Z českých brankářů si před ním na bájnou hokejovou trofej sáhli jen Roman Turek (1999) a Dominik Hašek (2002, 2008).
Francouz sice nenastoupil do play off v roli jedničky, ale Colorado se na něj kvůli zdravotním problémům Darcyho Kuempera muselo hned několikrát spolehnout.
A dvaatřicetiletý gólman spoluhráče podržel. Naskočil do sedmi zápasů a připsal si hned šest vítězství.
„O to více si úspěchu vážím. Ale i kdybych celou dobu jen seděl na střídačce, stejně bych skákal radostí,“ řekl v online rozhovoru pro média.
Jak jste si užil mistrovské oslavy?
Bylo to úžasné, na ledě jsme prožívali spontánní radost a obrovskou euforii. V kabině už jsme měli nachystané šampaňské, na hotelu na nás čekaly rodiny. První den byl nejnáročnější, někteří kluci pokračovali i po návratu do Colorada. Já už se považuji za jednoho z těch starších, takže jsem trávil čas s rodinou a pojal to trochu klidněji.
Získal jste jednu z nejcennějších sportovních trofejí na světě. Co to pro vás znamená?
Chutná to skvěle. Celá organizace už byla dlouho na vzestupu, o Stanley Cup se snažila několik sezon. Zprvu to nevycházelo tak, jak všichni čekali, ale nakonec to klaplo. Druhý den jsem se musel podívat na telefon, jestli mám nějaké fotky s pohárem, nebo zda to nebyl jen sen. Pořád se to ve mně mísí. Teď panuje únava a velká úleva, že je konec sezony.
Drhl zadkem o led, táta ho koupil za milion. Francouzova cesta ke slávě |
Vaše cesta ke Stanley Cupu navíc byla plná vážných zranění a jiných překážek. Je úspěch o to sladší?
Jednoznačně. Když jsem po operaci kyčle sledovali sestřihy z NHL a viděl, co předvádí ostatní gólmani, byl jsem přesvědčený, že už toho nebudu nikdy schopný. Nakonec se to všechno povedlo. Několikrát jsem byl na dně, ale dokázal jsem se zvednout. Když si takovou situací jednou projdete, víte, že to můžete zvládnout i podruhé.
Už máte nějaké představy ohledně oslav v Česku? Stavíte se s pohárem kromě Plzně třeba i v Litvínově?
Ještě to nemám vymyšlené. V klubu nás teprve čekají výstupní prohlídky a pohovory. Věřím, že už dostaneme nějaké informace a budeme vědět, kdy se Stanley Cup podívá do Evropy. Každý s ním stráví jeden den, takže si myslím, že ho ukážu jen v Plzni. Věřím, že třeba dorazí i lidé z Litvínova. Hrozně se na to těším.
Někdo ze Stanley Cupu pije, někdo dokonce jí. Co máte v plánu vy?
Jsem Plzeňák, takže se nabízí do něj nalít to nejlepší pivo na světě. Kamarádi mají rádi zelenou, ale z té mě vždycky hrozně bolí hlava, takže ji raději vynechám. (směje se)
Proč to Coloradu vyšlo právě letos? V čem byl rozdíl oproti předchozím sezonám?
Těžko říct. Asi jsme se poučili z chyb a zúročili získané zkušenosti. Hodně nám pomohli hráči, které jsme přivedli před uzávěrkou přestupů. Vedení udělalo neskutečné kroky. Vždycky je to také trochu o náhodě. Můžete mít nejlepší tým, ale když se vám to nesejde, pohár nezískáte.
Velkou roli v úspěšném tažení sehrál i generální manažer Joe Sakic, který poskládal opravdu mimořádně silný výběr. Jak ho vnímáte vy?
Joe je obrovská ikona. Nejen v Coloradu, ale v celé lize. V roce 2016/17 byl u týmu při hodně nepovedené základní části, teď vedle nás slavil se Stanley Cupem. Líbí se mi, jak si pořád udržuje hráčskou mentalitu. Chodí za námi do šatny, vtipkuje. Hráči ho pak berou jako součást týmu. A tak to bylo i při oslavách. Nechal se pořádně zlít šampaňským, napil se z poháru. I pro něj to muselo být speciální.
Ve finále se vám navíc podařilo přetlačit Tampu, dvojnásobné úřadující šampiony.
Musím Tampu ocenit, měla obrovskou sílu. V jednu chvíli už se mohlo zdát, že jsme je zlomili, ale pořád na mě působili hrozně klidně. Věděli, že jsou schopni sérii otočit i za stavu 1:3. Ukázalo se, že když chcete být nejlepší, musíte opravdu porazit ty nejlepší. A to se nám povedlo.
Trhlina ve svalu, zlomeniny a další zranění. Tampa šla ve finále přes bolest |
Co jste říkal na výkony Ondřeje Paláta, kterému se v play off mimořádně dařilo?
