„Těším se moc. I když já se těším vždycky na každý zápas,“ říká odchovanec havlíčkobrodského hokeje. „Hlavně doufám, že vyhrajeme,“ přeje si.
Tři body by Dukla potřebovala, touží jít totiž do play off z co nejlepší pozice. Aktuálně je třetí, s tříbodovou ztrátou na vedoucí Kladno.
„Nahoře je to teď hodně vyrovnané, proto nesmíme zaváhat,“ souhlasně pokyvuje hlavou nováček v útoku jihlavského A-týmu, pro něhož bylo utkání v Havířově nejen premiérové v Dukle, ale zároveň první po čtyřměsíční pauze. Druholigový Havlíčkův Brod, odkud Cachnín do Jihlavy přešel, kvůli opatřením souvisejícím s pandemií koronaviru, nemohl hrát.
„Proto jsem byl taky docela nervózní. Navíc ta náročná cesta do Havířova,“ vrací se Cachnín ve vzpomínkách o týden zpět. „Ale na ledě ze mě všechno spadlo a bylo to dobrý,“ dodává.
Ani trenéři nechtěli na novice naložit hned plnou zátěž, proto hrál v prvním zápase jen pět a půl minuty. „V sobotu už to bylo deset a půl. Jsem trenérům vděčný, že mi tuhle šanci dali,“ říká Cachnín.
Richard Cachnín starší (vlevo) přišel do jihlavské Dukly z mateřského Havlíčkova Brodu v roce 1998. Tehdy mu bylo devětadvacet let. Proto věří, že jeho syn ve dvaceti letech má větší šanci se prosadit.
K absolutní spokojenosti mu momentálně chybí snad jen to, aby jeho výkon v dresu Dukly mohl na vlastní oči vidět i jeho otec Richard Cachnín starší, jenž v Jihlavě kdysi rovněž působil.
„Naštěstí mě může sledovat aspoň přes internet. Havířov jsme moc neprobírali, ale po Litoměřicích mi řekl, že to bylo dobrý,“ prozrazuje Cachnín junior.
