„Řeším dlouhodobý problém, beru léky. Motivaci pořád mám, chci to sobě dokázat,“ řekl Réway poté, co svolil k rozhovoru. Médiím se obvykle vyhýbá.
Jeho příběh je známý. Réway před lety řádil v české extralize za Spartu, v roce 2015 se ale s pražským klubem ve zlém rozešel a zamířil do Švýcarska. Sezona 2016/17 měla být jeho, Montreal Canadiens jej pozvali na kemp, měl si vydobýt místo v NHL. Kvůli srdeční příhodě však skončil v nemocnici a celý ročník vynechal.
V roce 2017 zkusil na pár zápasů zámořskou AHL, za bratislavský Slovan nakoukl do Ruska, následovaly štace ve třetí slovenské lize a ve Švédsku. Spíše trápení.
Réwayovy statistiky2014/15 |
Před touhle sezonou na poslední chvíli nevyšel návrat do Sparty, Réway se bránil spekulacím, že odmítl podstoupit test na drogy, nakonec se upsal Kladnu. Velkou část ale promarodil, na podzim vyprávěl, že špatně dýchá.
Nesl těžce, že extraligovému nováčkovi moc nepomáhá, a tak se s klubem v únoru dohodl na odchodu.
Zamířil jste na Slovensko do Popradu. Tam jste se konečně chytl.
Snažil jsem se do hokeje dostat celou sezonu, v Popradu jsem konečně cítil, že se mi daří. Byla radost tam hrát.
Taky jste si po letech připomněl gólovou radost.
Dal jsem tři a začal si věřit, jenže sezona hned skončila. I v Kladně jsem měl šance, jen jsem měl v hlavě nějaký blok.
Uvolnil jste se na Slovensku?
Popravdě, měl jsem psychické problémy už před angažmá v Kladně. Díky vedení klubu jsem začal chodit k terapeutovi, začal jsem řešit dlouhodobý problém, beru léky. A ano, v Popradu jsem se cítil po dlouhé době hodně dobře, kluci tam mají rodinné prostředí.
Vy sám jste jako kluk vyrůstal bez dohledu rodičů, viďte?
V podstatě od dvanácti let.
To asi nebylo lehké.
Já si na to už zvykl. S rodiči jsem v kontaktu byl, ale asi mě ovlivnilo, že jsem neměl nad sebou autoritu, když jsem v patnácti vyváděl. Minulost nezměním, vyrovnal jsem se s ní.
Odchod Réwaye už Kladno potvrdilo. Útočník trénuje v Popradu |
O čem je to vaše trápení?
K hokeji řeknu tolik, mám ambice, takže mě frustruje, když se nedaří. Bylo rozumné se s Kladnem v dobrém rozloučit, nepomáhal jsem týmu, jak jsem si představoval. Pro mou psychiku to nebylo ideální. Odmalička jsem zvyklý bodovat. Kde jsem hrál, bral jsem bod na zápas, pak mě srazila ta srdeční příhoda. Zničehonic přišel úpadek. Musím se smířit s tím, že jsem jinde, že nemůžu bodovat a pomáhat týmu jako dřív. Moje problémy samozřejmě nejsou jen o hokeji.
Jak jste se cítil v Kladně?
Řekl bych, že jsem zapadl. Bylo znát, že kluci spolu hrají dlouho a umí mezi sebe vzít nové hráče. Kabina byla naladěná dobře. Nemůžu na Kladno říct jediné špatné slovo. Oni sami mi nabídli pomoc té terapie. Za to jim vděčím, že jsem s tím začal.
Rozhovor s kladenským trenérem Čermákem nejen o Réwayovi. |
Věděli, co vás trápí?
Já se jim svěřil, terapie bylo rozumné řešení. Věřím, že pro mě chtěli udělat všechno, abych měl úspěšnou sezonu, jen to nevyšlo. To mi je líto, protože fanoušci i spoluhráči mě podporovali. ‚Réwy, góly přijdou‘, důvěřovali mi, netlačili mě.
Přesto jste odešel.
Bylo to těžké rozhodnutí, nechtěl jsem je dostat do blbé situace. Tím zároveň neříkám, že kdybych zůstal, zachránili by se. Mrzí mě, že se sezona zkazila.
Trenér David Čermák povídal, že vám s kolegy věřil.
Přiznám, kolikrát to se mnou měli těžké. Bezdůvodně jsem třeba vybuchl na lavičce nebo i při tréninku. Nebyl jsem naštvaný na ně, ale frustrovaly mě výsledky. Proto jsem tu psychiku začal řešit, vážně jim můžu jen poděkovat. Měli trpělivost. Od Jardy, po Davida a všechny kluky.
Kouč Čermák měl trpělivost, protože prý viděl vaši genialitu na ledě.
Snažil jsem se dohnat kondici, kterou jsem ztratil. To mě provází dva tři roky. V Kladně jsem se cítil obecně dobře, jen jsem chtěl pomoct mnohem víc. Musím hodně odpočívat, občas vynechám i střídání. Odešel jsem, protože jsem potřeboval zkusit něco jiného.
Za poslední tři roky jde o šesté angažmá.
Vnímám, že se stěhuju z týmu do týmu, sám bych se chtěl někde usadit a cítit, že někam patřím.
Ohlédnutí za sezonouNa webu iDNES.cz vám přinášíme ohlédnutí za sezonou jednotlivých extraligových klubů. Liberec: Nenaplněný mistrovský sen. Augusta: Bylo to mezi námi, Třincem a Spartou Sparta: První rok „nové“ Sparty. Natěšená smečka musela skončit v nejlepším Karlovy Vary: Všem rozhodčím mikrofony, ať si nevymýšlí, žádá Skuhravý po extralize Hradec Králové: Růžička: Zlaté časy jsou pryč, musím zase bojovat o místo a renomé |
Hlava chce, tělo zatím nedovolí.
Právě, na to mě doktoři připravovali. Ale překonal jsem to a rok co rok se lepším. Pořád se mi ale stává, že jsem v kondici a za týden onemocním.
Zůstává ve vás motivace hrát vrcholový hokej?
Je to těžké, momenty mi ukazují, že to v sobě pořád mám. Chtěl bych se vrátit na nějakou úroveň. Je možné, že se to už nestane, i na to se musím připravit, ale v životě mi nevěřilo spoustu lidí. Že už nebudu hokej nikdy hrát. Já v sobě motivaci mám, chci do dokázat sám sobě, to mě žene dál.