Ve finále byl nejlepším hráčem Tampy, už proti Rangers dával důležité góly. Ondra je strašně nenápadný, někdy možná i trochu nedoceněný hráč, ale na ledě je efektivní. Skvěle si rozumí se Stamkosem a Kučerovem, odvádí pro ně obrovské množství černé práce. Je skvělé, že dělá českému hokeji v NHL takovou reklamu.
Palát patřil k hlavním adeptům na Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. Nakonec ji získal obránce Cale Makar. Má před sebou velkou budoucnost, že?
Jsem šťastný, že jsem mohl být u jeho začátků v NHL. Nelze říct, že by dělal první krůčky, protože do ligy nastoupil ve velkém stylu a okamžitě patřil k nejlepším. Na ledě má velké sebevědomí a dělá si, co chce. Nejvíc mě ale těší, jaký je to člověk. Skromný, obyčejný, tichý kluk.
Ve finále jste strávil v brance jen necelých sedmadvacet minut. Jak jste prožíval zápasy na střídačce?
Byl jsem daleko nervóznější. Obdivuji všechny trenéry, kteří nemohou dění na ledě tolik ovlivnit a jen doufají. Po posledním zápase jsem odešel z arény strašně unavený. Myslel jsem si, že se to potáhne, ale uteklo to rychleji, než jsem čekal. Kluci hráli ve velké euforii, naopak Tampě docházely síly.
Věřil jste po domácí prohře v pátém zápase, že druhý mečbol už využijete?
Po příletu do Tampy jsme se sešli s ostatními hráči na týmovou večeři. Jen tým, bez trenérů a lidí z vedení. Začali jsme se společně bavit o tom, jak se každý cítí. Andrew Cogliano pak pronesl skvělou řeč, ze které jsem měl husí kůži. V tu chvíli jsem začal tušit, že to dokážeme.
Jeden z úspěšných zákroků coloradského brankáře Pavla Francouze v duelu s Edmontonem.
Jaké další momenty z vítězného tažení ve vás zůstanou ještě dlouho?
Když jsem vychytal nulu proti Edmontonu, celá hala skandovala moje jméno. Na to do smrti nezapomenu, byl to opravdu speciální okamžik. Stejně jako zákrok, který se mi povedl ve třetím zápase finále konference proti Connoru McDavidovi. Ten si ještě párkrát v životě pustím.
Sérii proti Oilers jste odchytal celou. Jak jste se chystal na souboje s McDavidem a Leonem Draisaitlem, dvěma největšími hvězdami současné NHL?
Měli jsme spoustu porad, strávili jsme několik hodin u videa, rozebírali jsme jejich přesilovky. Ale tak kvalitní hráči váš dokážou každý zápas něčím překvapit. Bral jsem to jako obrovskou výzvu. Vždyť Calgary, které mělo jednu z nejlepších defenziv v lize, od nich o kolo dříve dostalo strašně moc gólů. Nakonec jsme je trochu překvapili naší obranou, ale zároveň jsme zůstali silní i v ofenzivě.
Bylo vůbec ve hře, že byste finále začal v brance vy?
Po postupu jsme dostali pár dní volno. Když jsme se vrátili k tréninku, Darcy (Kuemper) byl už stoprocentně fit. Začal jsem tušit, že se vrátí do branky. Samozřejmě jsem chtěl chytat, ale věřil jsem trenérovu rozhodnutí. Nepatřím k těm, kteří by si stěžovali nebo dělali nepříjemnosti v kabině. Bylo strašně důležité, že i když mu nevyšel zápas, trenéři ho podrželi.
Ať hlavně nespadnu! Francouz balancoval s pohárem: Cítím zadostiučinění |
Kuemperovi končí smlouva, jeho budoucnost je zatím nejasná. Máte informace, co s ním bude dál?
Ještě jsme se o tom nestačili pobavit. V Coloradu je spokojený, podle mě bude chtít zůstat. Rozhodně bych se nezlobil, protože spolu máme dobrý vztah. Je fajn, když máte za sebou tandem brankářů, co drží při sobě. Ale všichni víme, že NHL je především byznys. Třeba mu jiný tým nabídne více peněz a odejde.
Naopak vaše spolupráce s Avalanche bude pokračovat, stávající kontrakt vám vyprší až v roce 2024.
Mezi mnou a klubem funguje oboustranná loajalita. Vyjednávání o smlouvě neprovázely žádné tahanice o peníze, řekli jsme si, že jsme spokojení a chceme společně pokračovat. Ocenil jsem, jak se o mě během zdravotních problémů postarali. I proto jsem s podpisem neváhal.
Zaútočíte za rok znovu na Stanley Cup?
Těžko říct. Ale jádro týmu je neskutečně silné. Máme to postavené okolo Makara, MacKinnona, Landeskoga a Rantanena, zase můžeme dojít hodně daleko.
