Dvanáct let včetně mládežnických kategorií byl zvyklý střílet góly za Slavii proti Spartě. Teď poprvé zažil opak. Konečně slyšel, jak ho fanoušci Sparty za branky proti odvěkému rivalovi slavnostně vyvolávají.
Nejdřív jen tleskali: „Vláďa!“. Později s pomocí pořadatele přece jen přidali: „Růžička!“.
„Je mi třicet, zažil jsem toho docela hodně, ale tohle mě hrozně mile překvapilo. Jsem rád, že jsou tým i fanoušci na jedné lodi. Hrozně jim děkuju, jak mě vzali,“ jihl Růžička mladší při premiéře za Spartu.
Derby navíc dvěma trefami (výsledek 5:0 pro Spartu) rozhodl.
Dříve Vladimír Růžička oblékal dres sešívaných (vlevo), nyní obléká ten sparťanský, rudý.
Růžička se nemohl prosadit při lepší příležitosti. A tak se z hlediště ozvalo: „Táta jenom čumí, jak to synek umí.“ Zatímco starší Růžička hledá po odchodu z Chomutova nové angažmá, syn začíná v pražském útoku válet.
A jestli mu forma vydrží, možná si Sparta na dřív zakázané jméno hodně rychle zvykne. „Není potřeba s nikým bojovat. Prostě mám jméno, jaké mám. Přece se nebudu přejmenovávat,“ reaguje Růžička junior. „Přišel jsem, protože věřím, že Spartě můžu pomoct. Chci jí pomoct. Snad tu zůstanu co nejdéle, abychom i Spartě dělali jméno.“
První krok má za sebou. Ale velkou vědu ze dvou branek nedělá. Spíš mu záleží, aby si opravdu sedla souhra s dalšími dvěma posilami - Michalem Řepíkem a Markem Kvapilem.
V úterý to nevypadalo špatně, Růžička se v 9. minutě prosadil z pravé strany při přesilové hře právě po nahrávce Kvapila.
„Myslím, že to bude dobrý. Všichni umíme podržet puk, docela dobře nahrát. Budeme se zlepšovat,“ věští do budoucna.
Přece jenom spojení „Růžička-Sparta“ je teprve na začátku.
