Co to s vámi dělá?
Pro mě krása! Jsem zpátky, kde jsem se narodil, kde jsem se naučil hrát hokej. Chtěl jsem, aby to šlo trošku dřív, nešlo, teď to dopadlo. Takže jsem hodně rád a doufám, že se nám něco povede.
Přišla nabídka už někdy dřív?
Možná poslední tři roky bylo určité oťukávání. Předtím ne, to jsem byl ve Slavii. Ale nevím, proč to tehdy nedopadlo. Neřeším to, pro mě je důležité, že teď už to vyšlo. Litvínov je hokejové město a hokej je pro něj všechno. Vrátil jsem se tam, odkud jsem vzešel, kde jsem udělal první kroky na stadion. Litvínov je hokejový pojem, je to fakt krása!
Růžičkův návrat domů, kouč přebírá Litvínov. Országh končí po dvou výhrách |
A co váš vztah s fanoušky? Když jste se vracel jako hráč z ciziny, šel jste do Slavie a oni to nenesli zrovna dvakrát dobře.
Situace tenkrát byla nějaká. Já se tehdy v Litvínově nedomluvil, takže jako hráč jsem poměrně dlouho ve Slavii zůstal, pak i jako trenér a manažer. Ta štace byla nejdelší. Pořád ale mám v Litvínově rodiče, bráchu, plno kamarádů. A prostě se vracím domů. Takhle to cítím. Kdykoli přijedu na ten stadion, je to ve mě. A už se to nedá nikdy vymazat. Na to nezapomenu do konce života.
Poprvé jste v Litvínově za trenéra. Je to pro vás speciální?
Je to něco jiného, než když jsem tu byl jako hráč. Vždy, když jsem na stadion přicházel, tak měl člověk v sobě takové mrazení a vždy jsem si vzpomněl, jak jsem sem chodil jako malý kluk koukat na hokej. Jako dítě jsem chodil na všechny hokeje, takže jsem byl na zimáku prakticky pořád. Mám na to hezké vzpomínky. Už jako hráč jsem si v Litvínově něco prožil a jsem rád, že jsem zase doma a že se mi tu povedlo podepsat angažmá jako trenérovi. Do Litvínova jezdím za rodiči i na zimák pokecat s klukama, se kterými jsem tu v minulosti hrál.
Jak tým po odvolaném Vladimíru Országhovi přebíráte?
Mužstvo je poměrně dobré, má kvalitní hráče. Bude záležet na nás všech, i na nás trenérech, abychom se dostali v tabulce výš nahoru.
Asistentem zůstal Václav Sýkora, jak jste to přivítal?
Václav Sýkora je hodně zkušený trenér, určitě jsem rád, že můžeme dělat spolu. Mám se od něj i co učit. Trénuje strašně dlouho a vážím si toho, že pracuji s ním. V realizačním týmu bude ještě Ondra Weissmann, s tím jsem byl dlouhou dobu na Slavii i v reprezentaci. Jinak se nic měnit nebude, všechny lidi znám. Což je plus. Třeba trenér brankářů Zdeněk Orct je jeden z nejlepších v Česku.
Překvapuje vás 10. místo Litvínova?
Nechci hodnotit, jestli mě to překvapuje nebo ne. Není to o řečech, ale o výsledcích. Všichni si přejeme, aby se Litvínov dostal do vyšších pater. Navzdory respektu ke všem soupeřům se musíme dostat nahoru.
Žádáte posily?
Domlouvání bylo rychlé a bez podmínek. Litvínov je vážně něco jiného. Je ve mně, ať si každý říká, co chce. Pocházím odtamtud. Hráči jsou věc generálního manažera (Pavla Hynka) a bude záležet, jak to bude vidět on. S Vencou Sýkorou budeme pracovat s hráči, kteří tam jsou.
Ani svého syna z rakouského Dornbirneru nepřivedete?
Nikoho, ani jeho. Tady hráči jsou. Když někdo někoho přivede, tak vážně generální manažer. Od hráčů je on, já jsem trenér.
Když jste naposledy trénoval extraligu v Hradci Králové, mluvilo se o vaší hře jako o betonu. Jaký styl budete razit v Litvínově?
Když jsem do Hradce šel, udělal jsem velkou chybu, že jsem řekl, že se musí zlepšit obranná hra. Nevím, který expert pak přišel na výraz beton. Některé kluby hrály mnohem defenzivněji. Když vidím hru Třince, tak jen brání střední pásmo. My budeme hrát tak, abychom vyhrávali, útočně, obranně, všechno. Ať si každý vybere, co chce. Hlavní je nedělat z hokeje vědu. Připadá mi, že tady u nás začali z hokeje dělat velkou vědu. A čím víc ji dělají, tím víc je to o ničem. Samozřejmě hokej se ubírá různými směry, ale moc to všichni řeší podle knížek. Hokej se hraje na ledě, ne v knížkách. Budeme hrát do útoku, protože Litvínov je útočné mužstvo, ale po ztrátě kotouče budou muset všichni bránit. Chceme uhrávat zápasy, posunout se nahoru.
Jak vám chyběla elitní scéna? Vypomáhal jste prvoligové Kadani, která v 18 zápasech nezískala ani bod.
Už od přípravy mi bylo jasné, kde budeme figurovat. Ale člověk se ponaučil, něco jsem viděl, poznal. Některým klukům jsem se snažil vštípit základy hokeje, některým ve dvaceti až dvaadvaceti letech chyběly, setkávali se poprvé s velkým hokejem. Snad si z toho něco vezmou. Kadaň to snadné mít nebude, nemá zkušené hráče, zato ostatní ano. Proto jsme zápasy nedohráli do bodů, ale všechny se prohrály. Věděl jsem, do čeho jdu. S Petrem Klímou (majitel klubu a bývalý Růžičkův spoluhráč) jsme byli domluvení, že až se něco naskytne, odejdu. Ale dennodenní práce s kluky mě bavila, horší to bylo v zápasech, kde byl velký hokejový rozdíl. Hráči makali, bojovali, jenže je to i o umu. Dali jsme jen 26 gólů, suverénně nejmíň. Situace je tam hodně složitá. Já čekal, co bude, a jsem hrozně rád, že Litvínov vyšel.
