O konci na šampionátu rozhodlo čtvrtfinále s Finskem. Urputní a profesorsky hrající Seveřané téměř dokonale odrazili veškeré české pokusy o drama a vyhráli 1:0.
Těsný výsledek, řekli byste. Chyběl kousek.
Jenže čtvrtek jen symbolicky uzavřel utrápenou cestu týmu, jehož potenciál zůstal na papíře.
Nepochopitelné zkraty a hrubice
Nadějné vyhlídky, že by se představy a možnosti tuzemského výběru promítly i na ledě, prakticky v každém zápase zadupaly do očí bijící individuální chyby.
Nula a konec. Hokejisté ztroskotali, jaký osud potká trenéra Pešána? |
Nebavme se o zápase s Velkou Británií, kde byly tři body neoddiskutovatelnou povinností. Není potřeba mluvit ani o posledním duelu ve skupině A se Slovenskem, který oba týmy pojaly v duchu přáteláku.
Byť i tam byste našli zářný příklad - Andreje Šustra, jehož neslavná rozehrávka u vlastní brány vedla ke gólu bývalého sparťana Matúše Suke’la.
Mnohem důležitější chyby Češi dělali v klíčových zápasech. Úvodní duel s Ruskem prohrálo špatné nahození obránce Michala Moravčíka. Rusové po něm vyrazili do protiútoku a 19 sekund před koncem třetí třetiny přelstili zaskočenou českou obranu, 3:4.
Podívejte se na Moravčíkovu chybu:
With 19 seconds left in a tie game, Mikhail Grigorenko scores to give Russia a 4-3 lead.
Whoa. #IIHFworlds https://t.co/hY1NNyTbZs
Slabšímu momentu se nevyhnul ani elitní bek Filip Hronek, vždyť právě po jeho nedůrazu u Hrubcovy brány Finové vstřelili ve čtvrtfinále rozhodující gól.
V útoku zase pravidelně netrefoval prázdnou bránu Jiří Sekáč, trestuhodná byla i disciplína. Jmenovat lze zbytečný krosček do zad dánského soupeře od Michaela Špačka nebo sérii faulů Lukáše Kloka.
A všechny z první třetiny. Proti Finsku podrážel rychlejšího soka, proti Švédsku i Dánsku se shodně „blýskl“ krosčeky, čehož obě země v následné přesilové hře využily. Švédi zvýšili náskok na 2:0, Dánové otevřeli skóre zápasu.
Bídná oslabení
Pokud by Češi měli nacvičená oslabení, fauly by nemusely být až takový problém, jenže oni ve hře ve čtyřech patřili k nejhorším na turnaji.
Z 23 dvouminutových trestů inkasovali sedmkrát. Úspěšnost ubránění klesla na 69,57 procenta a hůř na tom byli jen Slováci a Italové. Čtyřikrát české tresty využili Švýcaři, jednou Švédové, Britové a Dánové.
Ostatně i proto si čtvrtfinále nezahrál ofenzivní hráč Michael Špaček, zatímco Lukáš Radil či Tomáš Zohorna ano. „Myslel jsem si, že nemusíme mít dalšího ofenzivního hráče, spíš jsem chtěl pomoct oslabení a obraně,“ řekl Pešán po vypadnutí.
Takhle svou přesilovou hru využili Dánové:
Nicklas Jensen has Denmark on the board first with a PP goal.
Not a great start for the Czechs. #IIHFWorlds https://t.co/SVUn2R8Cwz
Trenérské šachy vedly k matu
Jedno z nejdiskutovanějších témat: Filip Pešán s parťáky Jaroslavem Špačkem a Martinem Strakou točili sestavou více než proslulý Vladimír Růžička. Začali už v úvodním zápase, kdy proti Rusku posadili sehrané trio Lenc, Stránský a Špaček s tím, že chtěli rozložit síly i s ohledem na druhý den, kdy se hrálo se Švýcarskem.
Hned první tah jim vůbec nevyšel a ideální sestavu nenašli za celý turnaj. Nejdřív sázeli na „hvězdné“ trio Kubalík, Kovář, Vrána, jenže v něm jim chyběl pracant, a tak Vránu odtrhli a porůznu ho stěhovali napříč útoky.
