Aby bylo jasno, školní povinnosti šly u vysmátého mladíka stranou až s vidinou povýšení do áčka Vervy. První polovinu osmiletého studia na všeobecném gymnáziu musel mít prospěch nadaného hokejisty určité parametry.
„Do prváku jsem měl na prvním místě školu. Rodiče mě cepovali, stejně jako staršího bráchu. A když jsem s tím měl jednou chuť seknout, zranil jsem si kotník a bral to jako znamení,“ směje se Jan Myšák, kterého nejvíc baví tělocvik a dějepis. „Teď mám ale známky strašné,“ dodává.
Priority už jsou totiž jiné. Myšák platí za jednu z největších nadějí hokejového Litvínova. Už v minulé sezoně překonal Roberta Reichla coby nejmladší hráč klubu, který kdy naskočil do extraligy (16 let, dva měsíce, 20 dní). Na jaře pak stanovil prim nejmladšího kapitána v historii ligy.
Na tehdy šestnáctiletého hocha slušný výčet, že? „Jsem hrozně vděčný za šanci od Jirky Šlégra. Byla to jeho vize, dávat prostor mladším hráčům. Všechno mohlo být jinak, kdybych dostal šanci až teď a teprve se rozkoukával,“ je vděčný litvínovský teenager.
Díky tomu dál žijete svůj sen, kterým bylo hrát za Litvínov.
Rozhodně, dělám to, co jsem vždycky dělat chtěl. V minulé sezoně jsem se spíš otrkával, teď už máme laťku výš. Navíc jsem připravenější, mělo by se to týmu i mně vrátit.
Co jste si z toho přelomového roku odnesl?
Hlavně jsem si vybudoval psychickou odolnost. Najednou bylo na stadionu hodně lidí, nebyl jsem na to zvyklý, a občas mi někdo řekl něco špatného. Díky tomu jsem psychicky trochu vyzrál, a to je podle mě to nejdůležitější - práce s hlavou.
Je to důležitější i než schopnosti na ledě?
Většina věcí tak funguje. Když si věřím, všechno jde úplně jinak, než když jsem psychicky na dně. To pak nejsem schopný dát ani nahrávku. Ale když si někdo věří, je to najednou něco úplně jiného.
Jiří Šlégr s Janem Myšákem po loňském podpisu smlouvy.
Roli v tom musí hrát i důvěra, kterou ve vás trenér vkládá.
Dát tam mladšího hráče je risk. Musí se ohrát. Já sám ale můžu potvrdit, že se teď cítím úplně jinak než před rokem. Rozkoukával jsem se. Teď se snažím být víc svůj, jako na konci sezony v play out, kdy se mi dařilo.
Bylo pro bažanta těžké zůstat v klidu při extraligové premiéře?
Ze začátku to bylo naopak lehké, protože jsem měl skvělé spoluhráče Viktora Hübla a Františka Lukeše. V kabině navíc sedím vedle Michala Trávníčka, který mi také hodně pomáhá. Tehdy se vyhrávalo, o to to bylo jednodušší. Pak ale přišly porážky a začalo to být rázem o dost těžší. Prostředek sezony byl pro mě asi nejsložitější.
Extraligový seriálUž 12. září startuje nový ročník hokejové extraligy. Redakce iDNES.cz před jejím startem přináší jeden příběh, téma nebo rozhovor vztahující se ke každému týmu. 1. díl: Můj rok v Česku. Sparťanský kouč Krupp o hokeji i kritice 2. díl: Klíčem je vášeň. Liberecký kouč Augusta hájí otcův odkaz 3. díl: Bednář: Učím se být tvrdý manažer. Hradec má odvahu dát šanci mladým 4. díl: Karlovarský Skuhravý: Arogantní rozhodčí jsou slabinou extraligy 5. díl: Kontroverze kolem kouče Petra: je kritika Olesze a spol. oprávněná? |
Vedle veličin Lukeše s Hüblem to asi byla velká škola.
