Začněme zápasem s Ruskem. Jak jste ho viděl?
Od začátku byli kluci namotivovaní na výhru. Hráli jsme s daleko větší lehkostí než proti Kanadě. Spadl z nás tlak a odpovědnost, vytvářeli jsme si spoustu šancí, ale dnes štěstí stálo při ruském brankáři.
Co říkáte na výkon toho českého?
Šimon Hrubec měl těžkou pozici, ale měl tu hlavu nejčistší. Poté, co se Pavel Francouz zase vrátil na lůžko, rozhodovali jsme se mezi Patrikem Bartošákem a ním. Utkání odchytal spolehlivě a v některých momentech nám tam vychytal i šance Rusů.
Jak byste zhodnotil celý turnaj?
Projev mužstva byl velmi dobrý. Zase se tam ukázal hokej, který Češi vždy hrávali. V závěru bylo znát i to srdíčko a vůle, s níž jsme vyhrávali. Ale chybělo nám štěstí.
Je to příslib do budoucna?
Ne. Je to spíš ukázka do budoucna. Potřebujeme mladé, aby nám vytvořili větší konkurenci a rádi jezdili do národního mužstva. Takže kéž by to byl příslib.
A bude?
Mám ohlasy hráčů, že budou chtít přijet znovu a reprezentovat. Řekli to i ti, kteří třeba nehráli: Chytil nebo Vrána, kterého jsme několikrát probírali. Všichni se chtějí vrátit, žádnou křivdu necítí. Totéž kluci, se kterými jsme tvořili základ, ale do nominace se nakonec nedostali. Všichni chtějí jet i za rok. To je příslib. Jenom bych chtěl, aby se i v extralize ukázali mladší hráči, abychom je mohli brát na turnaje Euro Hockey Tour a vyzkoušet je tam. Pak budeme mít základnu širší.
Co tedy český hokej potřebuje, aby vystoupal na nejvyšší místa?
Práci.
Ale vy jste nastolil režim tvrdé práce. To jste opakoval, o těžké přípravě mluvili i hráči.
To není nějaká moje cesta. To je cesta každého trenéra – pracovat. To je normální. Že jsme nastolili pravidla, kluci je vzali a pak zjistili, že jim opravdu sedí? To je jen věc přesvědčení lidí. Nic ohromného jsme nedělali.
Pár minut po smutném konci na turnaji je to těžká otázka, ale udělal byste něco jinak?
Vždy můžete udělat něco jinak, na každém turnaji. Kritiků, kteří pak stejně nevystoupí, je milion. Že měl hrát ten, nebo ten, že jsem to měl udělat jinak. Ale my se díváme každému přímo do očí. Nic bychom neměnili.
KOMENTÁŘ: Nadějné výkony, ale zatím se smiřme: Na špičku to pořád není |
Co vám osobně ten rok u hokejové reprezentace dal a vzal?
Vzal mi bronzovou medaili. A co mi dal? Zase zpátky českou hrdost.
Je tu nějaký hráč, který vás hodně překvapil?
Určitě takoví jsou, ale nechci nikoho jmenovat.
Český hokej čeká na medaili sedm let. Dnes byl za tu dobu nejblíž. Jak moc vás to mrzí?
Nejde o mě. Nevím o nikom v kabině, koho by to nemrzelo.
Před nájezdy jste hráčům něco na střídačce říkal. Byly to pokyny, uklidnění?
Ne, oni jsou dost zkušení. Trochu se zase zalekli toho brankáře, byly vidět obavy. Už ta naše první střela byla taková opatrná.
V zápasech o medaile jste měli 90 střel, ale dali jste jen tři góly. Je to jen o štěstí, nebo chybí ryzí střelec?
Každý zápas je jiný, to se nedá takhle říct. S Kanadou nám chyběl důraz, pohyb, daleko větší srdce. Dnes to byl neuvěřitelný výkon našeho mužstva. Jsem hrdý na hráče a na to, co předvedli. Tentokrát to opravdu bylo o štěstí. Puk tam stál blízko čáry několikrát. V některých fázích a situacích dva na jednoho jsme to mohli lépe vyřešit. Teď se čeká, jestli budeme něco kritizovat, ale to v žádném případě. To si kritizujte vy. Já chci všechny vyzdvihnout.