„Dorovnal jsem rekord hráče, na kterého jsme se chodili dívat jako mladí,“ řekl Polanský, který extraligu hraje za Oceláře od sezony 2000 až 2001.
Na svých 209 branek potřeboval 852 utkání. Richard Král působil v Třinci od roku 1995 deset let. Svůj klubový rekord stihl nastřílet v pěti stech duelech.
„Je to hodně gólů za jeden klub a je s tím spojena spousta zážitků, dojmů, porážek a hlavně vítězství,“ uvedl Polanský.
Přiznal, že s blížícím se rekordem byl svázaný. „Na pohodě mi to nepřidávalo. Ale znamená to pro mě hrozně moc.“
Jaký ten 209. gól za Třinec byl?
Chtěl jsem přihrávat, viděl jsem Martina Adamského, který by to měl na volej a byla by to pěkná hokejová situace. Protihráč ale spadl na led dříve, než jsem mu to stihl poslat, naštěstí se puk ke mně odrazil do bekhendu a už to bylo jednoduché. Vedli jsme 1:0. Bylo to utkání se spoustou šancí, s Vláďou Svačinou a Martinem Adamským jsme mohli dát víc branek. Bohužel nás zbrzdila vyloučení.
Karlovy Vary daly příležitost šestnáctiletému brankáři Janu Bednářovi. Co jste říkal jeho výkonu?
Chytal velmi dobře. Budu si ho pamatovat jako brankáře, proti kterému jsem vyrovnal klubový rekord. Také jsem v šestnácti debutoval v extralize, takže vím, jaké to je. Popral se s tím skvěle. Nechci říct, že nám sebral ten bod, který jsme chtěli, ale byl pro nás velkou překážkou. Nejen svou výškou, která je na šestnáct let překvapivá. Ale dnes už je trend, že gólmani jsou vysocí.
Co říkáte vlastnímu gólu hostů? Ti si ho dali ve 27. minutě, když hráli v šesti bez brankáře poté, co sudí signalizovali vyloučení vašeho hráče.
Naživo jsem takovou branku ještě neviděl, v televizi už ano. Když jsme ten puk s klukama ze střídačky sledovali, tak jsme viděli, že míří do brány, a fandili mu, aby tam doklouzal. Jenže paradoxně od toho stavu se to komplikovalo. Ten gól nás sice uklidnil, ale nejspíš i uspal. Nevím, co se s námi stalo, ale vedení 3:1 jsme už měli udržet.
Proč to nevyšlo?
Jako by se na nás podepsal faktor třetího gólu. Jako bychom si řekli, že jsme konečně dokázali prolomit horší střeleckou bilanci, protože poslední dobou jsme těch branek moc nedávali.
Jiří Polanský (vlevo) a Martin Růžička z Třince oslavují gól.
Hráli jste třetí utkání ve čtyřech dnech. Nebyli jste unavení?
Na únavu bych se vůbec nevymlouval, spíš jsme nezvládali přechod modré čáry, přechod do útočného pásma. To jsou v dnešním hokeji věci, které dělí úspěšné týmy, které umí vyhrát třeba dva ku jedné, od těch méně úspěšných. O tom se v kabině ještě pobavíme.
Přesto si stále držíte první místo. Co vy na to?
Týmů, které to proti nám doma zavřou, budou dobře bruslit a nevypustí žádný souboj, bude přibývat. Na to se musíme připravit. Na druhé straně musím pochválit kluky, jak jsme zvládli posledních deset patnáct utkání, protože mi to připomnělo zápasy play off. Sice dáváme málo gólů, ale málo jich i dostáváme. Je tam vidět velké odhodlání, bojovnost a houževnatost.
