Ve 40 letech by pořád mohl hrát na nejvyšší úrovni, známý forvard Duda ale šteluje svou budoucnost jiným směrem. Rád by se totiž stal úspěšným trenérem. A jelikož dostal od Filipa Pešána nabídku rozvíjet tenhle svůj potenciál na liberecké farmě v Benátkách nad Jizerou, odsouvá vlastní kariéru na druhou kolej.
Jaká bude vaše budoucnost?
Budu pomáhat hlavnímu trenérovi Valdovi Jirušovi rozvíjet schopnosti a dovednosti mladých tygříků a pomáhat jim k co nejrychlejšímu progresu v kariéře. Pak bych měl být trenérem dovedností pro hráče od 16 do 18 let. Dá se říct, že je budu připravovat na přechod z dorostu do juniorů a z juniorů do dospělých. Třetí náplní by měl být skauting pro Liberec. Takhle jsme domluvení, čekám na podepsání smlouvy.
Z toho vyplývá, že už se připravujete na konec kariéry?
Jo, roky už na to mám. Tělo pořád chce hrát, což je dobré, protože to klukům můžu pořád ukázat a posouvat je. Ale myslím, že už je čas zapojit se do trenérské práce.
Skončit a nevědět, co dál, by asi nebylo ideální. Berete to jako šanci?
O to ani strach nemám, že bych neměl nic. Je to dané spíš tím, že jsme se přestěhovali do Liberce. Můj život je hokej, myslím, že mu rozumím, a můj cíl je v něm pokračovat a vzdělávat se. Líbí se mi, jakým směrem jde Liberec, a byl bych rád jeho součástí. Zlepšovat ho, aby se mohl stát nejlepší organizací v České republice.
Je vaší dlouhodobou vizi stát se koučem Liberce v extralize?
Co mě baví hodně, je pracovat s mladými hráči a posouvat je. Dokázal jsem si zodpovědět otázku, jestli mám mladým co dát a jestli je dokážu zlepšovat. Myslím, že zdárným příkladem toho je Kuba Lauko. Pracovali jsme spolu před sezonou i během ní, jeho táta Roman mě vzal s sebou na stáž do Halifaxu. Tam jsem se přesvědčil, že když hráč dokáže vstřebat informace a aplikovat je do svého hokeje, tak to má výsledky. To mi dělá největší radost.
Takže práce s dospělými vás v tuhle chvíli ani neláká?
To ne. V Benátkách mám kluky i z libereckého áčka, i ti se můžou popostrčit, aby bořili svoje limity. Takže práce je dost.
Čerpáte při práci jen ze svých zkušeností, nebo se učíte?
Jedna z nejdůležitějších věcí je cestovat a navštěvovat místa jako Kanada. A využít známostí, které člověk má, to si nebudeme nic nalhávat. Je to o komunikaci a zkušenostech, které načerpáte během kariéry, a k tomu se musíte učit od lidí, kteří něco umí. Úkolem je to celé pak praktikovat. Chci hokej dělat jinak: neříkat pořád to samé, ale být ke klukům maximálně upřímný, čestný a říkat jim nepříjemný věci. A hlavně je učit dovednosti, které jsou strašně důležité. Alfa a omega hokeje je prostě přechod jeden na jednoho. Když umíte tohle, tak budete vyčnívat a ještě budete dělat ze svých spoluhráčů lepší hokejisty. Chci zůstat u toho, jaký jsem byl hráč, co jsem měl rád já. A ještě chci hráče učit pracovat v předbrankovém prostoru, kde má český hokej mega slabinu.
Je velkou výhodou, že jste známý a že vás hráči víc berou?
Je. Kariéra mi otevřela oči. Práce s různými trenéry v různých klubech člověku něco dá. Poznáte spoustu hráčů, kteří jsou zajímaví a měli neskutečné dovednosti. Z toho čerpáte. V profi hokeji jsem přes dvacet let. Jsem zastáncem toho, že bys měl dělat věci, které máš rád, baví tě a jsi v nich silný. Předchozí kariéra vám v koučinku určitě pomůže, ale nezaručí vám úspěch. To ukáže čas. Dělá mi ale obrovskou radost, když vidím zpětnou vazbu od hráče. Když vás vnímá, poslouchá a dokáže rady aplikovat do své hry.
V uplynulé sezoně jste si ukázal, že pořád máte na extraligu. Jak je těžké se rozhodnout, že vlastní kariéra půjde stranou?
V první řadě je pro mě nejdůležitější moje rodina. Mám skvělou manželku, která mi umožnila tu kariéru udělat. Pak mám dvě úžasné děti. V tu chvíli už to není jenom o tobě. Nejde myslet jenom sám na sebe, musíte brát ohled i na nejbližší. Člověk by chtěl samozřejmě pořád hrát, ale musíte poslouchat tělo a rozum. Rodina je hrozně důležitá. Co ti dá, to jí musíš dát nazpátek.
Takže člověk kouká do budoucna.
Určitě. Hlavně nechci být otec, který se nestará o děti. Děti potřebujou lásku, vedení a tátu na full time. Hokej je krásný, po sezoně jsem měl bezvadný nabídky na hraní, ale bohužel jsem už musel říkat ne.
Nabídky z extraligy?
Ani ne z extraligy jako z Evropy a z první ligy. Ale ten vlak už prostě jede jiným směrem.
Je vyloučené, že byste si šel někam zahrát v průběhu sezony třeba na play off?
Nevím. Nechci říkat ne. Mám před sebou práci, ve které bych chtěl být dobrý a prospěšný, a uvidíme, kam se to vyvine. Život mě naučit neplánovat. Mety mám vždycky nejvyšší, ať už hraju nebo trénuju.
„Do třiceti jste normálně časovaná bomba. To jste postrachem pro okolí. Ale potom chlap dostane rozum a když má partnerku do života a dokáže ji přijmout jako sám sebe, tak se vám najednou změní život. To je bez debat.“ |
Změnil se člověk hodně od doby, co má děti?
Já bych to řekl tak, že do třiceti jste normálně časovaná bomba. To jste postrachem pro okolí, pro holky, pro všechno. Potom chlap dostane rozum a když dostane partnerku do života a dokáže ji přijmout jako sám sebe, tak se vám najednou změní život. To je bez debat. Každý člověk se nějak vyvíjí - ať už k dobrému, nebo ke špatnému. I já jsem se vyvíjel a změnil. Ale můj směr trvá už šest osm let. Mně vždycky hrálo do karet, že mě lidi měli za blázna a brali mě za mediálně vytvořenou figurku. Málokterý člověk věděl, jaký doopravdy jsem.
Jak jste se vlastně dostal do Liberce?
Loni jsme se tam přestěhovali a já zašel na zimák, protože jsem potřeboval mluvit s Filipem Pešánem, jestli můžu trénovat s týmem. A on mi nabídl, jestli nechci hrát za Benátky, pracovat tam s mladými kluky. Ukázal jsem jim, jak se posouvat. Líbí se mi, jak je liberecká organizace zdravá, jaká je tam dobrá pracovní atmosféra. Není toxická. Všichni se mezi sebou baví, vyměňují si názory. Takhle to vzniklo.
Podle vyprávění je vidět, že jste natěšený.
Jo, každý ráno vstanu v půl šestý a těším se, až přijdu do kanceláře a začneme pracovat.
