Dobře ví, že bude v následující prvoligové sezoně v dresu Motoru pod drobnohledem. Nejen fanoušci očekávají od útočníka a odchovance místního hokeje Václava Nedorosta velké věci.
„Vím, že tlak na mě bude velký, navíc na hokej sem přijde rodina a kamarádi, ale já dám do toho všechno,“ říká 35letý Nedorost a nová posila týmu na začátku letní přípravy.
Měl jste Motoru pomoci už v minulé sezoně, pak ale přišla ta osudná rána od Rusa Goluševa.
S klukama z Motoru jsme byli v kontaktu už dlouho. Ve druhém roce existence Motoru jsme se už před Vánocemi začali bavit. Chtěl jsem pomoci, ale v prvním roce jsme se se Slovanem dostali do play-off, tak to nešlo. Loni před Vánocemi jsme vlastně měli už domluvené termíny, kdy nastoupím. Moc se na to ve Slovanu nejprve netvářili, ale pak mi dali svolení, když jsem jim řekl, že chci Motoru pomoci. Ale to bylo v době, kdy jsme na play-off ztráceli patnáct bodů.
Václav Nedorost35 let Útočník Václav Nedorost začínal s hokejem v rodných Budějovicích. Největšími úspěchy v jeho kariéře jsou dva juniorské tituly mistra světa z let 2000 a 2001. V roce 2000 ho v prvním kole jako 14. v pořadí draftoval tým Colorada v NHL. Mezi elitou v týmech Colorada a Floridy odehrál Nedorost celkem 99 utkání a dal 10 gólů. Podstatnou část kariéry strávil v ruské KHL. Tady prošel čtyřmi týmy, nastoupil do 307 utkání, v nichž nastřílel 81 gólů. Za český nároďák sehrál 22 zápasů se třemi góly. S manželkou Lenkou vychovává dva syny a čekají třetí dítě. |
A co ten samotný hit, kvůli kterému jste předčasně ukončil sezonu?
Zranění na návrat žádný vliv nemělo, protože v ten moment, co jsme se po osmi výhrách dotáhli na ztrátu dvou bodů, by mě Slovan stejně nikam nepustil. I kdybych byl zdravý, do Motoru bych nešel, protože Slovan až do posledních dvou utkání bojoval o play-off.
Byla to největší rána, kterou jste při hokeji dostal?
Už jsem toho měl tolik, že ani nevím. První tři hodiny potom jsem ale nevnímal a nepoznal jsem ani nikoho z rodiny. Sice jsem s nimi mluvil, ale absolutně jsem nevěděl, o koho jde. Zlepšovalo se to, i všechna vyšetření dopadla dobře. Po půlnoci jsem je už poznával.
Těšíte se na návrat do mateřského klubu?
Ano, vždyť jsem čtyři měsíce od toho zranění nestál na ledě. Chci se teď hodně zaměřit na přípravu, protože první liga fakt není o tom, aby se tam šel člověk na led jen tak vyprdět. Teď mám další čtyři měsíce na to, abych tělo pořádně napumpoval a aby to bylo hlavně na ledě vidět.
Budete před prvním utkáním nervózní? Přeci jen jste v Budějovicích nehrál hodně dlouho.
Naposledy jsem tu stál na bruslích v letech 2006/2007. Ale to byla sezona, na kterou bych rád zapomněl. Hodně jsem se po operacích s koleny trápil. Já po zápase ani doma nemohl vyjít schody, jak mě to bolelo. To je snad jediný, čeho lituju, že jsem tady takhle půlku sezony hrál. Ale teď v září asi trochu nervózní budu, vždyť to jsem byl i na Slovanu a to tam nikdo ode mě nebyl.
Václav Nedorost
Zjišťoval jste dopředu, jak vypadá kvalita první české ligy?
Třeba s Filipem Novákem jsme byli v kontaktu pořád. On jako jeden z mála věděl, že mám s Motorem už podepsanou smlouvu a že bych popřípadě přišel pomoci. On i já jsme s tím už počítali, že přijdu do Budějovic, do rozjeté sezony. I proto jsem se na to už dopředu připravoval. Také jsem sledoval úroveň ligy, když jsem měl se Slovanem volno, na zápas jsem přišel. Věděl jsem, co od první ligy čekat, a vím, že to není žádná sranda. Hokej už dneska umí hrát každý.
Fanoušci od vás budou pravděpodobně očekávat, že se ujmete role jakéhosi spasitele Motoru. S vašimi zkušenostmi z NHL to asi jinak nebude...
NHL jsem ale hrál naposled před sedmi lety! To se už vůbec nedá brát stejně, jako když jsem za mořem skončil loni. Tlak na sebe čekám. Samozřejmě, že do Budějovic přicházím s tím, že tu chci odvést maximum, a to i v přípravě. Nechci se na ledě opravdu jen tak potácet a každý měsíc si pak chodit pro výplatu. To ty brusle radši fakt někam odnesu a skončím.
