Odklad tří nájmů pro podnikatele a dva roky na jejich splacení. Takové opatření schválila vláda ve středu. Co to pro maloobchod znamená?
Znamená to, že veškeré ztráty způsobené tím, že jsou obchodní centra zavřená, ponese nájemce. Nájmy tvoří zhruba patnáct až pětadvacet procent z celkových tržeb. Pokud nebudeme platit nájmy třeba dva měsíce, tak už v tu chvíli mluvíme o částce, kterou i když rozložíte do následujících 24 měsíců, tak se nic zásadního nezmění, a nájemci dopadnou stejně špatně, jako kdyby tohle opatření vůbec neexistovalo.
Existuje v tom případě nějaké lepší řešení?
Každý stát to řeší trochu jinak. Nám se asi nejvíc líbí australský model, kde na sebe náklady částečně vezme stát, částečně pronajímatel a částečně nájemce, s tím, že počítají i s odklady nájmů. Navíc obchodní centra a pronajímatelé nemohou stahovat bankovní záruky. Jejich opatření je systémové a povede k tomu, že se z toho tamější retail pravděpodobně vzpamatuje. Podobně rozmělňuje škody mezi všechny části řetězce Estonsko nebo Švédsko. Na Slovensku je zase předložený návrh, že by polovinu zaplatila vláda, třicet procent pronajímatel a dvacet procent nájemce.
Pronajímatelé kritizují zpřísnění výpovědí. Je to bezúročná půjčka, tvrdí |
Existují obchodní centra, které vám navrhují individuální řešení?
Ano, ale jde spíš o výjimky. Někteří pronajímatelé nám navrhují zaplatit padesát procent nájmu. Ale ani to není v tuto chvíli řešení. My máme měsíční náklady v řádech desítek milionů korun. Standardní tržby se například u Pietro Filipi pohybují okolo čtyřiceti milionů. Nyní jediné možné tržby jsou ty z online prodeje, které za měsíc březen činily osm milionů korun. Zdaleka to není kompenzace, kterou bychom potřebovali. Vzniká tam mezera 32 milionů a tu nelze zalepit padesátiprocentní slevou nájmů. Máme spoustu dalších výdajů a závazků, platíme zaměstnance. Zkrátka ztráta nemůže být kumulovaná na jeden článek řetězu.
Řešili jste tyto své výhrady nějak s vládou nebo jednotlivými ministerstvy, máte na ně nějakou reakci?
Několikrát jsem telefonoval s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. Posílal jsem mu mailem naše návrhy, jak situaci řešit, udělali jsme pro ministerstvo průzkum, jak to řeší ostatní státy, říkal jsem mu i o tom podle mě nejlepším australském modelu. Uznal, že to co říkám, dává smysl, ale žádnou zpětnou vazbu jsem zatím nedostal.
Jak situaci řešíte z pohledu zaměstnavatele?
Bohužel jsme byli nuceni část zaměstnanců propustit. Další věc, která mi přijde trochu nedomyšlená, je program Antivirus, který má v České republice ochránit zaměstnanost. Program počítá s tím, že nejdřív zaměstnancům zaplatíme mzdu s odvody v plné výši a potom nám stát proplatí osmdesát procent. Jenže my na vyplácení stoprocentních mezd už nyní stejně jako spousta dalších firem nemáme. Pokud zaměstnancům nezaplatíme, tak ani nedostaneme tu náhradu osmdesát procent. Lepší by za nás bylo, kdybychom dostali těch osmdesát procent a pak mohli těch zbývajících dvacet doplatit.
Koronavirus v Česku |
Jak to bude s doprodejem zimních a jarních kolekcí? Přeskočíte sezónu rovnou do léta?
Kvůli zavřeným obchodům v březnu a určitě i v části dubna se prodej jarní kolekce posouvá na období květen až září. Můžeme jen doufat a modlit se, že lidé kvůli omezenému cestování budou víc utrácet za módu. S těžkým srdcem teď sleduji vývoj v Číně. Čínská vláda i média se snaží tlačit lidi do toho, aby chodili nakupovat, dávají jim obrovské slevy a poukazy. Ale nedaří se to, lidé žijí v nejistotě, zvykli si v době karantény nenakupovat, zkrátka to má vliv na jejich dlouhodobé nákupní chování.
Myslíte si, že větší řetězce s módou tu situaci dokážou zvládnout líp než vy?
Koronavirová krize dopadá na všechny bez rozdílu. Už i velké firmy ve Spojených státech a Evropě propouštějí velkou část zaměstnanců. Disponují některými výhodami, podpora ze strany bank je u nich určitě větší. Někdy mají možnost platit takzvané obratové nájemné, což znamená, že pronajímateli dáte deset procent z toho, co utržíte. Takže když tržby nemáte, neplatíte nic.
Důležité je uvědomit si rozdíl mezi krachem zahraniční a lokální značky. Ta zahraniční může kdykoli znovu otevřít. České módní značky jako Pietro Filipi, Kara nebo Blažek tu mají tradici několik desítek let, zaměstnance na centrále a tuzemské výroby, které by najednou přišly o odběratele.
