce 1984, rok před vítězným mistrovstvím světa v Praze. Nemrzí vás po letech, že vám jedno hráčské zlato uteklo?
Ani nemrzí. Mohl jsem nasbírat zkušenosti v Detroitu. Sice jsem moc nehrál, ale všímal jsem si třeba, jak se shánějí reklamy. Tehdy jsem sice netušil, že to budu moct využít, ale nakonec se mi to v budoucnu hodilo. Vítkovický klub musel odejít z fabriky a museli jsme nastartovat nový život.
Zahrál jste si i v NHL. Litujete, že jste se do zámoří nedostal dříve?
Určitě. Ale bylo to dáno dobou. Já tehdy vlastně ani nepočítal s tím, že bych mohl hrát NHL. Možnost přišla v době, kdy jsem byl kapitánem nároďáku, a podmínkou, abych mohl odejít, bylo dostat se z mistrovství světa v Německu na olympiádu. Mně se to povedlo. Ale třeba takový Láďa Svozil si chvíli před olympiádou zlomil nohu a přišel nejen o ni, ale taky o NHL.
Vítkovice - SpartaSledujte od 17.30 online. |
Jak často se dostanete na hokej teď?
Času je více, takže chodím docela často, sleduju ho hodně a rád.
Vyjedete si ještě někdy na bruslích?
To už ne, jednu kyčli mám po operaci, druhá na ni čeká.
Jak teď vlastně trávíte volný čas? S rodinou, cestujete nebo si zajdete třeba na golf?
Golf jsem hrával dříve, i výbavu jsem si pořídil, ale od smrti Ivana Hlinky jsem byl jen párkrát, zatrénoval jsem si třeba u Pavla v Americe (zetě Pavla Kubiny, bývalého hokejisty – pozn. aut.). Spíše zůstávám u tenisu.
Oslava bude v retrodresech proti SpartěVýroční utkání, kterým dnes hokejový klub Vítkovice Ridera oslaví 90 let své existence, bude v mnoha směrech výjimečné. Duel 28. kola extraligy proti pražské Spartě odehrají vítkovičtí hokejisté ve speciálních retrodresech – v replikách historicky prvních vítkovických dresů. V hledišti bude téměř 90 bývalých hráčů – mezi nimi nebude chybět poslední z žijících mistrů z roku 1952 Zdeněk Návrat, téměř kompletní kádr šampionů z roku 1981, vicemistři let 1993, 1997, 2002 ale i nedávní hráči Jiří Burger či Viktor Ujčík. Vyvěšením dresu pod strop Ostravar Arény vzdá klub hold největší legendě své historie – čestnému prezidentovi Františku Černíkovi. „Klub oslovil na 140 bývalých hráčů, trenérů a funkcionářů,“ líčil klubový mluvčí Zdeněk Janiurek. „Jde o obrovské setkání osobností, které tvořily v minulosti dávné i nedávné obraz a tvář vítkovického hokeje.“ Úvodní buly výročního zápasu Vítkovic padne v 17.30. O půl hodiny dříve začne v Třinci duel tamních Ocelářů s Olomoucí a po tomto utkání budou do Ostravy spěchat popřát Vítkovicím například hokejisté Zbyněk Irgl, Vladimír Svačina a Petr Strapáč či trenér Zdeněk Moták. |
Váš dres bude ode dneška viset pod stropem haly vedle dresů Josefa Mikuláše, Jana Kaspera a vašeho vzoru Miroslava Vlacha. Jaký je to pocit?
Ještě netuším, uvidím, co to se mnou udělá, až bude stoupat nahoru. Jistě je to pro mě moc hezká pocta.
Je to pár sezon, co jste přenechal Vítkovice Aleši Pavlíkovi. Jak si podle vás vede?
Pokračuje v tom, co jsme před lety začali, a možná si vede ještě lépe. Mužstvo je poskládané dobře a možná to dotáhne i k titulu, i když to není jednoduché. Několikrát jsme v minulosti byli ve finále, kde jsme ale potkali silná mužstva, ať už to byl Vsetín, nebo třeba Sparta. Musí se sejít všechno, aby to vyšlo. Jsem ale rád, že držíme to, co jsme započali, a taky mě těší, že jsme za ty roky, co to děláme, nesestoupili.
Teď to vidíte z odstupu – co by tedy měly podle vás Vítkovice udělat, aby se dostaly k vytouženému titulu?
Vždycky je pár věcí, které se musí vylepšit. Jednou jsou to přesilovky, jindy lepší produktivita... Když se to podaří, může to vyjít.
Vítkovice slaví letos 90 let existence. Co jim popřejete?
Aby pokračovaly tak, jak jsou nastartované. Aby byly co nejvyšší návštěvy. Už teď chodí fanoušci na zápasy v dresech, se šálami a čepicemi, což kdysi nebylo, a přeju si, aby takových bylo co nejvíce. Vítkovicím přeju, ať dál stoupají.