To rozhodně. Díky nim jsem zapadl mnohem rychleji do jejich systému kombinačního hokeje. Kluci byli v pohodě, když na mě byla vidět nervozita, sedli jsme si a řekli mi, ať jsem v klidu.
Čím to, že v extralize dominují starší hráči? V NHL přitom platí opačný trend.
Je to možná i o tom, že v zámoří je menší hřiště, všechno je tam jenom o rychlosti. Tady když vidím Viktora s Františkem, jak si nahrávají... to je neskutečné. To bych jinde na světě nenašel.
Nemůže to být i tím, že se u nás trenéři bojí stavět nezkušené hráče?
Ani si nemyslím, že by se báli. Vždyť i já jsem svou šanci dostal. Ale ti zkušení, kteří dominují, byli přece jenom dobří odjakživa. Například mé oblíbené duo Hübl-Lukeš. Hrají pořád spolu, výborně se najdou. Mají zkušenosti, proto jsou lepší.
Neměla by tedy předností vás mladých být rychlost a dravost?
Jinudy cesta nevede. Když se bavím s jinými mladými kluky, tak si říkáme, že když s někým jedeme, musíme ho jednoznačně přebruslit.
Za rok vás čeká draft, myslíte na něj?
Trochu jo. Připravuju se na to, aby mi sezona vyšla co možná nejlíp. V kontaktu jsem ale ani na Memoriálu Ivana Hlinky s nikým nebyl, vyplňoval jsem akorát nějaké otazníky. Ale vzhledem k tomu, že jsme na tom turnaji předvedli bídu, tak to na žádné oslavování nebylo.
Brali jste to v kabině jako velký neúspěch?
Bylo to strašné, myslím náš výkon. Měli jsme na víc než na páté místo. Nevím, čím to je. Selhali jsme. Hodně lidí mi říkalo, že jsme hráli každý na sebe, ne týmově. Sám za sebe bych chtěl říct, že to tak nebylo, ale ti, co to viděli, tvrdí opak. Máme teď rok na to, abychom našli chyby a na MS zkusili uspět.
Ještě k NHL - poslední dobou se tam množí případy, kdy mladý hráč trucuje kvůli lepší smlouvě a je schopný vynechat i část sezony. Co na takový přístup říkáte?
Nedovedu si představit, že bych něco takového udělal. Hokejem se bavím a peníze moc neřeším. Možná je to tím, že mám rodiče lékaře. V Litvínově bych byl schopný hrát klidně zadarmo.
Myšák se na ledě mění v zabijáka, který najde každou skulinku |
Dalším trendem mezi mladými profíky je trávení volného času u herních konzolí. Vy jste ale prý jako menší pořád létal někde venku.
Zrovna támhle na konci ulice je parádní basketbalové hřiště, kam jsme natahali branky a byli tam třeba pět hodin denně. Ale přišla i doba, kdy mě trochu chytil počítačový svět. S klukama jsme hrávali v sedmé třídě Minecraft, furt jsme u toho seděli! Můžu říct, že jsem na tom byl tehdy trochu závislý. (směje se) V určité chvíli jsem si ale sám řekl, že už je to moc. Tak jsem se začal naplno věnovat škole, hokeji, zkrátka realitě.
Loni v létě jste v Kanadě piloval bruslení, co letos?
Tenhle rok už to nebylo tak intenzivní, ale pořád jsem se na tom snažil dělat. Ale začal jsem se věnovat i dalším věcem, nejdůležitější je určitě síla. Když se rozhlédnu po kabině, ti chlapi tam jsou úplně jinak rostlí.
V nové sezoně se budete potkávat se svým vzorem Jaromírem Jágrem. Jaké bylo zahrát si proti němu v přípravě?
Samozřejmě jsem to vnímal, koukal jsem na něj pořád, byl neskutečný. Snažil jsem se mu jednou sebrat puk, ale přes jeho silné držení hokejky jsem to prostě nedokázal. Klobouk dolů, je neskutečné, co v takovém věku předvádí.
