Přesně před 141 lety se narodil.
Bylo 5. června 1879, když malý René v Moret-sur-Loing spatřil světlo světa. Mluvil málo, ale měl velké srdce, které odmala plnil sportem a láskou.
Rodiče z něj chtěli mít prodavače, a tak se jí vyučil. Zároveň ale těsně před nástupem na vojnu začal jezdit na kole. A jak!
Přihlásil se k závodům a netrvalo dlouho a vyhrál své první 150kilometrové klání. Následoval triumf na trase z Bordeaux do Paříže a pak taky světový rekord v hodinovce na dráze - ujel 40,340 kilometrů.
Roku 1905 už dojel druhý na Paříž-Roubaix, všimli si ho v Peugeotu a vzali ho na Tour.
Už tehdy se o něm nesly zvěsti: „Tomu chlapovi je jedno, jestli silnice stoupá. On jede pořád stejně rychle!“
Vždy zachmuřený René Pottier, šampion Tour z roku 1906.
Organizátoři Tour navíc chystali novinku. Zatímco první dva ročníky byly převážně rovinaté, v tom třetím měli cyklisté stoupat na Ballon d’Alsace. Horu s místy až devítiprocentním sklonem.
„Vražedný kopec, tam nikdo nevyšlape. Bude to tvoje vina, když nikdo tu horu nepřejede, jasné?“ varoval ředitel Tour Henri Desgrange svého spolupracovníka Alphonse Steinese.
Přesto tam závodníci ve druhé etapě stoupali.
Jejich kola tehdy vážila přes 11 kilogramů, navíc měla jeden pevný převod. I proto Desgrange dovolil, aby mohli pod úpatím kopce přesednout na stroje s menším převodem.
A to Pottierovi vyhovovalo.
„Obdivuhodná jízda. Prsa měl skoro nalepená na řídítkách, oči sledovaly zemi, ale on nezpomaloval,“ vzpomínal Steines.
Jako jediný zvládl tuhle pekelnou zkoušku, aniž by jednou z kola sesedl. Rychlostí 20 kilometrů za hodinu jako jediný opravdu vyjel až na vrchol.
„Vidět cyklisty stoupat na Ballon d’Alsace bylo jedním z nejvíce vzrušujících pohledů, jaký jsem kdy viděl. Potvrdilo se mi, že lidská odvaha nezná mezí a že vysoce trénovaný sportovec nemá limity,“ napsal nadšený Desgrange.
Ve vedení Tour ale Pottier nezůstal dlouho. Jeho bravurní výkon si vybral svou daň - kvůli zánětu šlachy hned následujícího dne ze závodu odpadl.
O rok později se vrátil. Ještě silnější.
Bez radosti z triumfů
Tour 1906 byla v mnohém revoluční.
Celková délka narostla v porovnání s prvním ročníkem o víc než 2 tisíce kilometrů na monstrózních 4543 kilometrů!
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Na cyklisty čekalo 13 etap a poprvé museli z cíle jedné etapy na start druhé využít automobily. A Tour také poprvé navštívila své sousedy - Německo, Španělsko, Itálii. V témže roce také poprvé zavlála flamme rouge - označující poslední kilometr do cíle.
A ano, nechyběl ani Ballon d’Alsace, který v minulém roce tolik fanoušky i organizátory bavil.
A ano, znovu při jeho výstupu neslezl z kola jediný muž - René Pottier.
Už o den dříve všechny šokoval. Když na 175. kilometru přišla mechanická závada, nabral téměř hodinovou ztrátu. Přestože pak soupeři v pelotonu spolupracovali, on je 25 kilometrů před cílem dojel!
A etapu následně o minutu a půl vyhrál.
Následujícího dne už se před ním objevil Ballon. Pottier na nic nečekal a okamžitě vyrazil z 19členné skupiny vpřed.
— Casquetteurs (@casquetteurs) August 2, 2017
„Jako kdyby mu právě zvonec odzvonil poslední kolo závodu na dráze. Ještě nebyl ani u první serpentiny, když byla vedoucí skupina roztrhána.“ psalo L’Auto.
Chvíli se ho držel Augustin Ringeval, ale opravdu jen chvíli. Na vrchol přijel osamocen, čtyři minuty před ostatními. V cílovém Dijonu, vzdáleném 200 kilometrů, už měl náskok 48 minut. Byl absolutně bezkonkurenční.
„Přejet přes horu Ballon d’Alsace je pro mě mnohem jednodušší než napsat článek do novin,“ vysvětloval reportérům.
Když v půlce páté etapy vedl o hodinu, zastavil si v jednom z barů, dal si lahvinku vína, kterou skoro celou vypil a když kolem něj projeli další cyklisté, nasedl na kolo, dohnal je a znovu etapu vyhrál.
Vyhrál celkem pět z třinácti etap. Často všem ujel hned na začátku dne a žádný další cyklista už ho neviděl. Miloval jízdu v osamocení, miloval hory. Taky se stal prvním neoficiálním Králem hor.
Degrange byl nadšen, konečně měl pořádného hrdinu Tour.
Pottier poté v září ještě vyhrál slavnou 24hodinovku v Paříži, při níž ujel přes 925 kilometrů. Všechno se zdálo růžové.
„Po celou dobu ale byl nesmírně vážný. Byl tichý, tvrdý a vyhrál, aniž by ukázal jakoukoliv radost z triumfu,“ napsal list La Vie.
Jako kdyby tušil…
Slavné vítězství je totiž doprovázeno možná nejsmutnějším příběhem historie Tour.
René Pottier mohl být velkým šampionem. Mohl směle pomýšlet na triumfy v několika dalších ročnících Tour, vždyť o čtyři roky později už se cyklisté drápali na Tourmalet.
Místo toho do žádné Tour už nenastoupil.
Bylo 25. ledna roku 1907, když zděšen dělník v továrně Peugeotu našel oběšeného muže. Ten muž byl šampionem Tour.
Na háku, kam jinak věšel své kolo, teď visel on sám.
Až tehdy si lidé uvědomili, že se vlastně nikdy nesmál. Že trpěl depresemi, byl melancholický, a že i přes své úspěchy byl vlastně nešťastný.
Oof. Surprising backstory to René Pottier memorial at the top of the Balon http://t.co/VdkPEwHO7R pic.twitter.com/V1DoRa7Y6O
— Bazzargh (@bazzargh) June 8, 2013
Vždyť právě ve chvíli, kdy drtil své soupeře na Tour, jeho žena si doma našla milence. Když se to o půl roku později Pottier doslechl, vzal si život. Alespoň takhle to tvrdil jeho bratr. Dopis na rozloučenou už ale nikdo nenašel.
Co všechno mohl ve svých 27 letech dokázat? To už nikdo nezjistil.
Nešťastný Desgrange okamžitě nařídil, aby na vrcholu Ballon d’Alsace postavili Pottierovi památník.
Muže, který jako jediný pokořil první horu Tour.
