Jedním z mnoha rozdílů a novot je i manažerský tandem Petr Ton - Jaroslav Hlinka, který od této sezony šéfuje sportovnímu oddělení tradičního klubu. A daří se - Sparta se v posledních kolech prokousala tabulkou až na její vrchol, kde drží tříbodové vedení (druhá Plzeň má ale zápas k dobru).
Ton, nejlepší střelec v historii pražského klubu, se tak mohl v pondělí s dobrým pocitem zúčastnit dobročinné akce Sparťanská krev, kde stihl sám darovat, vyfotit se s fanoušky a poskytnout rozhovor pro iDNES.cz. „Jehel jsem se nikdy nebál. Ale sportovci mají obecně práh bolesti někde jinde, nějaké píchnutí je pro ně jenom drobnost.“
A kdyby, tak by bolest zmírnila myšlenka na dobře rozehranou sezonu.
To je samozřejmě hezké. Nejvíce nás těší poslední zápas před pauzou (výhra po obratu s Kometou 5:4). Někdo může být nespokojený s tím, že se v rozjetém tempu nehrálo dál, ale pro nás je výborné, že jsme mohli jít do desetidenní pauzy v takové euforii a s elánem, který nám ten obrat dodal. Zároveň musíme nadšení brzdit, tabulka je vyrovnaná. Pro nás není tolik důležitý první flek jako to, že hrajeme v popředí.
Tříbodový trhák na špici navíc nic neznamená, týmy se na vedoucí příčce stále střídají.
Je to tak. Tabulka je hrozně vyrovnaná, navíc při tříbodovém systému... Podívejte se na Liberec, který byl jednu dobu suverénně první, pak pětkrát prohrál a teď je sedmý. Řeknete si, že tři výhry jsou super, jenže oni vítězí i všichni okolo. Vy pak třikrát prohrajete a letíte dolů.
První byla Sparta i loni, pak se vlivem řady zranění začalo všechno sypat. Nemáte obavy z toho, aby se podobný propad znovu neopakoval?
Minulá sezona pro nás strašákem není, protože teď máme diametrálně odlišné podmínky. Zaprvé je tu spousta nových lidí, zadruhé i kluci jsou zkušenější, navíc už jsou zvyklí na trenéra (Uweho Kruppa). Před rokem byl navíc příliš velký tlak na brankářskou jedničku Matěje Machovského. Vždycky se může pochopitelně stát cokoliv, ale pravděpodobnost zopakování loňské krize je malá. Alespoň já tomu věřím.
Zmínil jste euforii, která v kabině panuje po velkém obratu s Kometou. Snažíte se nadšení mezi hráči krotit?
Oni si sami uvědomují, že je stále co zlepšovat. Navíc můžou přijít výsledkové krize, zranění, nějaké drobnosti. Já jsem to sám zažil pět let zpátky jako hráč, kdy jsme měli se Spartou výbornou základní část a jako jasný favorit jsme pak v play off vypadli s Kometou. Pak jsou týmy jako právě Kometa, která získala poslední dva tituly i přes to, že se v sezoně nevyhnula výpadkům.
Stále je co zlepšovat - tím myslíte třeba slabé vstupy do zápasů?
To je určitě jedna z nejdůležitějších věcí, na kterých chceme pracovat. Trenéři o tom vědí, hráči o tom vědí. Snažím se změnit věci i s kondičním trenérem Frantou Ptáčkem v rámci nějakého nastartování. Někdy to je v hlavách, někdy na nás soupeř vlétne a my se zatáhneme. Jsou to věci, z kterých se chceme poučit.
Jak si zvykáte na novou funkci?
Dobře, ale ještě nějakou dobu si zvykat budu, a tím myslím třeba i několik let. Tahle práce je každý rok, každý měsíc jiná. Ale byl to vždycky můj sen. Když mi bylo kolem pětatřiceti, říkal jsem si, že by mě bavilo spíš manažerské řemeslo než to trenérské. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit na místo, kde jsem strávil půlku hokejové kariéry. Navíc to beru tak, že jako hráč jsem si vždycky říkal, proč to ti dotyční trenéři nebo papalášové ve vedení dělají tak nebo jinak, a teď mám možnost sám spoustu věcí ovlivnit. A ověřit si, jestli ta cesta, kterou jsem vždycky pokládal za správnou, bude opravdu fungovat.
Obránce Jurčina bude v hokejové Spartě pokračovat, Ďaloga končí |
Jednou z vašich priorit byla komunikace s týmem.
Pořád je, chci být součástí dění. Nechci vyvolat pocit, že když se prohraje, přijdeme do kabiny a bude zle. Chci, aby ti kluci byli otevření a snažili se čerpat informace. Od trenérů, od Jardy Hlinky, ode mě. Myslím si, že jsme toho během svých kariér zažili dost. Zatím si ale po třetině základní části zpětnou vazbu od celého týmu můžeme pochvalovat. Proto můžu říct, že my ani kluci na ledě kvůli momentálnímu úspěchu hlavami v oblacích nelétáme.
Už jste měli s Hlinkou nějaký významnější rozchod v názorech?
Názorové rozdíly tam samozřejmě občas jsou, což je jedině dobře. Nepřivedl jsem si ho do klubu jako kamaráda, ale jako člověka, který je ve Spartě legendou a může jí pomoct.
