Třicetiletý Eberle totiž v pondělí dokončil studium na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. A před jméno si tak může psát zkratku Ing.
„Sedm let života, nebylo to jednoduché. Když jsem nastoupil, moc jsem nevěřil, že to dotáhnu. Jsem rád, že je to za mnou. A možná to zní jako klišé, ale měl jsem velikou podporu od manželky, od rodiny i od kamarádů ve škole,“ svěřil se kladenský rodák Eberle.
Takže už máte otevřená zadní vrátka, až kariéra skončí?
Nejen to. Ale člověk pak musí něco dělat, málokdo se zajistí na zbytek života. A zatím to mám nastavené tak, že svoji budoucnost vidím mimo hokej. Nevím, zda by ze mě byl dobrý trenér.
Věděli vůbec profesoři, že jste profesionální hokejista?
Já se tím nechlubil. A naštěstí nejsem tak slavný, že by mě všichni poznávali. Občas se po zkoušce zeptali, jestli náhodou nehraju hokej. No, od té doby, co mi vyrazili zuby, se to stávalo častěji... (smích)
Jak vypadaly státnice?
Kromě obhajoby diplomové práce se skládaly ze dvou povinných okruhů - ekonomie a řízení, a jednoho volitelného, já jsem měl marketingové řízení. Na každého studenta byla vyčleněná hodina.
Dostali vás zkoušející chvílemi do úzkých?
No jasně, že někdy jo... (úsměv) Víc jsem se obával ekonomie. Obsahovala i ekonometrii, tam je to složitější počítání, můžete se ztratit. Okruhy řízení a marketingového řízení mi přišly pochopitelnější. Nervózní jsem byl, ale klaplo to.
Nervóznější než třeba před sedmým semifinále?
Určitě. Už mi není dvacet, při hokeji se tolik nenervuju. Jasně, před sedmým zápasem jste pořádně napnutý, ale na ledě to rychle přejde.
Napadá vás, kolik je u nás v extralize hokejových inženýrů?
Na Kladně jsem potkal Jirku Kuchlera. A v Olomouci je Mára Laš. Ten hrával v Plzni a právě tady si pak dodělal vysokou školu.
Počítám, že oslav si na Šumavě moc neužijete, že?
Kdepak, to počká až doma s rodinou. Tady se hned zapojím do té dřiny. Ty pneumatiky do sjezdovky se přece musí odtahat... Je to šichta, ale letos už alespoň vím, do čeho jdu. Zvládnu to.
Teď už jako inženýr...
Mám velkou radost, je to další životní změna. Během sezony se někdy člověku zoufale nechtělo chystat projekty a učit se na zkoušky. Není kde brát, jste líní. Na tom asi hodně lidí ztroskotá.