Došlo to tak daleko, že jej postavili na pravé křídlo - Vránu, který v NHL roky hraje výhradně vlevo. Filip Chytil si zase nejdřív musel zvykat na křídlo, ač jej trenéři v New York Rangers piplají pro pozici centra. „To bylo chvíli těžké,“ přiznal Chytil.
Filipu Zadinovi se vystřídalo tolik parťáků - centrů, že by vám při počítání chyběly všechny prsty jedné ruky.
Když už se zdálo v zápase s Británií, že si sestava sedla, proti Slovensku nechal Pešán odpočívat očekávané tahouny Kováře, Kubalíka, Vránu a Hronka - zrovna ten odpočívat nechtěl - a příležitost místo nich dostali dosavadní náhradníci.
Pešán: Z mediální masáže to vypadalo, že jdeme pro zlato. To nebyla pravda |
I když se Slovenskem o nic nešlo, čemuž odpovídalo i nasazení a tempo utkání, trenéři se nechali zviklat a pod dojmem výborného výkonu a vítězství 7:3 nasadili pro čtvrtfinále Zohornu i Radila, kteří přitom základní skupinu proseděli spíše mezi náhradníky.
A tak na Finsko vyjelo zase úplně jiné mužstvo s naprosto odlišnými útoky. Nesehranost? V tom Pešán problém neviděl: „Spíš šlo o bruslení a nasazení, sehranost nehrála velkou roli.“
Lídři bez gólů
Neskončili s nulou, ale očekávali jste od nich víc. Od Vrány (2+2), Zadiny (2+2), Hronka (1+3), Stránského (1+2) a možná i Kubalíka (3+3) a Chytila (2+2) s Kovářem (2+3).
Možná jste doufali, že v pravý moment vstřelí klíčový gól. Tak jako se to Vránovi podařilo na začátku třetí třetiny se Švédskem.
Jenže ty góly nepřišly, ať hráči pálili odkudkoliv. A aby nejlepší extraligový střelec Stránský (50 zápasů, 33 branek) dal za celý turnaj jediný gól proti Slovensku? Žalostně málo.
Podívejte se na Vránův výstavní gól proti Švédsku:
What a shot! @DetroitRedWings sniper @VranaJakub makes it 2-1.#SWECZE #IIHFWorlds https://t.co/c9hafBuOcB
Když v zápase s Británií vstřelili ze šesti gólů hned čtyři obránci, novináři se trenérů ptali, jestli není škoda, že si proti slaboučkému soupeři útočníci nespravili chuť. Že to po těžkém začátku turnaje byla zřejmě ideální příležitost získat sebevědomí.
Hráči Pešánovi prý řekli, že si góly schovávají na důležité zápasy. Ve čtvrtfinále ale všichni mlčeli.
Brankář nevynikal
Ne, na Šimona Hrubce vina za vypadnutí svalit nelze. Ani za špatné výkony jeho spoluhráčů mimo brankoviště. Hrubec (i Will) si své odvedli, často českou reprezentaci podrželi, nepředvedli žádný propadák a stydět se nemusí.
Jenže taky se z nich nestali fantomové, které Česko obvykle potřebuje, aby získalo medaili. Od Hrubce se až příliš často puky odrážely k dorážkám, neuchvátil výstavním zákrokem.
Turnaj na draka. Byla to bezmoc, smutnil gólman Hrubec |
Nakonec vše dokládají statistiky. Hrubec zakončil šampionát s úspěšností 90,23 procenta. Na turnaji mu po čtvrtfinále mezi konkurenty patřilo třinácté místo.
Zaskvěli se jiní. Američan Cal Petersen vytáhl úspěšnost nad 96 procent, Fin Jussi Olkinuora na 95 procent, Švéd Adam Reideborn na 94,57.
Ve výsledku není divu, že si Češi o medaile nezahrají. A Alois Hadamczik bude moci dál tvrdit, že to on je posledním českým trenérem, který na mistrovství uspěl. Na příštím šampionátu to bude už deset let od bronzu z Helsinek.
