Přesně před sedmi lety se hrálo sedmé finále play off, což je samo o sobě vždy mimořádná hokejová událost.
Zlínští fanoušci na lístky čekali celou noc, plzeňští zase kvůli rozhodující bitvě o titul vážili cestu přes celou republiku. A nelitovali.
Viděli nejdelší extraligové finále a celkově druhý nejdelší duel v historii domácího play off. Dohrálo se, když na časomíře svítil údaj 96:15.
Skončil tak až zázračný dubnový podvečer, v němž se to hemžilo pozoruhodnými momenty a příběhy, mezi nimiž vyčnívala jedna postava.
Martin Straka. V roce 2008 měl za sebou patnáct sezon v NHL, ale v sobě stále dost sil. Kariéru si mohl prodloužit a navrch královsky vydělat v ruském Omsku, který už zlákal jeho kamaráda Jaromíra Jágra. Straka si ale vybral Plzeň. Zachoval se jako patriot. A rozhodně ne naposledy.
Právě on byl útočníkem, který se 21. dubna 2013 nejlépe zorientoval ve zlínské třetině a nenápadnou střelou rozhodl o titulu.
MÁ HO! Martin Straka (vpravo) se laská s pohárem pro hokejové mistry
„Nemohlo být krásnější utkání než tohle. Ať už by to dopadlo jakkoliv. Sedmý zápas, druhé prodloužení, co můžete chtít víc?“ zářil plzeňský spasitel. To označení na něj perfektně sedí!
Po návratu do mateřského klubu fungoval jako hrající manažer. Strádajícímu klubu pomohl, když z vlastní kapsy vytáhl sedm milionů korun, aby za Plzeň složil garanci, což byla jedna z podmínek extraligové existence. Naganský hrdina se záhy stal i majitelem a vysekal klub z dluhů, které činily 18 milionů korun!
„Asi někde nahoře bylo napsaný, že rozhodne Martin Straka,“ přikývl bossův známý spoluhráč.
Tomáš Vlasák se jmenoval. V kariéře se stal třikrát světovým šampionem, ale ligový titul získal až na jejím sklonku. „Ty tituly mistra světa přišly tři za sebou, na tohle jsem čekal celou dobu. O to je to sladší,“ vyznával se tehdy 38letý útočník. Dnes v Plzni pracuje jako sportovní manažer a se Strakou se řadí mezi nejdůležitější osobnosti klubu.
JE TAM. Hokejisté Plzně se radují z gólu. Během celého utkání byli k vítězství blíž, třikrát vedli.
Naopak byste nejspíš nevěděli, co dnes dělá Tomáš Slovák. Jeho čin by se měl připomínat minimálně stejně jako Strakova zlatá trefa. „Nechtěl jsem, aby Plzeň první historický titul vybojoval podvodem,“ prohodil slovenský bek.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Oč šlo? V úplném závěru hájili hosté vedení 3:2, už se viděli, jak křepčí s trofejí. 14 sekund před třetí sirénou se mělo vhazovat ve středním pásmu, daleko od plzeňské brány. Jenže Slovák se přiznal k teči, které přesunulo buly do pásma hostů. I proto zlínský Filip Čech v čase 59:50 vyrovnal a poslal finále do rekordního prodloužení.
„Nevěděl jsem, zda fandit Zlínu, nebo Plzni. Ale teď už je to vedlejší - pro mě to vyhrál ten obránce, který výš než vysněný pohár klade fair play a čest,“ velebil ho na Facebooku třeba známý textař Michal Horáček. Slováka chválili snad všichni účastníci finále. Kdo ví, zda by to v šatně neschytal, kdyby Plzeň pohár utekl. Ale to už jsou kdyby...
Za svůj čin získal později i jednu z hlavních cen Českého klubu fair play za rok 2013. „Tomáš je věřící, hrozně pobožný člověk. Kdyby zalhal, prostě by to sám sobě vyčítal do konce života,“ vysvětloval jeho spoluhráč z obrany Jaroslav Špaček. A abychom nezapomněli dokončit, co jsme nakousli o pár řádků výš. Pokud nevíte, kde čestný zadák naposledy působil, jeho současnou hokejovou adresou jsou Košice.
A teď zpět k Jaroslavu Špačkovi. Kdybyste mu pár týdnů předtím řekli, že bude jedním z beků, jenž pomůže k titulu, asi by se ozval jeho nepřeslechnutelný chraplavý smích. Poslední mač odehrál před víc než rokem v NHL. Tělo dobouchané. V sezoně se Špaček vyskytoval na plzeňské střídačce maximálně jako poradce.
Jaroslav Špaček se připravuje do hry.
Kvůli plzeňské marodce se v 39 letech ale naposledy v kariéře nasoukal do výstroje, ve finále si připsal tři start. „Teď výstroj spálím!“ oznamoval pak jako šampion. „S klukama si užiju oslavy, ale skončil jsem. Budu hrát jen za staré pány.“
Propocenou výstroj po sedmém finále mohl do ohně hodit klidně i obránce Martin Hamrlík. Zlínský pořízek už při rozcvičce měl slzy na krajíčku. Legendární „Larry“ věděl, že se blíží jeho poslední vystoupení, které nemělo zlatý happyend.
Jeho dunivý pozdrav „zdar chlapi“ je ale ve zlínské kabině slyšet dál. Hamrlík je už čtvrtou sezonu jedním z trenérů extraligového mančaftu.
V záplavě nevšedních událostí by ani nemělo zapadnout, že se ve Zlíně ze svého osmého titulu radoval Ondřej Kratěna, což je dodnes platný (a stěží překonatelný) rekord extraligy.
Zlínský hokejista Petr Čajánek (vpravo) se přetlačuje s plzeňským Pavlem Kašpaříkem.
Po sedmém finále naopak smutnil zlínský kapitán Petr Čajánek. Nikdy nehrál tak dlouhý zápas. Když jej hodnotil, mluvil potichu. Každou větu zvažoval.
Z jeho odpovědí bylo cítit velké zklamání.
Když se jej novináři po finále zeptali, zda ho ještě zlínští fandové uvidí na ledě, smutně utrousil: „Potřebuju si odpočinout. Uvidíme.“
Čajánek kariéru neukončil. Do hokeje měl pořád chuť, finálová prohra Zlín navíc posílila. I proto hned příští sezonu dovedl jako kapitán už tým do zlatého cíle.
Ale to už načínáme jiný příběh...