Měl byste potom co dělat?
Máme dvě děti, třetí na cestě, takže bych se v klidu mohl věnovat už jenom jim. Neříkám, že jsem zajištěný na celý život, ale nemusím hlídat každý měsíc, jestli mi přišly peníze, nebo ne. Dělám to teď kvůli dětem, chci, aby mě ještě viděly pořádně hrát. Přeci jen mi ta zranění vzala trošku chuť k hokeji, i proto musím třeba trénovat dvakrát tolik než ostatní. Chci z toho mít také radost já sám, a když to tak bude, budou z mého hokeje mít radost i lidi.
Jaká je vaše smlouva s Motorem, budete například hrát na střídavé starty někde v extralize?
Za sedm, osm let v KHL jsem toho cestování už měl plné brýle a svoje děti jsem skoro neviděl. I proto jsem agentovi už dopředu říkal, že se chci vrátit domů hlavně kvůli nim. Měl jsem pak s Motorem smlouvy podepsané dvě, protože se nevědělo, jaká soutěž se tu bude hrát. V té extraligové bylo jasně dané, že odehraju celou sezonu za Motor. V první lize jsem sice hráč Budějovic, ale mohu odejít na hostování, pokud mě budou někde chtít. Uvidíme, jaký bude zájem a jaká bude nabídka. Když už mě Motor musel jako hráče od Liberce, který měl na mě práva, koupit, tak by z toho také něco chtěl mít v případě střídavých startů.
Jak to bude vypadat v praxi?
Čekáme na konci září narození třetího dítěte, takže do té doby tady v Budějovicích budu stoprocentně. Ale budu hráčem Motoru, takže ať budu hrát jakkoliv, tak 31. ledna se vracím do Budějovic. Ale všechno se teprve ukáže.
Čeho si ve vaší bohaté kariéře ceníte nejvíce? Budou to dva mistrovské tituly s juniorkou?
Musím říci, že jako náctiletý jsem prožil asi nejlepší epizodu celé své kariéry. Tam jsem si udělal jméno a i po sedmnácti operacích jsem z toho těžil a těžím vlastně dodnes. Já měl třeba padesát nebo šedesát vážnějších zranění, která vás vyřadí třeba i na měsíc. Ale do 19 let jsem nebyl zraněný vůbec, až pak přišla ta ramena a kolena. Start kariéry byl proto skvělý, dva tituly mistra světa, jako mladý jsem tam byl jako první v bodování. Na třetí šampionát jsem se už nedostal, protože jsem pravidelně hrál NHL. Byl jsem v seniorském nároďáku, hrál stabilně extraligu, o kousek mi pak uteklo i seniorské mistrovství světa. To byl zhruba přelom tisíciletí.
Cítím tam pořád nějaké ale...
Zranění mě pořád vracela zpátky. Po prvních třech operacích jsem si myslel, že hned půjdu hrát. To mě ale rychle vyvedlo z omylu, protože jsem tomu tréninku nedal tolik co teď. Promrhal jsem třeba pět let své kariéry, protože jsem po zranění méně trénoval, než jsem měl. Teď už to však vím, operací jsem měl tolik, že mě hodně vyučily. Ale pořád se mi to zase vrací. Po každém zranění si tak říkám, že tohle je už vážně naposledy.
A doma vám kvůli tomu neříkají, abyste s hokejem raději skončil?
Teď po tom otřesu už o mě strach měli. Ale když si utrhnu koleno nebo rameno, tak to není nic, co by člověka mělo ohrožovat na životě. Otřes mozku byl mnohem horší, tam to mohlo dopadnout opravdu vážně, kdyby mi třeba spadla helma. Jinak přetržené vazy v koleni, v rameni nebo zranění kyčle má dneska kde kdo, když si jde zahrát třeba tenis.
To už musíte být s doktory docela kamarád.
Ve špitále po operaci moc dlouho nejste, za tři dny jdete domů. Spíš tu jde o následnou rehabilitaci a trénink. Když tři měsíce marodíte, tak ztratíte veškerou fyzičku, takže pořád začínáte od nuly. A já jsem začínal od nuly snad už padesátkrát. Pro to tělo je to dost, hokej je čím dál tím náročnější a vy ho tím pořád huntujete. A já nechci hrát takový hokej, kde nebudu konkurenceschopný, to raději skončím. Proto se snažím při těch návratech tomu tréninku dávat maximum a docela dávám tělu zabrat. I proto se možná pak zase někdy zraním, to nevím. Ale hrát hokej, abych se tam jen ploužil, to ne.
