Se svými kladenskými Rytíři se po roce mezi elitou ocitl 6. března pod katovou gilotinou a zaplul zpět do podpalubí. O pět dní později pak koronavirus extraligové dění zastavil a následně zbytek sezony i zahubil. Být základní část jen o pár dní delší, místo úderu od karta by Jágr a spol. dostali nečekanou milost.
Kdekdo Kladnu ono seknutí přál, protože veřejnost pobouřila Jágrova lednová snaha o prozatímní uzavření ligy. Přál si zrušit sestup, soutěž během dvou let rozšířit a následně pročistit, za což na stadionech schytal zlobu pískajících diváků. Teď ale svaz návrh, jehož byl Jágr spíše hlásnou troubou než skutečným iniciátorem, legitimizoval.
Kvůli obavám z ekonomického dopadu koronaviru, který klubům podle hokejových šéfů „sebere stovky milionů korun za sezonu“, přišli s tím, že na dva roky zruší sestup, ale postup do extraligy zachovají. „Chceme, aby se během dvou let kluby stabilizovaly, vzpamatovaly, aby ochránily investice,“ vysvětluje ředitel soutěže Josef Řezníček.
Ano, je tu rozdíl v tom, že nikdo nechce měnit pravidla během sezony, ale říká to dopředu, což je zcela fér. Jde sice prozatím jen o návrh, ovšem očekává se konsenzus.
NávrhHokejová extraliga v příštích sezonách 2020/2021 2021/2022 2022/2023 |
Proč ne, mimořádná doba vyžaduje mimořádné činy. Šéfové klubů teď při jednání s vykrvácenými sponzory budou mít argument, že v nejvyšší soutěži vydrží minimálně tři roky a jejich investice jsou lépe ochráněny. A alespoň dva roky se nestane, že by kluby ohrožené sestupem házely miliony, aby vylepšily kádr a aby – což je zcela absurdní – přidaly hráčům prémie při boji o udržení. Tak jak to bylo letos, když v jednom mužstvu dostali hráči za záchranu víc peněz, než kdyby uhráli předkolo.
Při snaze o zlevnění ale bude stejně klíčový postoj hokejistů a jejich ochota se uskromnit. Většina klubů má totiž své kádry postavené na tom, že štědře odměňuje první dvě lajny, tedy rozdílové plejery, kteří vzhledem k nedostatku konkurence šroubují platy nahoru. Zbytek ve třetím a čtvrtém útoku hraje – z pohledu hokejových milionářů – spíše za drobné, byť optikou průměrného českého platu za stále skvělé peníze.
Jsou-li kluby skutečně nuceny ušetřit miliony, musí se s klíčovými hráči domluvit na úpravě gáže či je prodat, protože většina smluv na příští sezonu je už podškrtnutá. Ano, v březnu a dubnu se 99 procent hráčů napříč ligou skutečně uskromnilo (většinou o 50 procent). Ale jak to bude, až se zase začne pracovat?
Zároveň teď nový systém odkryje, jestli jsme roky z úst manažerů a trenérů slyšeli jen výmluvy, když nám vysvětlovali, že v touze po výsledcích a své nejisté budoucnosti nemohou mít trpělivost s obehráváním mladých hráčů. Že kdyby liga byla uzavřená, bylo by to tuze jiné, mnohem koncepčnější. Teď uzavřená bude. Mám ale strach, že kvanta mladých i tak nepřibude.
Děsí mě i číslovka 16. Mnohem víc si umím představit kvalitnější ligu s 12 mančafty, než tu nabobtnalou. Zvlášť když o patro níž by se daly kluby, které mají finančním i technickým zázemím na nejvyšší soutěž, spočítat na jedné ruce nepříliš šikovného dřevorubce.
Koronavirová hokejová revoluce však nesmí být jen o uzavření, ale je ideálním časem přestavbu dokonat. Mít tři roky na to, aby se definovaly a zároveň jasně plnily licenční podmínky.
Ano, asi se teď radnice nebudou předhánět v tom, kdo postaví nový zimák, ale minimálně by z extraligové mapy měly zmizet ty kluby, které své účetnictví všelijak neprůhledně pytlíkují. Ať za tři roky (či dřív) spadnou klidně na úkor těch, kteří sice budou bodově u dna, ale chovají se podle hospodářských a licenčních pravidel.
Je také čas zamyslet se nad systémem tabulkového odstupného, které neúměrně prodražuje a diskriminuje české hráče ve srovnání s těmi zahraničními.
Psychologové nám často radí, že máme vnímat koronavirus jako příležitost. Český hokej ji teď dostal.
