„Kdyby vyšla šestka, tak po začátku sezony by to byl obrovský úspěch. A když ne, budeme bojovat v předkole jako loni, kdy nám postup do čtvrtfinále utekl o malinký kousek,“ říká Šlahař, jemuž chybí čtyři body, aby vyrovnal své extraligové maximum z předchozí sezony.
Závěrečnou čtvrtinu zahájíte v neděli proti sedmým Karlovým Varům, předtím v pátek přivítáte pátou Mladou Boleslav. Tahle domácí minisérie hodně napoví, že?
Jsou to obrovsky důležité zápasy. Hrajeme doma, kde jsme klidnější. Už to zmiňoval Béďa Köhler. Dříve jsme šli do domácích utkání s tím, abychom je neprohráli. Teď přijdeme na zimák a jdeme vyhrát. Všichni to cítíme, morální síla je veliká. Ale Mladá Boleslav i Vary jsou kvalitní mančafty, které mají výbornou sezonu a venku hrají nepříjemný hokej. Budeme je chtít přetlačit naší agresivní hrou a vytěžit co nejvíce bodů, abychom se na ně dotlačili.
Po středečním zasedání Asociace profesionálních klubů je jasné, že poslední tým bude letos sestupovat. Co na to říkáte?
Sportovní hledisko zůstalo na prvním místě. Jestli to bude v příštích sezonách jinak, stejně nemáme ve svých rukou. Jsem rád, že bude o co hrát nahoře i dole. V kabině jsme tohle téma probírali. Hlasovali jsme za hráčskou asociaci.
Je osmnáctibodový polštář na poslední místo dostačující?
Pořád zbývá čtrnáct kol, což je 42 bodů, takže odstup není pořád stoprocentní. Teď jsme tam, kde chceme být. Potřebujeme udržet laťku, kterou jsme nastavili – herní i bodovou. Hlavně doma chceme předvádět pro lidi dobrý hokej.
Takže pořád ještě nejste úplně v klidu?
Díky rozestupu se nám dýchá volněji. Ale pořád se díváme pod sebe. Sestup hrozí všem mančaftům od nás dolů. Týmy, které jsou pod námi, se budeme snažit obrat o všechny body, abychom měli konec základní části klidnější. A hlavně abychom hráli play off, které je náš hlavní cíl.
Jsou letošní zápasy v základní části vyhrocenější než v předchozích sezonách?
Už před Vánocemi se začalo hrát o sestup. Také jsme v tom byli namočení. Jsme šťastní, že jsme se z toho jakž takž vymotali. Vzájemné zápasy týmů ze spodku jsou hodně nervózní, hraje se o všechno, o bytí a nebytí v extralize. Utkání mají obrovský náboj.
Co vám pomohlo vyškrábat se nahoru?
Zlom nastal už při výměně trenérů. Proběhly hráčské pohyby. Přišel Valentin (Claireaux), který měl čistou hlavu a obrovsky nám pomohl na ledě i v kabině. Po nepovedeném úvodu se nad sebou každý zamyslel. Vyhráli jsme jedno dvě utkání za sebou, uvolnily se nám ruce a především hlava. Na přechodu listopadu a prosince se to zlomilo. Začali jsme předvádět hokej, kterým se chceme prezentovat. A hlavně jsme začali tahat všichni za jeden provaz.
Za oku lahodící hru a kombinace na jeden dotek sklízíte i pochvaly.
Těší mě, že se na to dá dívat. (smích) Vnímáme, že se nám povedou pěkné akce. Pak si více věříme, více si dovolíme a plynou z toho pěkné góly, které se podařily zejména v Litvínově. Ale to je jenom jeden zápas. To nic neřeší. Je důležité, že góly nestřílí jenom jedna lajna, že se na nich podílí všechny čtyři. Nemáme hráče, který dá dvacet branek. Ale máme několik hráčů, kteří jsou na přibližně stejném počtu, což je pro mančaft obrovsky pozitivní. Když jeden zápas nejde jednomu, chytne se druhý, pak se to zase otočí. Všechny lajny jsou vyrovnané a to je obrovské plus.
Speciálně to teď jde vaší formaci, v níž hrajete poprvé dohromady s Honejskem a Okálem. Čím jste si tak sedli?
Převážnou část loňské sezony jsem odehrál s Honejsem a Hermošem (Herman) a fungovalo to. Letos nás dal pan Svoboda zpátky, pak se ale Kuba zranil a po zranění naskočil Zdeňa Okál. Hlavně nám to funguje proto, že si rozumíme i mimo led. Bavíme se o spoustě nehokejových věcí. Po tréninku pilujeme detaily, které můžou rozhodnout v přesilovkách. Jsem rád, že s takovými spoluhráči hraju. Především Tonda má letos výbornou sezonu, naši lajnu táhne. Doufám, že nepolevíme a ještě čtrnáct zápasů do konce základní části dotáhneme. V play off chceme jít dál než v předchozích sezonách.
